61. den – Anglie volá

61. den, Novinky, Vzduchem do Anglie

(tento příspěvek píši se značným zpožděním, takže doufám, že atmosféru toho dne dnes vylíčím co nejpřesněji)

Ráno jsme myslím nijak zvlášť nespěchali, neboť letadlo odlétalo myslím v 11.30. Sbalili jsme si věci a ještě jsme poseděli se Stefaniou a Maciejem v jejich pracovní místnosti s WIFI. Maciej ukázal Pospovi poslední super věci. Hrál jakousi hru, jejímž cílem je postavit co nejlépe řešené metro. Ukázal mu taky nějaké věcičky na dělání hudby. Se Stefaniou jsme si vyměnily blogy. Ona píše polsky ZDE  o tom, jaké je to žít v Maroku a otevírá tak lidem, kteří nejsou informováni o životu v Maroku pravdivě, oči.

Na letiště nás měl zavézt Maciej, neboť Stefania musela skočit do prádelny (neměli pračku stejně jako velké procento místních lidí…chodí se zkrátka prát někde do města). S Maciejem mají dneska naplánovanou nějakou vyjížďku.

Kolem 10.00 jsme se rozloučili se Stefaniou a Maciej nás vzal autem na letiště. Když si představím, že bychom to měli ujít pěšky s krosnami na zádech….myslím, že bychom to asi nedali. Bylo to fakt daleko. Blížili jsme se k onomu letišti a já pořád neviděla TO letiště. Nic velkého, nic nápadného. GPS nás upozornila, že se nacházíme u cíle. Vidím parkoviště, ani velké ani malé a pár lidí s kufry, směřující do letištní haly. Ha! Tak to je to letiště! Nevidím ani jedno letadlo. Mám trochu strach :D, jestli jsme dobře, ale tak snad jo.

Všechno se mění v okamžiku, kdy vstupujeme do letištní haly. Je malá, ale hezká, chodí tady spousta lidí v obleku a jsou tady stolečky s občerstvením, stužky a nějaké stevardky u check-in přepážky, rozdávající cestujícím sáček s oříšky v bílé čokoládě. Dozvídáme se, že máme letět úplně prvním letem Essaouira – Londýn Louton, který zde na letišti kdy byl. Proto je tady taková paráda.

Loučíme se s Maciejem a dáváme mu poslední zbytky dirhamů. Myslím, že nedostal úplně špatnou výslužku.

U check-in přepážky proběhlo všechno v pořádku. Naše zavazadla už cestovala do letadla. Pro příště máme ponaučení, že stačilo vzít jedno 20kg zavazadlo… zbytečně jsme platili hodně. Trochu mě mrzelo, že už jsme hned šli do čekací haly, protože to znamenalo, že nás odloučí od těch bohatě vyskládaných stolů jídlem :D. Naštěstí nahoře v čekačce měla pultík paní s mátovým čajem a nějakými cukrovinkami, tak jsem si něco ulovila tam… Měli jsme ještě nějaká eura, tak jsme koupili v bezcelní zóně (za levnější peníz) pytlík s malými Snickerskami a jedno víno. Zajímavé je, že vlastní tekutiny si do letadla vzít nesmíte, ale flašku s alkoholem koupenou v letištní hale ano… děs…

_IGP8665

Poté, co jsme prošli všechny obchůdky, jsem se začala nudit. Ještě nám zbývalo něco málo minut. Seděli jsme na plastových židličkách a pozorovali lidi kolem nás.

_IGP8671

_IGP8669

Zašla jsem si WC. V 11.15 jsme nastupovali do letadla. Letěli jsme menším bíločerveným letadýlkem.

_IGP8666

Při vzlétání jsem měla trošku depku z pravého křídla, které se nějak nebezpečně hýbalo a drncalo. Všechno mi připadalo strašně volné a rozbitné… Nedostali jsme nic zadarmo… časy se změnily… (kdysi, když jsem letěla poprvé do Řecka na Korfu jsme s ČSA, dostali jsme oběd…) V několika kilometrové výšce začala zamrzat okna… Kdyby praskly, asi je po nás :D… ale jo, já to moc dramatizuju… takto je to v každém letadle…

Nevěděla jsem, jak je to s časem, protože přistávací čas v Anglii je jiný než v Maroku. Naštěstí nám to letuška vysvětlila – prý se jedná o přistávací čas, co je v Anglii.

Asi za 3 hodinky jsme byli v Londýně.

První věc, která mě doslova praštila do ksichtu, byla ta ZIMA! Totální šílená zima a mokro… Ach jo 😦

Šli jsme do Costa Coffee čekat na Schazada, který nás měl přesunout osobákem do Lake District přímo na místo za menší poplatek. Dali jsme si něco k pití – studené ovocné koktejly, které nebyly tak dobré, jak jsem čekala, že budou…

Schazad přišel na čas. Sedli jsme k němu do auta, kde byl ještě jeden člověk, který jel s Schazadem až do Skotska.

Celá cesta probíhala v poklidu. Nasmáli jsme se opravdu dost… Dali jsme si pauzu na nějakém odpočívadle, kde jsme si s Pavlem dali jedny dost hnusné nudle a pak lepší zeleninový wrap s hranolkami, který jsme už konzumovali v autě za jízdy. Zašla jsem si na toaletu a chtěla napustit vodu do láhve. K mému zděšení tekla jenom horká, takže tu jsem logicky do láhve nenalévala… :/ Neměli jsme vodu, ale pak nám ji nabídl Schazad v autě.

Do Patterdale jsme dojeli kolem desáté hodiny večer. Zaplatili jsme Schazadovi patřičný obnos peněz, poděkovali jsme mu, rozloučili se a vyšli vstříc novému místu, nové práci, vydělávání penízků.

Ohlásili jsme se na recepci, za chvíli přišel šéf Jonathan a ukázal nám hotel, naše bydlení a nechal nás v kuchyni, abychom si dali, na co jsme měli chuť a co tedy zbylo. Na druhý den jsme dostali volno a až třetí den jsme začali s prací.

Tímto bych ukončila naše velké cestování, protože to, co se odehrávalo v Anglii, to už na denní příspěvky nebylo… Bylo to tak jednotvárné, až to bylo hrozné :D. Krásné fotky z těch lepších dní, co jsme měli volno nebo pauzu mezi směnami, ty samozřejmě zde na blogu najdete v záložce vzduchem do Anglie… 🙂 No a taky příspěvek o housekeepingu (mé práci) a o našem návratu zpět do ČR – o 2 měsíce později… 🙂

Co se ještě dělo v Patterdale?

Novinky, Vzduchem do Anglie

Našla jsem ještě pár fotek, které si myslím, že je důležité zveřejnit… Kvalita sice nic moc, ale vzpomínky tam jsou :)…

WP_20150621_002

Tak tuhle postel jsem převlékala jednou na své směně… na obrázku již vidíte čisté povlečení, které jsem musela vyměnit kvůli miniaturnímu flíčku na spodní straně… tehdy mi ji šéfová Sue hezky odkryla, abych tu gigantickou skvrnu náhodou nepřehlédla…

WP_20150619_001

S tímhle se musel poprat Pavel na své směně, když měl zrovna na starost sendviče… Tedy v době oběda, když mu vyjela objednávka, připravoval tyto „chuťovky“ 😀

WP_20150527_004

Konečně trošku radostnější fotografie ze dne Pavlových narozenin hospodě White Lion, kterou jsme měli přes cestu… 🙂 rozjelo se to zcela nenápadně… popíšu vám naše spolupracovníky (medici by řekli kolegy, ale to je jedno :D, připadá mi to jen srandovní –> to se mi jen tak vybavilo z krátkých dob minulých)… takže zleva u stolu Alina (Polka, pokojská), její sestra Jolanta (vedoucí číšnice), Romča (naše dobrá kamarádka), Pavel v narozeninové náladě, Nick (Angličan, jeden z hlavních kuchařů, od kterého jsme brali mj. taky internet :D), pak jsem tam Já, pak pomocník kuchařů „DžejDžej“, který ale nevařil, ale spíš uklízel a dělal, co je potřeba a poslední je Stacy, která obstarávala recepci… vzadu za Nickem je Shaun, který dělá vedoucího na baru a za manželku má Stacy 🙂 a pod ním se krčí Rambo, který odešel z práce o něco dříve než my…jeho bratr měl bouračku, a tudíž pak zdravotní problémy a v práci mu to s kolektivem a prý i se samotnou prací moc neklapalo… ale je to sympaťák… no, nejsme tam všichni, ale tak aspoň něco…

