Měsíc v nás…(a já se zase zamyslela a něco jsem se o tom rozhodla napsat)

Novinky, Porodní asistence

Právě jsem zhlédla dokument Jany Fabiánové Měsíc v nás, který hovoří o ženském cyklu z různých pohledů (kouknout se na něj můžete ZDE  – zazní slovenština, angličtina, španělština…).

Hovoří v něm spousta lidí, kteří se na tento dar (dle mého názoru), dívají ze stejného pohledu jako já a taky lidé, kteří si myslí, že by tento přírodní jev, který nám vlastně připomíná naši prvotní sílu plodit, připomíná nám naše spojení s přírodou a s celým vesmírem, měl být potlačen, že je vlastně menstruace jako taková zbytečná (např. doktor, který zbavuje ženy tzv. zbytečného krvácení a mluví o tom, že třeba zvířata, která menstruují si vlastně podepisují ortel, protože svou krví, kterou uvolňují do přírody lákají predátory, kteří je zabijí…. no jo, ale to je přece potravní řetězec… a můj názor je, že kdyby se tady na světě žilo v harmonii – tzn. člověk jako všežravec by ani nemusel jíst maso – tedy zabíjet zvířata „pod sebou“ kvůli vlastně úplně pro život nepodstatné věci, neboť bez masa můžeme krásně žít a prospívat, … kdybychom cítili přírodu a vzájemně se respektovali, tak je všechno v pořádku…a zvířata silově nad námi – třeba medvědi v opuštěném lese, by nás ani nežrali, protože by cítili, že tam nejsme proto, abychom ohrozili jejich život.., ale že tam prostě žijeme harmonicky, tak by to tak prostě nebylo….  ale je to celé o respektu…a taky o respektu mezi mužem a ženou, mezi menstruující ženou a společností jako takovou).

V dokumentu se autorka ptá různých žen, zda by byly rády, kdyby pravidelně se měsíčně opakující menstruace nemusela být. Ženy by byly šťastné. Jenomže by tím jaksi byl narušen celý cyklus. Žena by bez menstruace nemohla plodit. Pan doktor, který řeší tento „problém“ žen pilulkou zřejmě neinformuje ženy o tom, co tento zásah způsobí za disharmonii v celém světě… stejně tak je to vlastně s hormonální antikoncepcí…

Vše je to o tom, aby žena přestala vnímat menstruaci jako něco, co jí bolí… taky je to o změně postoje většiny mužů… (jak je vidět v dokumentu, spousta mužům se menstruace nelíbí, nemají o tom patřičné informace a vidí to jako krvácení, špinavost, špatnou náladu ženy… a právě tento zarytý model je jednou z příčin, proč některé ženy svou menstruaci nenávidí…)

Všechno tohle tabu, pocit, že by o mé menstruaci nikdo neměl vědět a nebo ten hrůzný pocit, když si toho někdo nechtěně všimne, toho všeho je třeba se zbavit. Dělá se to těžko, když cítíme z druhých bytostí, že to vnímají negativně. Nebo si to možná namlouváme, že to cítí negativně. Ale to by třeba ani v tom dokumentu lidi nevystupovali, jak vystupovali. Třeba ale mají názor jiný, jenom se bojí odsouzení ze strany společnosti? Nevím…

Člověk si musí uvědomit, že menstruace je vlastně oslava plodnosti. Příroda nás vytvořila tak, že jsme schopni v našem určitém stádiu života plodit děti. Proto bychom příchod první menstruace měli vnímat jako příchod daru, oslavit to… a ne probrečet to na záchodě s hrůznou představou, že takto to už bude každý měsíc až do menopauzy…

Ženy menopauzu prožívají velmi emotivně, neboť si vlastně ztrátou menstruace uvědomí, že už nemají ten dar plodit…Je to velmi těžké se s tím srovnat. Ale je to zkrátka další životní období… Najednou si ale mnoho žen uvědomí, o co vlastně přišli (ono je to tak i jindy – máme něco, nevážíme si toho, pak zjistíme, jak nám to chybí… třeba lidé, určité možnosti…)

No a pak je v dokumentu také popisována ovulace a pocity ženy s ní spojené.

