60. den – medina v Essaouiře, nákupy, písečná bouře :D

60. den, Novinky, Vodou do Maroka

Ráno jsem se vzbudila s takovým bezstarostným pocitem a la bude všechno fajn. Jediné negativum bylo, že mě trošku bolelo za krkem z toho strašně tvrdého polštáře a cítila jsem se tak nějak stísněně, zcela zajisté z toho, že jsme spali oba na jedné malinkaté posteli pro jednoho :D.

Čekala jsem, že naši hostitelé ještě nebudou vzhůru, ale pletla jsem se. Před osmou hodinou už seděli ve své pracovní místnosti a dělali svou práci. My pak dostali heslo k WIFI a šli jsme si k nim vyřídit všechny věci, co ještě potřebovaly být dořešeny. Například potvrzení BlaBla Caru, platbu apod.

Pak jsme vyrazili do centra Essaouiry.

Hned, co jsme vyšli z bytu, jsme zjistili, že nemáme lžičku na snídani, kterou jsme si plánovali koupit (marmeládu s marockými chleby). Tak jsme se pro ni vrátili.

Pak jsme navštívili ten obchůdek, kde se dala vytisknout letenka. Byla to nenápadná místnůstka s několika staršími počítači. Žádnou zodpovědnou osobu jsme neviděli. Na pozdrav nám odpověděli jen malí kluci, kteří sem přišli zřejmě hrát na počítačích hry. Asi je to tu taky nějak zpoplatněné, jako u nás použití počítače v knihovnách.

Chlapci zavolali vedoucího. Přišel starší chlapík. Otevřel zápisník a bral si od klučiny několik dirhamů. Pak se otočil směrem k nám a my mu ukázali naši flashku a nějak mu vysvětlili, co potřebujeme. Pochopil. Vytisknul. Bez problému. Dali jsme mu pár dirhamů, bylo to skoro zadarmo.

Byli jsme spokojeni, že už máme všechno proto, abychom se odsud v pořádku a na čas dostali do Anglie.

Po návštěvě tiskárny jsme zaskočili do jakési trafiky, kde jsme koupili obrovskou sklenici jahodové marmelády (byly na výběr 2, myslím, že ta jahodová a pak ještě meruňková) a asi tři bochníky marockého chleba. To jsme se rozhodli posnídat hezky na pláži.

Pořád je šíleně větrno, máme na sobě mikiny a dvakrát teplo nám zrovna není. Sluníčko ale svítí, třeba se to postupem dne zlepší.

Přicházíme na pláž, kde už je spousta lidí (pěšky, běžecky, v moři, chystající se do moře, apod.) a taky velbloudů a koní.

_IGP8402

_IGP8401

Taky jejich bobků, odpadků a různých věcí – není to zrovna krásná pláž. Jejich majitelé se tu snaží vydělávat na turistech tak, že nabízí samozřejmě svezení.

_IGP8410_1

_IGP8418

Myslím, že tady ten business moc nefrčí. Je tady sice písečná pláž a malinkaté písečné duny, ale oproti Sahaře, která představuje rohlík, je tohle drobek z toho rohlíku. Žádný lepší příměr mě teď nenapadl – asi mám chuť na rohlík :D.

Je tady spousta, ale fakt spousta lidí v neoprenu. Proč? Je to tady ráj kitesurfingu a windsurfingu. Na normální surfing tu jsou moc malé vlny. Ale větru, toho je tady opravdu dost. Takže se to tady hemží surfaři těchto druhů, jejich instruktory, pozorovateli no a pak jsme tu my a další lidi, co se tu přišli jen tak procházet :D.

Byl opravdu šílený vítr, až to nebylo pohodlné. Písek v očích celou dobu, tak jsme ani nemohli v klidu jíst, jak jsme si představovali. Sedli jsme si dozadu na pláž na jakési dřevěné zábradlí a posnídali jsme.

Poté jsme se vydali do malé mediny, tedy do malého centra města, které je sice malé, ale hodně hezké. Je tady opět spousta turistů, hezkých uliček a obchůdků. Do centra se vchází takovým obloukem, kde je hned u vstupu obchod s krásnými šátky různých barev. Je tady taky spousta restaurací, které už se docela dost přibližují evropskému stylu.

Procházíme se, kocháme se, rozhodujeme se, co si tedy pořídíme za suvenýr :D. Toužíme po marockých volných kalhotách, už jsme si vyhlídli stánek, kde je koupíme. Pak tu jsou obchůdky s kořením, kosmetikou, mističkami, hudebními nástroji, no prostě se vším… srdíčka nám plesají, opravdu… Jeden pán nás láka na svetry. Byly fakt krásné. Moc. Ale chtěli jsme něco letního… Ale skoro jsme ho koupili :D…

Pak jsme sedli na mint tea. Skleničky na sobě měly hezkou dekoraci. Chvilku jsem studovala, jak je to vyrobené… :D.