WP_20150520_002

To jsme se sešli v jedné takové kuchyňoobývakové místnosti v Oak Banku – domku pro staff. Co se dělo? Romča měla nározky… tak jsme udělali takovou českou párty, Romča dostala od Míši a Míši dort, my obstarali velký džbán piva Foster… no a teď si nejsem jistá, jestli jsme zrovna na tady té párty měli i tequilu…(na jedné to bylo :D) ale jestli jo, tak jsem tehdy zkusila tequilu tak, jak se má pít – s cukrem a s citronem, no a vlastně asi úplně poprvé… – moc mi nechutnala :D… Vlevo je Romča, vedle ní Míša a vpravo Michal… Míša a Michal jsou již manželé a pořád jsou ještě v Patterdale, aby vydělali nějaký ten peníz na budoucí živobytí… Romča a my už jsme zdárně uprchli :DDD

WP_20150519_004

Zde Romča s dortíkem a na barové židličce Pavel 😀

WP_20150519_001

To jsem se myslím jednou naštvala a chtěla si něco vyfotit během směny… zaměřilo to kyblík, kterým jsme umývali koupelny 😀

WP_20150514_001

To jsme jednou byli s Pavlem v Penrithu, kdo by to čekal, kvůli banky 😀 Opět… Čekali jsme na zpáteční autobus v téhle kavárničce, kde jsme si dali kávu…

WP_20150511_004

Následují dvě fotky ze seznamovací párty… Všichni pod vlivem alkoholu, tehdy bohužel i my… hrůza 😀 Dole na fotce je kuchař Nick a nad ním commis chef Andrej – Polák, který dělal Pavlovi peklo… 😦

WP_20150511_003

Tady je Alex, která dělala za barem, a vedle ní Willow, taky z baru, který mě neustále chtěl připravovat sendvič se slaninou…

WP_20150504_003

Tohle nám viselo ve staff roomu – jízdní řád… pro někoho důležitá věc, aby se dostal z hotelového blázince…

TYPICKÉ PRO ANGLII

Novinky, Vzduchem do Anglie

Zdravím vás 🙂 rozhodla jsem se napsat článek o typických záležitostech pro severní Anglii. S čím se tady zkrátka setkáváme na denním pořádku, po čem zde lidi touží…

1. SCONE (koláček, co vypadá jako buchtička a muffin zároveň)

Cornish_cream_tea_2

WP_20150622_002

a takhle to vypadá v praxi (s Romčou jsme zašli po návštěvě Fairlight Guest Housu sednout k jezeru do jakési venkovní kavárničky… 

– jedná se o specifické pečivo, které se normálně konzumuje při odpoledním čaji rozkrojené a napůl potřené zpravidla vyšlehaným krémem (whipped cream) s džemem (většinou jahodovým)… tohle je typická varianta pro jihozápadní Anglii (Devon), zde je šlehaný krém často nahrazen máslem
– občas ho prodáváme u nás na baru
– když tedy řeknete, že chcete cream tea, tak dostanete černý čaj s mlékem a s typickým krémovým scone
– říká se, že chutná jinak podle toho, co namažete první – jestli máslo (krém) a džem nebo džem a máslo (krém) 😀

2. ČERNÝ ČAJ 

cup of tea

– velmi typické, oblíbené s mlékem

3. ODDĚLENÉ KOHOUTKY 

6a00e5519a1c368834019104cb7ea1970c-320wi

– Angličani si potrpí na tradiční staré dobré kohoutky… když fungují, na co je měnit za ty moderní?
– je to teda šíleně nepraktické a opravdu debilní :D, protože si nemůžete v klidu umýt ruce v teplé vodě – když totiž otevřete kohoutek pro teplou vodu, začne vám po chvíli téct šíleně horká voda div, že se nespálíte (u studené totéž ale pro studenou vodu)
– prý počítají s tím, že si zacpete odpad a potřebnou vodu si namixujete v umyvadle (chtěli by být zřejmě velmi šetrní k životnímu prostředí, ale nevím, tady tohle mě tady opravdu vytáčí)

4. TYPICKÁ ANGLICKÁ SNÍDANĚ 

full-english-breakfast035

porridge1

–  většina Angličanů tady každé ráno ujíždí na své typické anglické snídani
– ta se skládá ze slaniny (bacon), fazolí v rajčatové omáčce (beans in tomato sauce), vajíčka (buď normální sázené vejce (poached egg), co se dělá v oleji na pánvičce, nebo míchaná vejce), párečky, osmažený toastový chleba plný oleje (fried bread), grilované rajče (grilled tomato), ovesná kaše (porirdge), kterou jedí s různým ovocem, medem a tak, ale nejčastěji se sušenými švestkami (prunes) – no, když si do ní něco nedáte, je docela nechutná… jenom ovesné vločky rozvařené ve vodě – ani to necukrují, nesolí, prostě nic…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

5. VYHÝBÁNÍ SE VLEVO

– abych řekla pravdu, téhle zvyklosti jsem si ani nevšimla, ale poté, co jsem na to byla upozorněna Romčou, jsem jí dala za pravdu, že Angličané se zkrátka vyhýbají vlevo (teda pokud se nesetkají s neznalou Češkou, co se chce vyhýbat vpravo :D)

6. AUTA TADY JEZDÍ VLEVO, VOLANT JE NA PRAVÉ STRANĚ

english-road-scenery-cool-ipad_00155475

DSCF5114a-300x224

7. TYPICKÉ VÝRAZY

– většinou se tady zdraví „heya“ a pak ve většině případů následuje otázka, na kterou nečekají odpověď: „you’re right?“ (doslova: jsi v pořádku?)

8. V NEDĚLI MAJÍ HOVĚZÍ (BEEF)

– to jsem taky nevěděla, protože maso nejím…

9. „PSÍ ČUMÁCI“

– někteří Angličani jsou chladné duše, teda alespoň než si k vám najdou cestu…

10. TYPICKÉ NÁPOJE

– frčí tady cider – tedy jablečné šumivé pivo, pak nealkoholické zázvorové pivo (je dobré, ale musela jsem ho chvilku pít, abych si k němu vypěstovala oblibu), z alkoholického piva je tady nejlevnější a nejoblíbenější pivo Foster

fosters-bottals

11. TYPICKÉ POCHUTINY

– zbožňují tady muffiny, cookies, toastový chléb, mint chocolate (mátová čokoláda… nechutná mi), sušenky (např. zázvorové, máslové,… – říká se jim shortbread)

shortbread-selection-contents-354x338
– s octovými chipsy jsem se tady nesetkala, to je asi typické pro část Anglie kolem Londýna (každopádně je to hrozné :D)
– myslím, že mají v oblibě taky např. hranolky s hořčicí! (to vím ze Snacku, když nám tam chodili lidi z Londýna)

12. ZÁSUVKY

stažený soubor

– jsou tady jiné zásuvky, tzn. že je třeba si s sebou vzít adaptér (dá se zakoupit samozřejmě i tady) nebo s sebou vzít pinzetu a naučit se Pospův trik – je super a žádné dráty z kabelu vytahovat nemusíte…
– zásuvky tady mají vypínače, tzn. že nemusíte vaše elektronická zařízení vytahovat ze zásuvky, jak z důvodu bezpečnosti tak z důvodu úspory energie, protože jak víme (já se to dozvěděla až teď :D), i vypnutá televize něco žere, když ji necháte v české zapnuté zásuvce

13. OBĚD

– tady si dávají polévku se sendvičem

14. NOČNÍ MŮRY S BANKOU HSBC

– teda aspoň pro mě… milion sto padesát tisíc schůzek, telefonátů, bezpečnostních otázek a opatření, utracených peněz za dopravu a za telefon… už nikdy… nepřeji to nikomu
– ale pozitivní je, že už mám konečně účet
– možná je to těžké jen pro cizince, co pořádně neumí anglicky po telefonu? 😀

… no časem mě ještě něco určitě napadne (s tímhle mi pomáhala na odpoledním čaji Romča :D… všeho jsem si nevšimla, ale je to opravdu tak)…. jinak Romča taky píše blog, kouknětě: http://romanadockalova.blogspot.co.uk/

Pozor, pozor, dneska je tady v Patterdale 26°C!