Celý cyklus je zkrátka dokonalý. V době ovulace, kdy jsme plodné, máme strašnou chuť na pohlavní styk, na milování jako akt lásky apod. … Pokud to ještě některá nezaznamenala, je třeba se do sebe trošku vcítit, více se otevřít poznání sebe sama… a přijde to… Asi vůbec není špatné si každý den zaznamenat, jak se cítíme…a pak si ty výsledky srovnat s tím, v jaké fázi menstruačního cyklu se zrovna nacházíme, protože zjistíme, že se ty naše nálady vlastně cyklicky opakují…

Je to jako s měsícem… Je to strašně geniální… Fáze měsíce jsou jako fáze menstruace. Všechno to dává smysl…

Klíč je v tom, osvobodit se od ve společnosti často řekla bych nešťastně zarytého názoru… nejít ve šlépějích žen, které menstruaci vnímají negativně, jako bolest, zvracení, negativní náladu (spíše se jim snažit pomoct, informovat je o tom, že to jde jinak… to je super)… Není řešením vzít si hormonální pilulku, aby nám v těle udělala zmatek, vpravila do nás nadbytečné hormony, vyvolala umělý cyklus… proč rušit něco, co je tak dokonale promyšlené?

Všechno je to o změně vlastního postoje… když budu vnímat menstruaci negativně, tak taky negativní bude… budu se cítit zranitelná, bude mě vše bolet, možná se budu i vyhýbat společnosti, která to taky vnímá negativně…

Ale když to začneme oslavovat, zpříjemňovat si to, cítit pochopení ze strany žen i mužů, cítit to, že to vnímají jako dar, že si jsou vědomi, že je to tak správně, tak vše bude v pořádku…Žena musí být respektována… je to ona, která v sobě bude nést dítě. Ale bez muže to nezvládne. Nikdo jiný než muž ji neoplodní. Muž je taktéž důležitý a měl by svou i ženinu důležitost v tomto aktu zcela chápat a ženu podporovat. Žena by jej taktéž měla informovat, pokud muž sám informován není a taktéž by ho měla respektovat…

Já sama na krásu tohoto cyklu přicházím až teď. Prošla jsem si obdobím, kdy jsem nevěděla, jak s touhle informací těla naložit. Nechtělo se mi tím nějak extra zabývat, prostě jsem to vzala, že to tak je, že si to musím protrpět, ale ono to o tom protrpění prostě není. Je to o uvědomení si toho, jak je to silný dar. Bez menstruace bychom ani nežili. Tak proč je to ve společnosti ještě takové tabu? Proč se setkávám s lidmi, kteří s ženami v tomto období neradi komunikují, s muži pro které ženina menstruace znamená, že teď prostě nic nebude, nebo s ženami, které si menstruaci chtějí nechat pro sebe, aby svět raději nevěděl, že ji mají…

Na druhou stranu jsou lidé přesně opační, kteří mě osobně připadají jako velmi inspirující a já je prostě beru… protože takoví lidi mě dokázali zbavit přesně těch negativní pocitů ohledně menstruace a pomáhají mi změnit celkové mé prožívání tohoto období. Je to prostě skvělé. Najednou vám z života prostě odchází určité utrpení a přichází pochopení a úleva.