_IGP8429

Chtěli jsme si dát i něco k jídlu, ale nakonec jsme si říkali, že nebudeme utrácet za jídlo, ať máme nějaký ten suvenýr. Myslím, že jsme pak stejně ještě vybrali poslední zbytek peněz, protože nám do cesty přišli tak skvělé věci, že jsme je prostě museli mít ať to stojí co to stojí :D.

Pili jsme si tak čaj, koukali na obchůdek vedle, kde se na nás smály další krásné svetry a tašky.

_IGP8430

Essaouira je nákupním rájem pro hippiky. Fakt, že jo :D.

Po čaji jsme se rozhodli zavítat do obchůdku, kde věci prodával sympatický mladý muž s obrovskou kočkou na klíně.

_IGP8441

Hned se s námi dával do řeči. Ukazoval nám svůj sortiment, popsal nám každé jeho koření, každý mýdlový parfém, kosmetiku, ke všemu nám dal čichnout.

_IGP8431

_IGP8433

Každý jeho čaj, dokonce nás i na jeden pozval (byl to čaj namíchaný skoro ze všech čajů, co prodával….

_IGP8436

Předtím, než nám ho rozlil, je ještě proléval vlastní „šťávou“, aby se více promíchal). Tak jsme poseděli, pokecali a samozřejmě mu řekli, že si určitě něco koupíme, ale že máme jen opravdu trošku peněz. Přikyvoval, přikyvoval, ale když jsme mu nakonec řekli, kolik teda máme (od minule jsme se poučili tak, že jsme si schovali veškeré rezervy pečlivě do peněženky, aby je nikdo nemohl vidět, kdyby třeba nahlížel), byl docela tou malou sumou vyděšen. Rozhodli jsme se u něj vzít jednu čajovou mističku (suvenýr pro Pospu… v tom obchodě byla ta mistička daného motivu už jen jedna jediná a měla obitý okraj, tak pan obchodník byl tak hodný a zašel mističku vyměnit k nějakému ze svých obchodních sousedů – asi tady všichni prodejci drží při sobě J), kterou tady teď v Anglii používáme na pití čaje J, pak kousíček tuhého parfému – vypadá to jako mýdlo, ale používá se to nasucho – prostě si trochu pojezdíte po pokožce a voníte (+ to krásně voní, když to necháte ve skříni s oblečením), no a pak nám vyšlo ještě na trošku toho čaje, co jsme si u něj dali (byl to čaj všech čajů – namíchané snad úplně všechno, z čeho se dá dělat čaj… takový královský čaj no… výborný, opravdu… měl specifickou chuť…).

Vzali jsme si myslím na toho mladíka kontakt, poděkovali jsme mu a já za sebe teda doufám, že někdy do jeho obchůdku přijdu s vyšším obnosem peněz a koupím si tam ze všeho trošku :D. Hlavně koření a parfémové mýdlo… 😀

Chodili jsme a chodili po Medině. Za chvíli jsme se začali ubírat na cestu zpátky do toho obchůdku s kalhotami. Vybírali jsme materiál a barvy. Já si vybrala hnědé s barevnými proužky – avšak ne tak kvalitní, jaké si vybral Pospa. Ten si vybral fakt měkoučké bílé kalhoty taktéž s barevnými pruhy. Byly i dražší, ale ani ty moje nestály nejméně. Celkově jsme je tady koupili asi trošku levněji, než by se daly koupit v ČR. A taky jsou moc hezké. Museli byste, myslím si, hledat tenhle stejný typ u nás dost dlouho hledat. Ale možná se mýlím. Snad mi prominete tu cenu. Píšu článek s opožděním, tak už moc nevím, kolik všechno stálo. Ale snažili jsme se ukecávat a říkat prodavači, že někdo nám ty stejné nabízel za méně… to vím :D. Celkově se domnívám, že ty moje stály na české nějak 400 Kč… Pospovy tak 700 Kč. Ještě se ho později poptám, zda si to nepamatuje :D. No jinak jsme na ně stejně museli vybrat ten poslední zbytek peněz, o kterém jsem psala v úvodu…

_IGP8447

V hlavě jsme ještě měli myšlenku, jak se dostaneme na to letiště, které je na pěší chůzi s batohy docela dost km daleko. Napadlo nás kouknout na autobus, protože ty nám taky Maciej se Stefaninou doporučili. Autobus nevypadal extra pojízdně ani bezpečně. Nevěděli jsme, jak zjistit, kdy odjíždí autobus. Ptali jsme se nějakých mužů, co vypadali, že to budou vědět. Jeden z nich nevěděl, druhý zas na mě sahal, byl hrubý a málem mě nechtěl pustit až mě přidusil, no a ten třetí nás konečně poslal dobře do jakýchsi prosklených dveří, kde seděli asi čtyři lidi dospívajícího věku a jeden z nich, holka, mi pochválila dredy. Snažili se mluvit v angličtině. Měli ji docela fajn J. Nakonec jsme vyhodnotili, že by asi bylo bezpečnější požádat Macieje se Stefaniou, aby nás na to letiště hodili autem, když mají auto, že bychom jim normálně zaplatili. A tak už jsme to dál neřešili.