Novinky, Vzduchem do Anglie

Dneska máme úterý 30.6.2015 a asi k nám zavítalo léto… Dostala jsem chuť napsat článek…

Ještě mám nemocenskou, a proto jsem tento úžasný horký den nemohla oslavit nikde u vody ani daleko v přírodě ve vysoké trávě žužlajíc trs trávy.

pozn. Už jsem celkem v pohodě, jenom mě zase pekelně bolí můj levý moudrý zub (nebo spíš dáseň kolem něj) a ženská měsíční síla si teď pár dní dělá, co chce… Ale to je v pohodě. To je příroda, dar.

Pozitivní je, že jsem vyhrála nad angínou 1:0 (doufám, že nemá zombie schopnosti) bez použití antibiotik a jiných léků – léčila jsem se pouze Pospovou starostí, ochotou a léčebnou sílou (děkuji ti, děkuji ti a ještě jednou ti děkuji) odpočinkem, spánkem, zázvorovým čajem, citronem, ovocem, chlorellou, ječmenem, rakytníkovým olejem a meditací při meditační hudbě, která se po chvíli zase změnila ve spánek…

Tento stav počasí jsem si užívala v posteli koukajíc oknem na tu přírodu osvětlenou sluníčkem. Celou dobu jsem ho měla otevřené, jak jen to šlo, a netřepala jsem se zimou… ani, když jsem vytáhla nohu z pod deky :D. Jupí…

Jakmile přišel Pospa z práce, vytáhl mě ven kousek za chatu, sednout si ke dřevěnému piknikovému stolu, kde včera seděli s ostatními Čechy na pivko. Měla jsem jen tílko, šátek na krku, tepláky z Maroka a žabky bez ponožek. Vyzula jsem si je, zaryla bosé nohy do trávy a užívala si to dusno jako před bouřkou a bekot ovcí :D. Bylo to fajn.

Takhle trávila dnešní teplý den (spíš pauzu mezi směnami) Romča:
11693897_10207059189858988_754046820520251007_n

Pak jsme se s Pospou ubrali zpátky do chatky. Dostali jsme chuť na sladké. Navštívila jsem místní poštu, kde mají i obchod. Koupila jsem jakousi bio kvalitní hořkou čokoládu, ovesné sušenky a dvě bezlepkové čoko sušenky. Všechno vegan <3. Zbylo už jen trošku čokolády :D.

Včera pro mě Pospa v práci nabral nějaké ovoce. Snědli jsme mango, za které jsme taky dostali málem po zadku. Lepší mango jsem nejedla :D. Vypadalo, že za chvíli shnije, ale uvnitř bylo tak dobré, medově sladké, že jsem z toho dostala chuťový orgasmus.

Pospa už musel na 17. hodin do práce. Je mi ho líto. Ale mě už to za 2 dny taky začne. Začínám ve čtvrtek. Užívám si toho teplého dne uvnitř v pokoji, koukám na strom života se slonem na ručně dělaném plátně (dárek pro Pospu k svátku – měl ho včera, tedy 29. června),

11224377_10200727318622743_4988034840176632410_n

Je to fakt hezké… škoda, že tu nemáme vyšší strop 😀

11665462_10200727313262609_3846373019939726150_n

Tripy wall… Pospovi se moc líbí…

poslouchám tyhle hippie songy, upravuju fotky z Essaouiry (poslední kolekce fotek z našeho velkého cestování) a píšu tenhle článek :D.

Tak mějte fajn den. A kdybyste měli chuť, nechte mi pod článkem komentář, jak jste si dnešní den, ať už byl jakýkoli, užili vy.

Posílám objetí. T.

Něco o mé práci – housekeepingu v Anglii

Novinky, Vzduchem do Anglie

Zdravím všechny příznivce mého blogu. Rozhodla jsem se napsat příspěvek o své práci, tady v Patterdale hotelu, tedy o práci pokojské. Myslím si, že to může pomoci těm, kteří by rádi tuhle práci vyzkoušeli, ale stále nejsou rozhodnutí, zda do toho jít. A když zrovna netoužíte po práci pokojské (stejně jako já jsem moc netoužila a pořád netoužím, beru to prostě jako práci, kterou dělám, abych si vydělala peníze, protože v tom nevidím moc velký smysl a spíše mě ta práce trápí z hlediska její podstaty), aspoň se můžete dozvědět, jak to teda v reálu chodí.

Má pozice se nazývá HOUSEKEEPER ASSISTANT (česky pokojská či doslova pomocnice té, co se stará o dům).

unnamed

Tak to jsem očividně já a na mně polo shirt (tričko s límečkem) + jmenovka (pěkně správně na pravé straně) nad logem hotelové sítě Choice Hotels…

Rozhodně si nepředstavujte uklízečku v sexy černé sukýnce, prachovkou v ruce, čepečkem na hlavě a s vysokými podpatky. Do práce nosíme modré tričko s límečkem a s logem sítě hotelů našeho zaměstnavatele – Choice Hotels (tričko s límečkem – polo shirt), černé kalhoty, na kterých mám vyžrané červené skvrny od detollu, což je přípravek ve stylu Sava, černé tenisky a jmenovku, kde je pouze naše jméno, nikoli příjmení (abyste totiž měli na jmenovce příjmení, to už musíte mít dobrou pozici).

Na začátku jsme dostali černé kalhoty, které se u nás dají nosit na koncerty vážné hudby či na jakési společenské akce. No nedalo se v tom chodit. Bylo to upnuté, nepohodlné, tak jsem si pořídila ve Sports Direct, což je obchod se sportovním oblečením, obuví a sportovní výbavou v Penrithu za poměrně dobré ceny (všichni tam nakupují), takové teplákovo-riflové černé kalhoty. No, koupila jsem si větší číslo, protože jsem ztloustla (asi stravou, změnou životního stylu, stresem, nevím), ať se mi dobře pracuje… pár praček a směn však způsobilo povolení celého materiálu, takže mi kalhoty bez zicherky prostě padají :D. A teď, za měsíc a půl práce už kalhoty mají bílé kruhy v oblasti kolenou (z vytírání) a milion červených vyžraných skvrn od nepřítele detollu. No a pak jsem si ještě koupila plátěné tenisky, protože to, co mi poskytli v práci (no o něco jsme s Pospou prostě žádat museli, neboť jsme tady přijeli s krosničkami, ve kterých bylo jen to nejpotřebnější, a oblečení na tyhle druhy práce, jsme s sebou na cestách fakt netahali… navíc jsme do Anglie přijeli s nulovým kontem, takže jsme něco nejdřív museli odpracovat, abychom si pak něco mohli koupit – třeba já – oblečení do práce), se nedalo nosit – byly to větší boty určené pro lidi, co pracují v kuchyni (má je Pospa a hrozně na ně nadává – bolí ho v nich nohy – ale je to prostě předepsaná bezpečností obuv… ale věřím, že existuje něco bezpečnostním podmínkám vyhovujícího a pohodlnějšího), a navíc dělaly při chůzi šílený hluk. A to není dobré, protože tady tato práce vyžaduje rychlost, obratnost, tichost, a ty boty to zkrátka nesplňovaly. Ani nebyly pohodlné. Tak jsem si zkrátka nakoupila jednu novou pracovní výbavu (kromě 2 modrých triček, jež jsem dostala), kterou pravidelně přepírám.