Já sama se totiž nacházím ve své vlastní řekněme transformaci, protože jsem svůj cyklus kdysi vnímala přesně tak negativně, jak je popsáno výše. Tancovala jsem latinskoamerické tance, jezdila jsem po soutěžích a měla jsem panický strach z toho, že by někdo v těch šatech viděl, že menstruuji. Strašně jsem se toho bála. Pak přišel první kluk a otázka antikoncepce, kdy chodíte za gynekologem, on vám nabídne antikoncepci, aniž by vám řekl něco, co je na antikoncepci špatné (zároveň to vnímám jako své pochybení, protože jsem byla v pasivním postoji v tomhle tématu… ale vlastně si to jako pochybení nechci vykládat, protože je to vlastně něco, co vás donutilo dělat věci jinak, protože jste časem pochopili, že je něco špatně). Ujíždíte si na představě, že budete mít slaboulinkou menstruaci, ani o ní nebudete vědět, všechno bude strašně krásně pravidelné… a ono to tak bylo… a já tyhle vedlejší věci na hormonální antikoncepci vlastně ani prvotně nevyhledávala… spíše se mi líbilo, že neotěhotním v brzkém věku, protože jsem prostě sex tehdy s někým mít chtěla… ale ona je to taková rána, když vlastně zjistíte, že klíč k tady tomu všemu je úplně někde jinde, že není v tom, že si vezmete pilulky, jsou tím potlačeny vaše přirozené cykly, přirozené nálady, přirozená doba, kdy můžete otěhotnět a kdy ne…

Klíč je v tom, začít poznávat své tělo, vědět, kdy se cítím tak a tak, přizpůsobit se těmto dobám, kdy se tak a nějak cítím, důležité je sdílení – tzn. nežít ve strachu, co na to řekne třeba partner (protože já v tom takhle žila), klíč je mluvit o tom ve společnosti, prožít si to, udělat si na sebe chvilku, nechat proudit ty emoce a přijmout to, co právě je! Nepotlačovat emoce… Jedině tak budeme zdraví… psychicky i fyzicky…Musíme přijmout tyto jevy, protože jsou vlastně součástí lásky, na níž je postaven celý svět.

Je to o tomto uvědomování si… Možná to zní všechno strašně idealisticky nebo pro někoho jako strašná blbost, že to takhle řeším… ta myšlenka, že najednou celý svět bude chápat naši menstruaci, náš cyklus, naši ovulaci… ale pro mě je to docela podstatné, protože pořád hledám tu nejlepší variantu pro sebe samou, abych se cítila skvěle, abych nezatěžovala přírodu uměle vytvořenými hormony apod., odpadem, který je vlastně nepodstatný v dnešní době, kdy jsme přišli na různé alternativní metody (kalíšky, látkové vložky, tampony z mořských hub apod. místo chemikáliemi napuštěných tamponů apod.)…

Já sama si prošla dobou, kdy jsem brala hormonálku… Po jisté době ale zjistíte, tedy pokud se nad sebou začnete zamýšlet, nad svým životem, podstatou, že jste vlastně o něco ochuzeni, že vnímáte taky jinak svět… že hormony jsou velmi silné látky, které taky velmi, velmi ovlivňují vaše chování, že je dobré, se vrátit k přirozenosti, k tomu, jak nás příroda vytvořila, k tomu, že by měla žena být oslavována jako ta, která může ve svém lůně nosit dítě, stejně jako by měl být oslavován muž, který může oplodnit ženu. Jenže všechny tyto složky musí být v harmonii, musí se chápat, musí to přijmout, pochopit princip přírody… a důležité je HLAVNĚ NEZBAVOVAT SE TĚCHTO VĚCÍ MODERNÍMI VÝMYSLY MEDICÍNY (KDYŽ TO NEMÁ PODSTATNÝ DŮVOD, KTERÝ BY MOHL POMOCI CELKOVÉMU ZDRAVÍ ČLOVĚKA), které vznikly ani nechci vědět proč (asi byla poptávka a nabídka, ale ty vznikly z určitého konzumu dnešního světa, určitě taky z nových pracovních možností, uspěchaného světa založeném na spěchu, penězích, komfortu, apod.)….