Pak jsme si šli zpátky směrem k pláži a sedli si na takový hezký kamenný okraj a koukali na pláž, moře a tak. Pod námi byly v písku malé rybníčky z mořské vody, ve kterých plavaly malé rybky. Bylo mi jich líto, protože se do moře dostanou až při přílivu. Doufám, že se do té doby neusmažily. Kousek od nás na tom rovném písečném terénu hraje opravdu velké množství mužů fotbal. Je tu pár branek, pár kluků si branky vytvořili své. Nehraje se to tady jako na velkém fotbalovém hřišti.

_IGP8452

_IGP8457

Každý tady má svůj kousek pláže a na ní si hraje se svou partou. Kromě fotbalu se tu hraje taky nohec. Koukám na jednoho klučinu, který si tady kope v ponožkách. To bude mít jeho mamča radost :D. Sluníčko pořád svítilo a my vzpomínali na Jimiho Hendrixe, který tady v Essaouiře prý byl r. 1969 (ten rok jsem teď vygooglila, to jsem nevěděla :D). Dojedli jsme chleba s marmeládou z rána.

Pak jsme se šli projít někam jinam do Essaouiry, sedli jsme na pizzu do jakéhosi podniku, kde to vypadalo, že nikdo není… J Jedna paní pekla pizzu sama, obsluhovala, prostě všechno… ale bylo fajn J

Pak jsme se šli zase projít na pláž. Tentokrát hezky dozadu. Fotili jsme taky fotky.

_IGP8483_1

_IGP8506

_IGP8510

_IGP8515

Zvedal se vítr, písek byl v neustálém pohybu – vypadalo to, jakoby plul po zemi… začalo se stmívat, my s vlasy plnými písku pokračovali dál k jakési skále, kde jsme narazili na nějaký zašitý milostný páreček. Poblíž byly útesy a taková jakási laguna. Byla v ní šíleně teplá voda, tak jsme si v ní na chvíli pochodili.

_IGP8516

_IGP8535

_IGP8534_1

_IGP8520

Běhala jsem v maličkých vlnkách, protože hloubka je tady až moc daleko, užívala jsem si zapadajícího sluníčka, fotili jsme ptáky a tak. Zpátky jsme se rozhodli jít přes ty miniaturní duny. Připadala jsem si, jako kdyby měl nastat konec světa. Všude odpadky, písek v očích, ve vlasech, v mikině, foťák zase dostal zabrat… Někdo se tu projížděl na koni. No naštěstí jsme z té písečné bouře vyvázli bez zranění… :D…. (zas tak šílené to nebylo).

_IGP8547

_IGP8559

_IGP8548

_IGP8548

Všimla jsem si, že nejsme sami blázni, kteří v takovém větru chodí na procházku po pláži. Surfaři to už zabalili. My už to tady taky balíme…

_IGP8584

_IGP8645

_IGP8628

_IGP8625

_IGP8606

_IGP8592

Rozhodli jsme se navštívit ten obchoďák, do kterého nikdo nechodí. Chtěli jsme si koupit nějaký alkohol, ale ten se tam opravdu neprodával … – jo s tím je tady problém… většina nemuslimů by si třeba dala po práci v pátek pivko, ale to tady nenajdete tak snadno… myslím, že právě v pátek jsou všechny obchody s alkoholem zavřené no a v tom obchoďáku je část s alkoholem někde úplně jinde, než jsme zvyklí…my tu část teda ani nenašli. Maciej se Stefaninou si chodí pro pivko myslím i do hospody, nebo ho kupují už dopředu, aby něco na pátek měli.

Takže jsme si žádné alko nekoupili, ale za to jsme si koupili broskvový džus, neveganskou zmrzlinu, oreo, brambůrky a prostě takové ty šílenosti, které když je sníte, je vám po nich pak strašně moc blbě. A taky nám bylo. Najedli jsme se úplně šíleně a nezdravě… děs….

Pak jsme se už konečně sebrali a šli do našeho náhradního domova k Maciejovi a Stefanie… podarovali jsme je balíčkem Orea a domluvili se na zítřek. Jupí. Vezmou nás tedy autem na letiště.

Jdeme v klidu spát.