No, už v inzerátu mě upozorňovali, že to není z hlediska fyzické náročnosti lehká práce. Moc jsem o tom neměla představy, které by se podobaly skutečnosti, ale řekla jsem si, proč to nezkusit. Byla to fajn nabídka – zaprvé můžeme s Pospou pracovat spolu, máme zadarmo ubytování (platíme jen za elektřinu a vodu něco přes 19 liber za týden), za internet platíme měsíčně 10 liber a jídlo máme zadarmo (i když to není skoro vždycky jídlo, které bychom chtěli jíst – vegetariánství jsme si zachovali, ale veganství zde často porušuje, což mě velmi štve – vím, že to není problém jídla, ale mě, mé vůle, která zkrátka těm zdejším neveganským sladkostem někdy nemůže odolat – co na to říct? Stydím se za sebe a snažím se to napravit, aby má duše došla vnitřního klidu).

Zpravidla pracuji 6 dní v týdnu a mám jeden den volno (DAY OFF). Když je ale v hotelu málo lidí, mívám více volna, tedy i méně peněz, což je spíš horší než lepší. Je zde taky možnost mít v jednom týdnu dva dny volna a v dalším týdnu třeba žádné. Naše vedoucí oddělení housekeepingu – Sue Bell se jmenuje – se mi snaží dávat den volna v ten samý den, kdy ho má Pospa, abychom si spolu někam mohli zajít, oba dva se pořádně vyspat apod. Za to ji uznávám.

Pracuji za minimální mzdu, tedy za 6,5 libry na hodinu (ale i když je to tady minimální mzda, člověk si tady vydělá za 1 týden skoro to samé jako za 1 měsíc práce na nekvalifikovaných pozicích v ČR). Jsem placena každý týden a jsou mi samozřejmě strhávány peníze skrze insurance number – pojišťovací číslo. Insurance number tady mám dočasné, takže když tady skončím práci, nebudu mít žádné… normálně je možnost získat celoživotní IN, ale to já ani Pospa nemáme (Pospa si to chtěl vyřídit, protože pak je tam jakýsi problém s vrácením peněz, ale protože jsme v malé vesničce, kde doživotní IN nedělají a ani v Penrithu a větších městech tady okolo taky ne, s touhle možností, mít doživotní IN, jsme se z peněžních i časových důvodů rozloučili, protože zkrátka neexistuje vhodný způsob, jak se levně dostat v jednom dni do 5 hodin vzdáleného místa (a to nevím, zda není potřeba více schůzek než jen jedna, ale Pospa tvrdí, že ne). Ale, když Pospa Jonathanovi Hurstovi (což je nejvýše postavený manažer tady v hotelu, který nás vlastně pro tuto práci vzal) vysvětlovat, že by rád trvalé IN, asi ho vyslyšel (sice poněkud později, ale přece), a později nám oznámil, že zde kolem 20. června (tedy někdy v těchto dnech) přijede jakýsi chlapík a celému personálu může zajistit trvalé IN.

Daně mi pak asi mohu být po roce vráceny (vlastně ani nevím, jestli odevzdávám daně nebo je to jen pojištění), neboť vydělaná částka nepřekračuje danou hodnotu (myslím, že je to 10 000 Kč, ale nevím to jistě). To je mimochodem moc super, protože z těch daních přijde tady dost peněz – pokud teda platím za daně 😀 Jestli je to za pojištění, tak už nedostanu zpátky nic. A daně ve výplatních lístcích už ani nemám započtené (je tam jen to IN). No to uvidíme později. Teď to neřešíme.

Výplata mi chodí na anglickou HSBC banku každý pátek a v pondělí odpoledne kolem 15. hodiny mi chodí na e-mail výplatní lístky (tzv. payslips). Po měsíci a něco se nám konečně podařilo vyřídit veškeré bankovní záležitosti, což si musíme zatleskat (hlavně poděkovat naší kamarádce Češce – Romaně, která nám s tím hodně pomohla…volala pro nás do banky (poté, co jsem zjistila, že těm pracovníkům banky vůbec nic nerozumím 😀 – možná to bude proto, že mám v těchhle záležitostech zmatek i v Česku, natož tady v UK), mluvila chlapským hlasem, vystupovala za mě :D. Díky moc, Romčo J

Někdy mi přijde po odečtení poplatků za NI a live in contributions (což jsou náklady za život tady, tedy ta voda a elektřina) přes 200 čistého, což je super, někdy jenom přes 160 čistého, což je na nic (to je, když jsou 2 dny v týdnu volné).

Je nás tady dohromady 6 holek. Já, dvojčata z Maďarska – Angela a Abigél, a tři Polky – Dorota, Patrycja (ta mě všechno zaučovala a za asi 20 dní odjíždí navždy a já mám po ní přebrat pracovní sekci) a Alina. Naše vedoucí se jmenuje Sue a je to starší Angličanka, vykonávají tuto práci už mnoho let.

Práce začíná každý den buď v 7,15 (pokud máte v rozvrhu ranní práci) nebo v 8 (většinou takto směna začíná, když máte den předtím volno, abyste se více vyspali, třeba po párty).

Pokud tedy začínáte v 7,15, ráno musíte buď uklidit toalety (je to tady tak, že jedna housekeeper má vždycky celý týden na starost toalety – říká se jí toilet princess (princezna toalet), ale když má ta daná housekeeper zrovna DAY OFF (den volna), tak ji zaskakuje samozřejmě jiná housekeeper), nebo uklidit tzv. west lounge (západní halu) a nebo uklidit posezení u baru.

Teď bych se podrobněji rozepsala o těchto ranních úkolech.

Pokud tedy máte toalety, zajdete si do společné komůrky (tzv. cupboard), kde jsou vysavače, kbelíky, smetáky, různé mycí přípravky a pak sada na čištění toalet (kyblík s chemikáliemi a štětkou) a kyblík s mopem. Ještě před tím musíte navštívit základnu Sue (Sue’s office), kde jsou vyprané mikroaktivní utěrky (v polštině mikrofibra) a různé další utěrky podle toho, na co se používají. Každý den se na hotelových toaletách dělá něco navíc (něco extra). Jeden den se například rýžuje drsným smetákem podlaha, druhý den se třeba umývají radiátory a okna u pánů, další den radiátory a okna u dam, další den se myjí kachličky u dam, další den u pánů, anebo se speciálně myjí koše a dveře. Co ale zůstává stejné: každé ráno musíte vyměnit sáčky koše na dámách i pánech a taky na recepci, každý den musíte vytřít podlahu na obou toaletách, podlahu výtahu a podlahu v jedné speciální chodbě vedoucí ven, dále umýt umyvadlo, vyleštit zrcadlo, vše utřít od prachu, doplnit mýdlo, toaletní papír, umýt WC no a zkrátka všechno, na co si vzpomenete. Musíte být rychlí a udělat to dobře – a to z vlastní zkušenosti vím, že je této kombinace velmi těžké dosáhnout :D. Samozřejmě musíte dávat ke dveřím upozornění, že podlaha je mokrá, pak si po sobě všechno uklidit, vytřít „záchodový cupboard“ (kde míváme nové sáčky do košů, zásobu mýdla, nějaké dezinfekční prostředky, no a nový toaletní papír už tam nebývá (pro ten si chodíme do hlavního skladu, který se nachází pod kuchyní, vedle skladu pro jídlo) no a pak byste zpravidla ještě měli skočit pro krabičku s klíči od pokojů. Pak máte asi 10 min čas na to, abyste se napili a trošku si odpočinuli v tzv. staff roomu (což je pokoj pro personál, kde můžete vykecávat, jíst apod.)

Co se dělá, když máte tzv. bar? V hotelu je hotelový bar, kde se sedí hlavně odpoledne a večer. Každý čtvrtek a sobotu večer – tedy večery před odjezdovými dny (tzv. departures day) je tady zábava. Zábavou se myslí to, že tam prostě lidé sedí, pijí alkohol kecají a poslouchají muzikanta, který tam pro ně zpívá. Myslím, že to vždycky dělá jeden a ten samý člověk. Pak je tu ještě nějaký den jako zábava jakýsi vědomostní kvíz. No zkrátka po těchto akcích bývá ráno v baru většinou větší nepořádek než obvykle.