No, asi bych všem ženám i mužům chtěla říct, aby se nad tím vším zamysleli, možná i přehodnotili některé své názory (poté, co by k něčemu novému – vlastně starému, prvotnímu – došli), uvědomili si, že ženám příroda menstruaci nenadělila jen tak, no a taky to, aby se to samy ženy snažily uvědomit a začaly to brát jako božskou věc… Není to lehké (aspoň pro mě… protože často z určitých lidí cítíte, že zrovna nejsou ve stejné rovině jako vy, aby se na vás dokázali naladit… možná se na ni naladí někdy jindy, možná je to vůbec neosloví, ale je třeba to nějak zjistit, zda by se jím samotným líbilo dívat se na tu věc jinak, protože třeba právě oni potřebují někoho, kdo je do toho zainteresuje…poznání je důležité, změna lidských názorů taky… a hlavně je důležité si říct, že nikdy nic není ztraceno… člověk si některé věci prostě může uvědomit až později, až přijde ten vhodný čas… a není dobré se odsuzovat za to, jak kdo žil ještě před pár dny, hodinami, sekundami, změny můžeme provést teď a tady, činy taky…nemusíme čekat na správnou dobu či si říkat, že už je pozdě, že už jsme to dlouho dělali nesprávně a vlastně tou novou změnou už nic nezlepšíme), pro někoho to je zase úplně lehké… ale člověk je tvor, který se neustále vzdělává, přichází na zapomenuté věci, vytvoří něco geniálního, občas něco natropí, co by měl napravit, a tohle si myslím, že je jedna z těch věcí – začít vnímat menstruaci jako dar… v rámci toho, že začneme vnímat svoje tělo…

Koneckonců, koukněte se na tento povedený dokument, myslím, že má hodně, co říct. Obecně o názoru společnosti, o názoru žen, které si uvědomily, co úžasného ve svém životě prožívají, o názoru mužů, kterým to připadá bezva… 🙂

Poprvé dobrovolnicí a to na Konferenci Aktivní rodičovství :)

Novinky, Porodní asistence

Tak jsem byla poprvé dobrovolnicí! 🙂 A řeknu vám, bylo to super!

Tentokrát už 6.ročník Konference Aktivní rodičovství se konal v prostorách Fakulty Sociálních studií MU na Joštově 10 v Brně –  a to v krásný 24. říjnový den – padlo to na sobotu.

12191070_1068788973140573_5975772723643816282_n

17219_1068788806473923_147977376345615189_n

Spokojené spící děti, spokojené křičící děti, běžící děti sem a tam… všechno bylo správně…

12019922_1068786636474140_1302810421336953035_n
Celé 3. patro rozzářily nastávající maminky, maminky s dětmi v šátku či v nosítku, bosé všude utíkající nadšené dětičky, tatínkové, porodní asistentky, tváře zajímavých diskuzních témat, mílí prodejci přenádherných záležitostí.

12063629_1068786433140827_5786810435255182662_n

12193392_1068787469807390_3441828336264262824_n

12191049_1068788423140628_5937934686896883768_n

12189081_1068787053140765_5768663823594825240_n

A to vše díky pořadatelům NESEHNUTÍ, Brána k dětem a UNIPA,

11986562_1068786106474193_5572031210106553907_n

Hlavní organizátorky akce 🙂 Zleva Kateřina Hájková Klíčová (UNIPA), Lucie Harnošová (Brána k dětem), Zora Javorská (Nesehnutí)

a taky díky dobrovolníkům, kde jsem patřila i já.

Hosté si mohli ve dvou sálech poslechnout například přednášku o očkování, reprodukční strategii (přednášející psychogynekoložka Helena Máslová), sourozencích bez rivality (jednalo se o překládaný Skype přenosu s Joannou Faber), o nošení dětí (přednášející doktorka Evelin Kirkilionis)

12065889_1068788023140668_7068438831818231184_n

Přednáška přes Skype – Joanna Faber – o sourozencích bez rivality… a skvělá paní překladatelka 🙂

10368235_1068788676473936_6321301413915207963_n

Doktorka Evelin Kirkilionis o nošení dětí…

11248061_1068786423140828_691362665035672785_n

A takhle si přednášky v hlavním sále užívaly dětičky…

či například o jazycích lásky či o tom, jak jsou tatínkové s dětmi doma nebo v lese… V neposlední řadě si hosté mohli užít skvělého moderování a trefných poznámek Simony Babčákové.

