61. den – Anglie volá

61. den, Novinky, Vzduchem do Anglie

(tento příspěvek píši se značným zpožděním, takže doufám, že atmosféru toho dne dnes vylíčím co nejpřesněji)

Ráno jsme myslím nijak zvlášť nespěchali, neboť letadlo odlétalo myslím v 11.30. Sbalili jsme si věci a ještě jsme poseděli se Stefaniou a Maciejem v jejich pracovní místnosti s WIFI. Maciej ukázal Pospovi poslední super věci. Hrál jakousi hru, jejímž cílem je postavit co nejlépe řešené metro. Ukázal mu taky nějaké věcičky na dělání hudby. Se Stefaniou jsme si vyměnily blogy. Ona píše polsky ZDE  o tom, jaké je to žít v Maroku a otevírá tak lidem, kteří nejsou informováni o životu v Maroku pravdivě, oči.

Na letiště nás měl zavézt Maciej, neboť Stefania musela skočit do prádelny (neměli pračku stejně jako velké procento místních lidí…chodí se zkrátka prát někde do města). S Maciejem mají dneska naplánovanou nějakou vyjížďku.

Kolem 10.00 jsme se rozloučili se Stefaniou a Maciej nás vzal autem na letiště. Když si představím, že bychom to měli ujít pěšky s krosnami na zádech….myslím, že bychom to asi nedali. Bylo to fakt daleko. Blížili jsme se k onomu letišti a já pořád neviděla TO letiště. Nic velkého, nic nápadného. GPS nás upozornila, že se nacházíme u cíle. Vidím parkoviště, ani velké ani malé a pár lidí s kufry, směřující do letištní haly. Ha! Tak to je to letiště! Nevidím ani jedno letadlo. Mám trochu strach :D, jestli jsme dobře, ale tak snad jo.

Všechno se mění v okamžiku, kdy vstupujeme do letištní haly. Je malá, ale hezká, chodí tady spousta lidí v obleku a jsou tady stolečky s občerstvením, stužky a nějaké stevardky u check-in přepážky, rozdávající cestujícím sáček s oříšky v bílé čokoládě. Dozvídáme se, že máme letět úplně prvním letem Essaouira – Londýn Louton, který zde na letišti kdy byl. Proto je tady taková paráda.

Loučíme se s Maciejem a dáváme mu poslední zbytky dirhamů. Myslím, že nedostal úplně špatnou výslužku.

U check-in přepážky proběhlo všechno v pořádku. Naše zavazadla už cestovala do letadla. Pro příště máme ponaučení, že stačilo vzít jedno 20kg zavazadlo… zbytečně jsme platili hodně. Trochu mě mrzelo, že už jsme hned šli do čekací haly, protože to znamenalo, že nás odloučí od těch bohatě vyskládaných stolů jídlem :D. Naštěstí nahoře v čekačce měla pultík paní s mátovým čajem a nějakými cukrovinkami, tak jsem si něco ulovila tam… Měli jsme ještě nějaká eura, tak jsme koupili v bezcelní zóně (za levnější peníz) pytlík s malými Snickerskami a jedno víno. Zajímavé je, že vlastní tekutiny si do letadla vzít nesmíte, ale flašku s alkoholem koupenou v letištní hale ano… děs…

_IGP8665

Poté, co jsme prošli všechny obchůdky, jsem se začala nudit. Ještě nám zbývalo něco málo minut. Seděli jsme na plastových židličkách a pozorovali lidi kolem nás.

_IGP8671

_IGP8669

Zašla jsem si WC. V 11.15 jsme nastupovali do letadla. Letěli jsme menším bíločerveným letadýlkem.

_IGP8666

Při vzlétání jsem měla trošku depku z pravého křídla, které se nějak nebezpečně hýbalo a drncalo. Všechno mi připadalo strašně volné a rozbitné… Nedostali jsme nic zadarmo… časy se změnily… (kdysi, když jsem letěla poprvé do Řecka na Korfu jsme s ČSA, dostali jsme oběd…) V několika kilometrové výšce začala zamrzat okna… Kdyby praskly, asi je po nás :D… ale jo, já to moc dramatizuju… takto je to v každém letadle…

Nevěděla jsem, jak je to s časem, protože přistávací čas v Anglii je jiný než v Maroku. Naštěstí nám to letuška vysvětlila – prý se jedná o přistávací čas, co je v Anglii.

Asi za 3 hodinky jsme byli v Londýně.

První věc, která mě doslova praštila do ksichtu, byla ta ZIMA! Totální šílená zima a mokro… Ach jo 😦

Šli jsme do Costa Coffee čekat na Schazada, který nás měl přesunout osobákem do Lake District přímo na místo za menší poplatek. Dali jsme si něco k pití – studené ovocné koktejly, které nebyly tak dobré, jak jsem čekala, že budou…

Schazad přišel na čas. Sedli jsme k němu do auta, kde byl ještě jeden člověk, který jel s Schazadem až do Skotska.

Celá cesta probíhala v poklidu. Nasmáli jsme se opravdu dost… Dali jsme si pauzu na nějakém odpočívadle, kde jsme si s Pavlem dali jedny dost hnusné nudle a pak lepší zeleninový wrap s hranolkami, který jsme už konzumovali v autě za jízdy. Zašla jsem si na toaletu a chtěla napustit vodu do láhve. K mému zděšení tekla jenom horká, takže tu jsem logicky do láhve nenalévala… :/ Neměli jsme vodu, ale pak nám ji nabídl Schazad v autě.

Do Patterdale jsme dojeli kolem desáté hodiny večer. Zaplatili jsme Schazadovi patřičný obnos peněz, poděkovali jsme mu, rozloučili se a vyšli vstříc novému místu, nové práci, vydělávání penízků.

Ohlásili jsme se na recepci, za chvíli přišel šéf Jonathan a ukázal nám hotel, naše bydlení a nechal nás v kuchyni, abychom si dali, na co jsme měli chuť a co tedy zbylo. Na druhý den jsme dostali volno a až třetí den jsme začali s prací.

Tímto bych ukončila naše velké cestování, protože to, co se odehrávalo v Anglii, to už na denní příspěvky nebylo… Bylo to tak jednotvárné, až to bylo hrozné :D. Krásné fotky z těch lepších dní, co jsme měli volno nebo pauzu mezi směnami, ty samozřejmě zde na blogu najdete v záložce vzduchem do Anglie… 🙂 No a taky příspěvek o housekeepingu (mé práci) a o našem návratu zpět do ČR – o 2 měsíce později… 🙂