Našim úkolem je řádně vysát koberec, který je opravdu každé ráno plný nejrůznějších drobků a smetí z venku. Křesílka, stoly a barové židličky samozřejmě neobjíždíte, ale musíte všechno odsunout a vysát to i pod tím. Plus vysáváte chodbu u toalet a kuchyně, chodbu u recepce, venkovní část, část za recepcí a to je vše. Po vysátí je vašim úkolem ještě připravit vozík s ručníky, osuškami, povlečením a těmito věcmi pro housekeeperky v 1. patře hotelu, což je značně komplikované, neboť musíte dostat docela těžký vozík přes schody a odhadnout, kolik toho bude potřeba (záleží na dni, pokud je departures day, kdy se převlékají postele a mění se všechny ručníky, je toho potřeba dost, když je den, kdy jsou pouze stay overs – tedy že lidé stráví další noc v hotelu – není to tak šílené a stačí pouze dostatek čistých ručníků). Po úklidu pokojů (tedy odpoledne) ještě musíte vysát polovinu tzv. barového schodiště u recepce, s tím, že ve středu se vysává schodiště celé a v pátky a v neděle se vysává schodiště už dopoledne, než začnou lidé chodit s kufry do auta.

No, a když máte tzv. west lounge (to je takový salónek, kde se sedí dopoledne a odpoledne na čaji), tak všechno stejným způsobem vysajete, utřete prach, utřete stoly (já už extra taky na žebříku umývala tamní okna) a ještě vysáváte chodbu a staff room, kde taky utřete stoly.

Na všechny tyto ranní práce máte tedy něco přes půlhodiny, což se dá stihnout. Já osobně tyhle ranní práce mám docela ráda, protože vás fyzicky tak trošku probudí a nemusíte v 8 nabíhat na pokoje ještě ospalí a zmatení.

Před 8. hodinou ranní se tedy setkávají všechny daný den pracující housekeeperky ve staff roomu a čekají na rozkazy od Sue (když má Sue volno, rozkazy rozdává hlavní recepční a opravář Peter). Každá housekeeperka dostane papírek s čísly pokojů a značkami, které vysvětlují, který pokoj a jak uklidit. D znamená departure, tedy odjezd (tzn., že pokoj musí být fakt hezky uklizen, musí se převléct postele, pořádně umýt vana a další věci) a S znamená stay over (tzn., že lidé zítra ještě neodjíždějí a vy musíte pouze „rychle“ uklidit (v uvozovkách to mám proto, že to vůbec rychlé není:D, protože prakticky děláte to samé, co při departu, akorát nepřevlíkáte postele a nemusíte tak detailně utírat prach, čistit vanu detollem, měnit závěs u sprchy a já třeba někdy ani nevysávám, když to není potřeba, ale to je velké tajemství :D).

V 8 hodin, někdy už před osmou, se tedy zvedáme ze staff roomu a jdeme si do Sue’s office pro veškeré důležité věci pro práci – tzn. pytle na špinavé ručníky, povlečení, prostěradla a povlečení na polštáře (ty poslední 3 jen v případě, že v daný den máme nějaké departures), pak mikroaktivní utěrku na prach, žlutou utěrku na mokré umývání pokoje, utěrku na mytí hrnečků a sušení hrnečků, hadr na podlahu a fialovou a růžovou utěrku na umývání koupelny.  Já si ještě přibírám propisku, abych mohla psát na svůj papírek počet všeho, co strkám do pytle, protože když ještě nemám svou trvalou sekci, tak nikdy nevím, jestli v cupboardu dané housekeeperky bude něco na psaní a nemám čas se vracet.

No a pak jdeme do své sekce (je tady 5 sekcí – 2 v 2. patře, 2 v 1. patře a 1 v přízemí = celkem je tady 57 pokojů pro hosty, zbytek jsou pokoje pro staff nebo prostě nějaké pracovní místnosti; najdete tady miniaturní pokoje pro jednoho člověka, pokoje pro dva s oddělenými postelemi, pokoje pro dva s manželskou postelí, pokoje pro pár s dítětem či více děttmi do rodinných pokojů se dá přistavit dětská postýlka).

Čekáme na chodbě, dokud někdo neopustí náš pokoj (do 9,00 nesmíme klepat ani vysávat, abychom zbytečně nebudily hosty) a my ho mohly začít uklízet (před čekáním bychom měly vždycky zkontrolovat tzv. OFF rooms – uklizené pokoje, které jsou třeba hotové ze včera a nikdo v nich zatím nepřebývá – kontroluje se to hlavně proto, abychom se opravdu ujistili, že v pokoji nikdo není (že někdo na recepci nebo šéfová neudělali chybu) no a pak se hlavně kontroluje čistota toalety, jestli ji někdo nepoužil). Někdy se čeká 45 min, někdy ani ne minutu. Samozřejmě je čekání blbé, neboť váš určitý počet uklizených pokojů musí být hotov na čas. Sice se to začíná počítat až od 9,30, ale stejně jsou pro mě ty určité časy zatím nesplnitelné. Na jeden stayover máte 15 min a na departure máte 25 min. Ten stayover se stihnou dá, když pořádně máknete. V pohodě se dá stihnout, když nevysáváte. No a departure za 25 minut? No, tak to vůbec… 10 min je na převlečení postele. Ale s tím, jaká je realita, může tenhle tabulkový čas někam hodně daleko pryč.

Máme univerzální klíče na všechny pokoje. Plus klíček od cupboardu, kde si před samotným uklízením pokojů, chystáme věci na úklid. Uklízet pokoje chodíme s kyblíkem na úklid koupelny, kde je zpravidla prostředek na mytí záchodů, univerzální dezinfekční prostředek na umývání všeho, štětka na záchody (to je ta nejdebilnější věc, jakou jsem kdy na světě viděla… žádný z hotelových pokojů nemá v hotelové koupelně vedle WC vlastní štětku… otázkou zůstává – jak si ti lidé myjí pokakaný záchod? Odpověď? No, nemyjí! Čekají, až to uklidíme ráno my! Takže když si na velkou zajdou večer, smrdí jim to tam až do rána. To je super, co? Jako by každý záchod nemohl mít svou štětku… ), rukavice (které ale já z časového hlediska nepoužívám, neboť se stejně přímo nedotýkám špinavých věcí a exkrementů a ještě to předem všecko dezinfikuji), houba v plastovém kelímku se zubním kartáčkem (na extra úklid toalet – to už jsou rukavice potřeba, ale přiznám se, že si je stejně nenasazuji a tenhle extra úklid odbývám tak, že se stejně nestrkám ruku do záchodu tak, abych ji v něčem měla ponořenou, protože mi to už z principu všechno přijde přehnané a moc často praktikované, když to porovnám například s hygienou v Maroku), dettol (to je něco na bázi Sava – takže pěkně silná chemikálie – kterou používám na mytí van, když je se jedná o departure – po aplikaci čekám tak 1-2 minutky, aby to zapůsobilo, pak to omývám teplou vodou, raději 2x, no a dettol ještě používáme na speciální čištění táců na přípravu čaje – skvrny od kávy tak jdou lehce dolů – tácek pak taktéž omýváme teplou vodou), cream cleaner (= krémový čistič – šetrnější záležitost na čištění všeho, ale je s tím drbačka, takže to používám max. na čištění čajových lžiček společně s houbou (ale jinou než na WC samozřejmě)), no a pak tam ještě máme vypranou hadr na podlahu, růžovou a modrou utěrku, které se mají používat právě na úklid koupelny (používám však jen jednu na mytí vany po dettolu – jinak se na vše používají použité ručníky – nejlépe sají vodu, nejlépe leští – na sušení hrnků nepoužívám pro to určenou utěrku na suché utírání ani druhou utěrku na mokré – ale stačí mi vlastní ruka a čistý vyhrazený ručník a jde to jako po másle) a černý pytel na odpadky a průhledný pytel na všechno, co se dá roztřídit (třídí se tu odpad, což je jedna z pozitivních věcí J ). Nutno podotknout, že každý kyblík se po úklidu pokojů musí vyčistit a vše se musí doplnit na další den, aby kyblík mohla používat bez zdržování se doplňováním jakákoli jiná housekeeperka – když má třeba sekci toho, kdo má zrovna volno.
Některé kyblíky už mají proražené dírky na tom plastové základu pro ucha, takže se občas stane, že si hezky jdete s kyblíkem a najednou vám spadne a krásně se něco z těch přípravků vylije na koberec, což mě vždycky samozřejmě velmi těší :D.