12189094_1068786186474185_4642492768527342424_n

12042979_1068788216473982_4804696945076486858_n

Přednáška Mojmíra Voráče – Jazyky lásky, rozesmála a potěšila snad všechny přítomné v malém sále… 🙂

12046686_1068787329807404_877829863440890156_n

Helena Máslová o reprodukční strategii…

12047163_1068786376474166_4810159606469813498_n

Po celou dobu byl dětem a rodičům k dispozici dětský koutek,

12065537_1068789019807235_6279656078188419993_n

Dětský koutek …

kde se o jejich ratolesti postarali dobrovolníci a dobrovolnice, mohli využít přebalovací koutek no a skvěle se najíst ve stánku Rebia (bio vegetariánské a veganské restaurace, jejichž pobočky jsou tady v Brně lidem již dobře známy). Podstatnou částí konference byl stánek UNIPY (Unie porodních asistentek), kde jste si mohli přijít poradit s porodními asistentkami (např. Janou Riedlovou, která s sebou měla i krásnou novorozenou Bětušku) a přispět na provoz on-line poradny porodních asistentek koupí ručně vyráběného skřítka chrastíka, buď již ušitého nebo neušitého, teprv připraveného k ušití…

12046615_1068787126474091_8488482552740746471_n

Stánek UNIPA

Tam jsem dobrovolničila i já – chtěla jsem se nějak dostat do světa porodních asistentek a alternativních metod co nejdříve a díky Janě Riedlové, od které jsem dostala tip na úžasnou Kateřinu Hájkovou Klíčovou, ředitelku UNIPA, se mi to povedlo. Katka mi odepsala na email, navrhla, kde můžu pomoci a už to bylo :)… podílela jsem se na aranžmá stánku, nabízela jsem letáčky a skřítka chrastíka, seznámila jsem se se skvělými porodními asistentkami, nastávajícími maminkami a taky s Pavlou Kislerovou ze Čtyři v tom.

11217972_1068787856474018_1577158179164832928_n

Já v akci…vysvětluji, čemu pomůžete koupí chrastítka…

12096502_1068788863140584_6431361443990963797_n

11260573_1068786556474148_4567824712095791097_n

Pavla Kislerová na své přednášce 🙂

Součástí našeho stánku byly taky krabice na šátky, nosítka a pláštěnky pro uprchlíky… vybrali jsme krásných 11 šátků, 12 nosítek a 13 pláštěnek, které putovaly na srbsko-chorvatskou hranici hned na druhý den. Jeden sympatický mladý pár přišel hned s několika příspěvky. Představte si, že vykoupil bazar a zanesl to všechno k nám! Tak dobří lidé na světě existují!

Hned vedle stánku UNIPY byl stánek NESEHNUTÍ (= Nezávislé sociálně ekologické hnutí zabývající se vedením ekologických kampaní, kampaní na ochranu lidských práv i práv zvířat) a pak už „showroom“ firmy Starchild, konkrétně výrobků Xyloba – kuličkové dráhy ze dřeva, tvořící hudbu. Firma Starchild také mj. nabízí pomůcky pro Montessori pedagogiku! 🙂

11694092_1068788489807288_7100655657818400193_n

Firma Starchild a další úžasné záležitosti byly součástí bohatého jarmarku, v rámci něhož jste si mohli vyzkoušet terapii bahnem, koupit si barefoot české vegan boty Ahinsa shoes (tam jste mj. díky speciálnímu zrcadlovému zařízení mohli zjistit, jaká část vašeho chodidla je nejvíce namáhaná a zatížená), pletené botky z ovčí vlny, pak nosítka, šátky, krásné knížky o porodu a těhotenství, o dětech, lahvičky, ekoprostředky – to vše ve stánku Brány k dětem

11250996_1068787189807418_622940161460532315_n

Stánek Brány k dětem 🙂

no a mnoho dalších krásných věciček…

12042752_1068787946474009_1481662874065472656_n

12063855_1068788353140635_5342564749613051485_n

12191792_1068787776474026_5556251674789779606_n

No zkrátka všude se to hemžilo bytostmi plných radosti a s úsměvem na rtech, užívajících si aktivního rodičovství z různých stran.