Kromě kyblíku na úklid koupelny nosíme ještě kyblík s věcmi na doplnění toho, co v pokojích chybí. Tzn., s čaji, kávičkami, smetánkami do kávy, cukry, hygienickými pytlíčky (např. na použité dámské potřeby (sanitary bags) – těch dáváme zpravidla do příjezdového pokoje osm), propiskou na zapsání kusů použitých věcí do prádelny, místem pro papírek na zapisování, sáčky do košů, místem pro mikrofibru a správně i pro další utěrky (utěrka na mokré umývání pokoje – žlutá, pak utěrka na mokré umývání hrníčků a na suché), ale ty já nenosím, místo toho tam mám ten extra ručník na hrníčky – je to v tom pak větší pořádek – no nesmí se to provalit, jinak bych měla asi problémy, ale zdá se mi to mnohem praktičtější a hygienické je to stejně), místem pro tips (tedy pro dýška, které zde máme sdílené – tzn. že po směně je musíme odevzdat na recepci do speciální kasičky – po několika týdnech se „prasátko“ rozbije a penízky jsou roztříděny mezi rovnoměrně mezi staff… jestli je to rovnoměrně, to se můžu jen domnívat – dostala jsem něco přes 70 liber, což je fajn, ale asi je to přece jen málo), čistými hodnotícími papírky a papírky na obědy no a prostě s místem, kde si můžeme cokoli odložit (třeba dobrotky, co nám nechali hosté na pokoji – pak to beru do Sue’s office, kde to nechávám, aby si to někdo vzal). Tenhle „suchý kyblíček“ má uprostřed mezerku pro ucho z „mokrého kyblíčku“, takže pokud ten koupelnový kyblíček není zničený, dá se to docela hezky nosit v jedné ruce.

Jupí, někdo konečně odešel z pokoje (např. na snídani a nebo už rovnou na nějakou túru – to je nejčastější důvod, proč sem lidi jezdí – procházky po horách – hiking). Tzn., že, když je STAYOVER popadnete všechno, co máte (kromě vysavače, pokud ještě není po deváté hodině), počkáte, až se hosté ztratí z dohledu, odemknete, strčíte pod dveře ručník (aby se nezavíraly – lidi musí vědět, že jste v pokoji, nebo taky šéfová, aby vás našla; já většinou dávám čistý, ale měl by se zřejmě dávat již použitý) a začnete s uklízením. První otevřete okno (když je potřeba), uklidíte odpadky, pak ustele postel (nic nepřesouváte a nevyhazujete nic kromě toho, co je v koši a vedle koše – přečtené noviny, prázdné lahve), umyjete hrníčky a lžičky, doplníte vše, co na čajovém tácku chybí, utřete všude prach (tzn. ze stolu, nočních stolků, konferenčních stolků, z parapetu, z televize, z lampiček), upravíte závěsy (když je potřeba), vyleštíte zrcadlo, pak se přesunete do koupelny, kde umyjete umyvadlo, vyleštíte zrcadlo, doplníte mýdla (když jich je málo), doplníte toaletní papír (musí být 2 role), umyjete vanu či sprchu, záchod, vytřete podlahu, vyměníte ručníky (když je to potřeba), vytřete zem a nakonec byste měli vysát pokoj (to já ale dělám, jen když vidím na koberci moc smítek, protože vysávat každý den je podle mého názoru blbost). Nežijeme přece v laboratoři nebo někde.

No a když je departure, tak se to dělá všecko stejně, ale nejdříve byste měli všude vyměnit povlečení a prostěradla (aby po snídani byly nachystány pytle pro prádelnu – ta jezdí v pátky, pondělky a středy). To je pro mě nejhorší věc. Zdejší peřiny jsou totiž to nejhorší, co jsem kdy zažila, a požadavky Sue jsou pro mě za 10 min na jednu postel nesplnitelné a podle mého názoru až moc přehnané. Nazvala bych to postelovou buzerací :D. No a když už se vám to konečně povede podle představ šéfové, zjistíte, že je třeba dané povlečení tzv. reject (= odmítnutí à tzn. je na ní flíček velikosti milimetrové – toho si Sue někdy všimne, tak to musíte převléct, holky jinak převrací deku a je to v cajku, ale mě ještě hodně kontroluje, nebo větší flek, který už měním i já – ale ten malý flíček ani velký flek nejsou vůbec tak hrozné – protože všechno prošlo pračkou, jen se to třeba připálilo při žehlení nebo je to krvavá skvrnka, když třeba někomu ukápla krev z nosu – takže nic na zabití … zase anglická bezchybnost ve dvouhvězdičkovém hotelu – no z toho tady opravdu umírám), takže to musíte dělat co? Znovu. Jupí…

No, pak když máte před snídání (před 10,30) vše převlečeno nebo alespoň svléknuto, a nastrkáno a spočítáno v pytlích pro prádelnu, můžete začít uklízet. Dělá se to všechno stejně, akorát měníme, když je potřeba, závěsy k vaně a dettolujeme vanu. Doplňujeme kelímky (na každou osobu 1) a mýdlo, rychle čistíme kachličky a taky utíráme prach v koupelně). No zkrátka to musí být umyto všechno detailněji a musí se to blýskat jako nové… A to je opravdu náročnější než stay over.

Navíc, někteří hosté (zvláště rodinky), po sobě nechají takový nepořádek, že si to snad ani nedokážete představit. Největší potěšení je uklízet skleničky a lahve od vína, plechovky, skleničky od vody a třeba i obědy, jejichž užívání je vyhrazeno v prostorách restaurace, baru a west lounge – ale to hosté zkrátka nerespektují, takže to musíme uklízet my.

Někteří hosté jsou velmi hodní, nechají vám tips nebo sladkosti. Někteří si s vámi povykládají (ale to nesmí vidět šéfová, protože vás okamžitě odebere pryč, abyste náhodou nerušili hosty s tím, že máte ještě další pokoje k úklid – katastrofa – když mi snad někdo řekne, že uklízení v jeho přítomnosti je v pohodě, tak to snad dělám! Nene… tady to takhle nefunguje).

A teď přichází největší radost. Přicházím šéfová a ptá se, co už máte hotovo. Nahlásíte ji čísla pokojů. Někdy to okomentuje ve smyslu – tak málo? A po směně si vyslechnete, že jste pomalí. Někdy je potichu, někdy řekne jiné, schopnější a rychlejší housekeeperce, aby za vás vzala pár pokojů či vám pomohla). Někdy je spokojená a ve většině případech po kontrole pokojů (kontroluje po mě úplně, ale úplně všechno) se jí něco nelíbí (vysaj šuplík, nevysála jsi pod křeslem, převleč peřinu, je tam flek, udělej znovu peřinu, není to tak, jak se mi to líbí, chybí ti někde kávy, udělej znovu vanu… a to jsou ty největší třešničky na dortu… musím uznat, že někdy mám něco opravdu špatně, protože jsem si toho nevšimla, nebo se mi to zkrátka nechtělo dělat dalších 20 min, aby mi pak řekla, že jsem pomalá, ale někdy! Někdy ty její připomínky vůbec nejsou na místě. Například v případě stlaní postelí a umývání vany… Prostě buzerace… Největší, kterou jsem kde zažila.

Teď, po skoro 2 měsících je mi to už jedno. Ať si šéfová nesouhlasí s čím chce, ať říká, že jsem pomalá, přece se kvůli této práce za minimální mzdu neudřu k úhynu či k potíži ze zády. A to už tak mám na stehnu plno modřin z umývání van, bolavá záda, zpocené čelo, suché ruce a beztak jsem z těch hnusných chemikálií už stokrát přiotrávená. Ale pořád je to lepší, než zůstat za účelem vydělání peněz v Česku.

No, takže v současné době se snažíme s Pavlem najít zaměstnání někde jinde v UK a já už teda nikdy jako housekeeper, protože tuhle práci už prostě nikdy více nechci dělat. Chci se naučit anglicky (a ne polštinu ani maďarštinu – nic proti Polákům (i když někdy někteří jedinci mají velmi vybrané chování – opakuji někteří, aby mě někdo nenařknul za rasistu či něco podobného, protože tím opravdu nejsem a řeči a názory Čechů na uprchlíky a cizince se mi velmi, velmi příčí!!!), nechci, aby mou práci někdo 150x kontrolovat a vracel mě zpátky, abych něco udělala znovu (dělám to dost svědomitě a poctivě tak, aby v hotelu se dvěma hvězdičkami mohli hosté spokojeně pobývat – myslím, že pidi flíček na povlečení u nohou – pozn. Ty pidi flíčky jsou v desetikusovém balení povlečení na dvoulůžku asi u čtyřech povlečení a vracet se do komůrky pro další a pro další vám opravdu na času nepřidá à takže vidíte, jak se zde vylučuje rychlost a preciznost – zkrátka to za tu dobu nejde stihnout a když to někdo stíhá, tak je to buď šílená mašina (kterou já nejsem a ani nechci být, proč bych ve svém životě měla neustále spěchat???) nebo to nedělá poctivě (a já dělám poctivě, tedy poctivě tak, abych z toho já měla dobrý pocit…).

No ještě pokračování – po úklidu pokojů musíme všechno uklidit a doplnit kyblíky na další den. Nosíme těžké pytle, doplňujeme komůrky těžkými balíky s čistým prádlem a ručníky, vysáváme chodby, schody, čistíme chodby – podle toho, co je zrovna potřeba.

Pak, až skončíte ve své sekci či části pro onen den, se sejdeme u Sue v kanceláři, podíváte se, na kolik máte zítra a co vlastně děláte, Sue vám dovolí skončit, vy jí jako roboti poděkujete (to někdy vážně nedělám, protože nevím, za co děkovat :D) a pak se odeberete pryč z vašeho pracovního areálu a máte konečně klid.

Nemám tu práci ráda (snažím se najít něco jiného, jak už jsem říkala). Už nikdy. Ale jsou lepší a horší dny. Těžké a lehčí dny. Důležité je však říct, že je to práce za málo peněz, je dost fyzicky a už i psychicky vyčerpávající, housekeeperky se tady mezi sebou moc nekamarádí, drží to tady spolu takto: Polák s Polákem, Čech s Čechem, Maďar s Maďarem, Angličan s Angličanem a co se týče ve vztahu housekeeperky a šéfová – šílená přetvářka. Housekeeperky jsou ale velmi pracovité a makají – některé fakt jedou, některé jedou, ale jde si všimnout, že už na něco taky kašlou, no a já se řadím někde doprostřed – už nemám sílu dělat vše na 100%, ale myslím, že je má práce dobrá… a když zkrátka vidím, že není potřeba vysát, nevysávám. Nejsem přece robot!

Co se týče jakési rady – jestli jste ochotni se sedřít z kůže za anglickou minimální mzdu (6,5 libry, tedy podle aktuálního kurzu 247 Kč na hodinu, což je rozhodně lepší než 55 Kč v ČR), nechat se buzerovat a uklízet záchody bez minima socializace a kamarádit se s jinými cizinci (ale ne Angličany, ti jsou tak možná v kuchyni a na recepci) je to práce právě pro vás – pro tuhle práci nemusíte tak dobře umět anglicky.

Nebo se zkrátka budete dobře učit anglicky a dostanete místo jako číšník či barista. To bych chtěla. Myslím si, že by se mi tak i více zlepšila angličtina – ale zároveň by to bylo těžší. Myslím, že by mě to více bavilo.

Tak či onak ale ani servírka není můj vysněný job. Ale je to lepší než housekeeper a myslím si, že za méně dřiny a buzerace. Ale to si možná jen myslím a není to tak. Nevím. Možná i housekeeper někdy může pracovat v přátelštějším prostředí.

Chtěla bych tady v UK najít práci někde, kde by se to slučovalo s mým chtěným životním stylem. Eko, vegan… nějaká vega restaurace? Čajovna? Kéž by. No a samozřejmě, plán do budoucna zůstává stejný – studium porodní asistence a pak otevření vlastního podniku, kde si můžu sobě samé býti vlastním pánem. Nebo raw či vegan cukrárna? To by bylo také krásné.

Pokud jste to dočeli až sem, patří vám mé velké díky a omluva za chyby v textu, protože jsem si po sobě text nezkontrolovala – byl psán jako proud aktuálních myšlenek a la co mi přišlo na jazyk s mým momentálním stavem mysli 🙂 doufám, že mě češtináři a lidé dbající na správný český pravopis a gramatiku neukamenují 🙂

16. červen – den volna, procházka po nebezpečných pěšinkách a káva ve Fairlight domě pro hosty

Novinky, Vzduchem do Anglie

Tak jsem se opět rozhodla cosi napsat. Nejsou to sice převratné novinky, ale aspoň něco :D. Každý den se stane něco, co tu ještě nebylo. Každý den vás překvapí někdo jiný, povzbudí někdo jiný, naštve někdo jiný, každý den přijdete na novou myšlenku.

Tak například dnes jsme měli s Pospou den volna. Zprvu jsme plánovali, že bychom mohli zajít na zdejší steamer – parník, který jezdívá na jezeru Ullswater. Protože jsme si ale trošku přispali a pak se tak nějak váleli v posteli, dělali nějaké věci na PC a uvažovali, co budeme dělat dál, program byl jiný. Asi kolem druhé hodiny odpolední jsme se odebrali do kuchyně dát si oběd. Ohřáli jsme si veggie burgery a dali si k tomu těstoviny, co byly nachystány pro staff. Polili jsme to jakousi fazolovou omáčkou a Pospa k tomu nakrájel zeleninu – cibuli, papriku a rajče. Předtím jsem si dala ještě pytllíček brambůrek (crisps). Po obědě jsme snědli ještě další dva, popíjeli jsme čaje – první heřmánkový (camomille) a druhý zelený (green tea). Ještě jsem si k tomu natočila trochu pomerančového džusu, jestli se ten chemický koncentrát dá takto nazvat…

Hned po obědě jsme rozebírali naše další plány. Zda tady zůstaneme, zda budeme či nebudeme hledat jinou práci a pak důležitou věc – proč vlastně vyděláváme, na co ty peníze dáme apod.
Vytvořili jsme novou hezkou myšlenku, která mě zahřála na srdci. Zatím bych ji nechala utajenou, protože není zcela jasná a přesná a musí se v našich mozcích ještě chvíli vyvíjet, než spatří světlo světa. Stejně jako u miminka.

Hned po obědě jsme se rozhodli zajít si na procházku. Šli jsme do Glenriddingu, kde jsme si dali v guest housu Fairlight kávu s mandlovým a mrkvovým koláčem. Když jsme se pána ptali, zda by nám mohl dát rostlinné mléko, hleděl na nás jako na marťany. Nikdy to neslyšel! Zkrátka jsme mu to doporučili, aby vyzkoušel například sójové nebo rýžové mléko. Mléko, které nám nabídl, rostlinné nebylo, proto jsme ho nepili. Protože nás ale honila velká mlsná, koláče jsme snědli, aniž bychom věděli, zda mléko obsahují nebo ne. Mléku, vajíčku a těmto věcem se vyhýbáme, ale zatím je nejsme úplně schopni vyloučit. Je to pozvolný proces, někdy náhlý a prudký pocit toho, že na to prostě máme chuť… když je ale k dispozici veganská varianta, vždy saháme právě po ní. Vždy se snažíme zeptat, zda je v něčem mléko, vajíčko apod., ale někdy se stane, že prodavač ani neví, co prodává… Smutné…

Seděli jsme venku. Zaprvé jsme chtěli a zadruhé jsme ani uvnitř sedět nesměli, neboť tam už bylo reservé zřejmě na večeři pro hosty guest housu.