12189989_1068788823140588_405018202111423368_n

K večeru se ještě promítal film Cukr blog a vyhlásili se výherci tomboly, kteří dostali krásné dary z Brány k dětem.

12049611_1068789093140561_2933047421148478123_n

Promítání filmu Cukr blog

12193295_1068788109807326_3423727380129917349_n

Mé dojmy jsou stoprocentně pozitivní, vše se podařilo, jak má… cítím se obohacena, nadšená, plná fajn energie a zjištění, že je kolem spousta lidí, kteří to vidí stejně jako já. Spousta lidí, kteří mají stále co nabídnout a od kterých se člověk může učit. Tou správnou cestou.

Ráda bych dobrovolničila i na další akci či se jí účastnila jako host. Bylo to pro mě nesmírně naplňující…

Přijďte třeba příště, určitě se dozvíte spoustu novinek, odnesete si krásné věci a v dušičce také nová přátelství… (to vím z vlastní zkušenosti :))

Krásné fotky použité v tomto příspěvku jsem si půjčila z facebookové stránky Konference Aktivní rodičovství (fotograf Jiří Dukát), kde se dozvíte více informací o této skvělé akci a určitě později i informace o příští konferenci. A zde webová stránka Konference Aktivní rodičovství.

Na závěr ještě přidávám odkazy na UNIPU a stránku zabývající se normálním porodem :).

Příprava na přijímačky a konference Aktivní rodičovství

Novinky, Porodní asistence

Tak už se pomalu začínám připravovat na přijímačky na obor Porodní asistentka. Budu to zkoušet v Brně, v Olomouci a v Ostravě. Bylo by moc fajn, kdybych to zvládla v Brně, protože je tady hezky, mám tu fajn práci, jsou tady úžasné bytosti,…no, uvidíme. Ono rok bez školy dělá divy… nebo si to možná namlouvám.

Dneska už se docela těším do školy…asi ani ne na to učení, ale spíš na to, že už tak nějak vniknu do celé věci kolem porodní asistence. Teda, pokud se to všechno podaří a přijmou mě. Musím věřit a k tomu se dost snažit do sebe vsoukat nejrůznější informace z biologie, somatologie, chemie a společenských věd.

Je tady však jedna věc, které se bojím. A to: nechci ztratit svou vysněnou představu o tomto oboru… až vkročím na praxi do nemocnice či se setkám s nesprávnými osobami. Chci přestat očekávat, ale ono je to velmi těžké. Když si totiž něco naplánujete, tak taky očekáváte, že to tak nějak bude, ale v mnoha případech to tak není… Asi nad tím nesmím přemýšlet. Nebo je třeba pořád myslet na to hezké?

Nevím.

Každopádně, na ČT1 teď odvysílali skvělý dokumentární seriál Čtyři v tom. Už třetí řadu!!! Sleduje období před porodem, porod a období po porodu v každé sérii u třech matek či prvorodiček. Jednotlivé ženy se od sebe dosti liší, každá ke svému těhotenství a k celému tomuto novému období přistupuje jinak. Je zajímavé vše sledovat. Určitě doporučuji – všechny díly a bonusové materiály naleznete na internetu v archivu ČT1. Dokonce je k vidění i krásný domácí porod :)))).

Mimochodem se příští týden chystám poprvé dobrovolničit. A to na konferenci Aktivní rodičovství, kde se bude hovořit například o očkování jako o svobodné volbě, o nošení dětí, o vzdělávání dětí, zdravém mlsání a mnohém dalším. Koukněte na program přes odkaz výše no a přijďte se určitě podívat… 🙂 Kdy: 24.10. (sobota) Kde: na Fakultě sociálních studií v Brně. Zítra jdu roznášet letáčky do kaváren a zdravých výživ, tak se třeba pro jeden zastavte, pokud chcete mít pozvánku v papírové podobě. Na konferenci se už moc těším. Bude to má první akce tohoto druhu. Těším se na nové informace, snad nové známé a přátele a hlavně se těším na porodní asistentky, které tam budou za UNIPU (Unii porodních asistentek).

Zatím se mějte krásně