Pán, co nás obsluhoval, byl velmi lidský. Asi tak bych to nazvala. Ptal se, kde bydlíme, co děláme, jak se nám to tam líbí. Nabídnul mi práci pokojské (housekeeper) po mých směnách v hotelu Patterdale jako peníze navíc (extra money). Uvažuji, že bych to vzala. Uklidit pár pokojů navíc mě nezabije, více si vydělám a aspoň si udělám procházku. Pán je navíc milý, aspoň se tak zdá… a tady v Patterdale, co se týče lidí, to není někdy zrovna nejlepší. Prý se mám stavit pro informace, až nebude zaneprázděný hosty. No, nevím, kdy to bude :D.

Po svačince jsme se vydali na procházku, respektive na cestu zpět do Patterdale „mou cestou“. Chtěla jsem se napojit na cestu, kterou už jsme jednou šla, ale nějak dlouho nám trvalo, než jsme ji našli. Procházeli jsme se zavřenými stezkami, kde bylo nebezpečí padání kamenů ze skály a zkrátka to tam bylo jako prales. Lidi už tam nechodili, stromy tam ležely vyvrácené, žilo to tam vlastním životem. Bylo to tam kouzelné. Pak jsme šli kousek přes nějaký soukromý pozemek, pak přes „divočinu“, překročili jsme řeku a pak už se za chvíli ocitli na té cestě, kterou už jsem znala. Hezky jsme se prošli… J

V 20.15 jsme se vrátili na Oak Bank (naše chatka). Pak šli na večeři (já jsem měla basmati rýži s zeleninovou směsí – cibule, cuketa, čočka, paprika, pak papadum, což je tenká křupavá placka vyráběná většinou z čočkové mouky (ale může se dělat i z jiných luštěninových muk) – to jsem si musela vyhledat, protože jsem to jedla poprvé… no název jsem našla na jídelním lístku, ale stejně jsem si ho nezapamatovala, tak mi to musel připomenout Pospa. http://www.tybrdo.cz/indie/placky-a-placicky –> a to je super zajímavý link na stránku, kde jsem to vyčetla. Pak jsem měla rebarborový crumble (což je prostě rebarborový koláč s drobenkou nahoře a je to bez mléka a vajíček, což je super – samozřejmě když to nepolijete nějakým smetanovým krémem)… No a zase ten pomerančový džus, který s pomerančem nemá nic společného asi… Ale třeba jo… Je děs, jak tady jíme… Nejsme tady striktní vegani a ještě nejíme moc zdravě. No, už se těším, až tahle stravovací éra skončí, a budu už jíst jen to, co chci. Vegan, raw a zdravě. Teď se snažíme ale cosi vydělat a využít toho, že nemusíme platit za jídlo, a vlastně platit jen minimum za vodu a elektřinu – ubytko je prý zdarma taky. A pak 10 liber za net (měsíc), na kterém poskytovatel – kuchař Nick zdola – beztak dost vydělává…ale internet potřebujeme a je to dobře, že nám ho mohl takto nabídnout. Někdy frčí fajn, někdy hůř, ale wifi je pro nás zkrátka asi nutnost.

Jinak jsme dali prát oblečení a teď sedíme na noteboocích. Zítra oba pracujeme. Pospa od 12, já od 7,15.

Jo a jinak – je už 22.00 a venku pořád světlo :D. Taktéž se brzy rozednívá – holt jsme na severu severní polokoule. Ještě pořád to ale není jako Norsko, kde je prý tma jen od půlnoci do tří :D.

Mějte se krásně J

Podvečerní procházka s Pospou

Novinky, Vzduchem do Anglie

aneb vylezli jsme na jakýsi kopec za hotelem a bylo nám fajn. Fotili jsme, cítili jsme přírodu, snili…Bylo 7. června 2015 🙂

Níže mix fotek (něco foceno klasicky Pentaxem, něco iPadem…)

Dle mého názoru jsou fotky z Pentaxu kvalitnější, ale jejich úprava zabírá v programu Camera Raw (součást Photoshopu pro úpravu DNG raw formátů fotek) dost času. Pentax je sám o sobě docela těžkou zrcadlovkou, iPad jde asi používat pohotověji a fotí se s ním tak nějak jednodušeji. Programy pro konečnou úpravu fotek z iPadu jsou taky fajn, rychlé a hezké, avšak konečná paměťová náročnost fotek je i přes menší kvalitu vyšší než u Pentaxu.

Takže 1:1 :D….Posuďte sami… Všechno má své výhody i nevýhody…

První koupání v Anglii

Novinky, Vzduchem do Anglie

11. června 2015 byl tady v Patterdale mimořádně hezký a teplý den. Nebe bez mráčků, venku asi 18°C, Slunce svítilo úplně na všechny lidi, zvířata, rostlinky a věci na světě a já měla den volna a Pospa s Romčou volno mezi dvěma směnami. Rozhodli jsme se tedy využít krásného počasí a super nálady, která zde výjimečně opravdu panovala, a vyjít si na pláž, kde jsem již dříve byla s Romčou, vyzkoušet tu ledovou jezerní vodu, trošku se opálit a hlavně se zrelaxovat. Nedovedu říct, jak dlouho je jezero Ullswater pěšky, ale šli jsme maximálně hodinku.

Vyzkoušeli jsme fotit s Pospovým novým jablíčkovým produktem (taky jsme fotili postaru s K20 Pentaxem), tak snad se vám fotky budou líbit (hlavně nová panoramata) a nasajete trošku téhle vzácné anglické počasíčkové hezké atmosféry…

No, jinak jsem se „vykoupali“ – vypadalo to asi tak, že jsem na 20s skočila do vody a hned co jsem dostala ten teplotní šok, jsem vylezla a třepala kosu na kamíncích na karimatce zabalená do ručníku a nadávala jsem, že mě z toho bolí celé tělo :D. Prý je to zdravé :), tak to musím praktikovat častěji. Těšila jsem se, až uschnu a bude mi zase horko. Musím ještě podotknout, že Romča s Pospou byli v té ledárně 2x!!! Tolik odvahy jsem neměla… (mimochodem dneska mě bolí v krku, ale tomuhle krátkému koupání to rozhodně nedávám za vinu… ale napadlo mě to…)

Vedle nás se vystřídalo pár výletníků, chvíli jsme tam byli sami, pak nás přišel pozdravit pejsek, jehož páníček se bál, aby nás neostříkal, protože se předtím radostně procházel ve vodě, vyděsila nás nízko letící stíhačka (to je tady tak pořád), kterou jsme se rozhodli příště natočit (točili jsme totiž taky videa), no a celou dobu jsme u toho poslouchali písničky, kecali a hlavně odpočívali.

Po cestě zpátky jsme se ještě stavili do Tea House, což je taková malinká čajovnička či cukrárnička, nevím ani jak to nazvat, kde paní prodává domácí koláče, čaj a nějaké laskominky.

Asi nějak takhle vypadalo jedno z nejhezčích odpolední tady.

Mějte se krásně a užijte si fotky 😉

Procházka s Romi

Vzduchem do Anglie

Zdravím všechny čtenáře mého blogu :). Přicházím s novými fotkami zdejší krajiny. Nedávno do Patterdale Hotelu přijela na pozici servírky nová Češka – Romana. Je to super holka s mnoha zkušenostmi ze zahraničí. Byla snad všude na světě kromě Afriky, pracovala mnohokrát v zahraničí a je to prostě skvělá.

Jednou, protože by výjimečně zase krásný den, jeden z těch nejkrásnějších tady, co jsme za tu chvíli, co tu jsme, mohli zažít, jsme si po mé směně vyrazili na procházku (Pospa byl bohužel na směně). Romča už za sebou měla jednu krátkou směnu a večer pokračuje druhou. Stihla už tedy jednu směnu, jednu procházku s další Češkou – Míšou – a teď se mnou. A ještě ji čeká jedna směna. Má to ale výdrž :). Na velký kopec, který máme za hotelem, jsme si netroufly, tak jsme se alespoň prošly na mini jezerní pláž za Glenriddingem. Užijte si fotky.