53. den – Rabat, hl. město Maroka

53. den, Má první velká cesta do zahraničí, Novinky, Vodou do Maroka

(hned na začátek bych se chtěla omluvit za absenci části fotek z rána a dopoledne – dorazí až v budoucnu)

Vstáváme v 8 hodin. Chce se nám oběma na záchod, ale nějak nemáme chuť vykonávat potřebu na tom tureckém záchodku. Není tam splachovadlo, jenom kýbl, do kterého se napustí voda… no a po vykonání potřeby to prostě zaliteje tou vodou v kýblu.

No, nakonec jsem to zvládla a zvládl to i Pospa. Balíme si krosny a vyrážíme k recepci zaplatit 100 dirhamů a vyzvednout si pasy. Ptáme se, jestli je ten muž, co tu s námi včera přišel, stále v hotelu. Recepční nám ukazuje klíče – asi už je vrátil. No, asi už odjel, ale možná ne. Jdu ven před hostel a Pospa jde zkontrolovat místo, kde včera zaparkoval, jestli tam najde jeho auto. Za chvíli se vrací, ale já mezitím potkávám Mohammeda, jdoucího odněkud zdola, z ulice. Ptá se, jestli jsme měli dejeuner – snídani. Ukazuje nám místo, kde se můžeme najíst. Nemáme moc hlad, kupujeme si pouze raději balenou vodu. Máme na něj počkat, ještě jde něco zařídit do hostelu. Jdeme už k autu.

Asi v 9.30 vyjíždíme z Tangeru do Rabatu. Je to prostě bomba. Mohammed poslouchá dobrou muziku, dosti nahlas, takže ta atmosféra je prostě úplně marocká, africká a všechno zároveň. Není tady žádná hnusná dálnice, ze které člověk nic nevidí. Je tady jedna hlavní cesta, která vede vždycky skrze malá i velká města. Takže vidíme krásně přírodu, zvláštní stromy, vodní plochy s ptáky, které už lehce připomínají pravou Afriku, kousek pouště, zelené pole, krávy, osly, ovce, koně…

Doprava je opět šílená, všichni si tady jezdí jak chtějí.

Hodně nás fascinuje, kolik lidí tady chodí pěšky. Spousta lidí se také vozí ve vůzcích tažených koňmi či osly.

Jedeme s Mohammedem asi 4 hodiny. Cestou zastavujeme na jedné benzínce, kde je normální záchod, tak toho hned využívám. Mohammed si tam nechává umýt auto a jde na kafe… my s ním sedíme venku u stolu a připojujeme se k wifi, neboť nás zajímá, jestli dostaneme tu práci ve Skotsku…nemáme už peníze – včera jsme přeměnili hrozně málo eur na dirhamy. Taky stavíme někde ve městě, protože Mohammed si potřebuje vybrat peníze.

Po cestě nám dává vizitku, protože jsme se ho ptali na jeho práci. Z vizitky jsme tedy zjistili jeho jméno a firmu, ve které dělá. Taky jsem z něj vydoloval místo, kde v Rabatu zastavuje – je to Bab El Had.

Podařilo se mi spojit se s couchsurfer hostitelem! Jupí… zjišťuji, že nejdou odesílat SMS zprávy na marocká čísla. Proto si musím s našim novým hostitelem Oussamou volat. Bydlí kousek autobusové stanice Al Kamra. Je to kousek, ale přece jen dost daleko… Uvidíme…

Přijíždíme do Rabatu, hl. města Maroka. Je tady strašně moc lidí, plno aut, šílený zmatek, všichni chodci si tady přecházejí přes cestu jak chtějí…

Mohammed nám ještě ukazuje hotel a směnárnu. Loučíme se s ním a dále jdeme po svých.

Vpravo je super tržnice… nejdříve ale jdeme vyměnit peníze. Lidi jsou tady moc přátelští, usmějou se a tak, ale přesto musíme být na pozoru. Pospa chce, abych chodila před ním, aby mohl kontrolovat, že mi nikdo nic nekrade. To tak trochu není možné, neboť fotím a ještě chodím pomalu… Nemyslím si, že bychom to měli tak hrotit, to bychom si naše Maroko přece vůbec neužili.

Přeměnili jsme si 50 euro na dirhamy – je to něco přes 500 dirhamů. Jdeme zptáky k těm trhům s myšlenkou, že se najíme. Našemu couchsurferovi jsme chtěli volat až na místě té autobusové zastávky.

Procházíme se, připadáme si tady jako atrakce, s krosnami na zádech – nikdo takový tady není. Možná teď není čas turistů? To bude asi ono… Všichni si nás prohlížejí, smějí se na nás, když fotím, někteří nechtějí fotku, někteří po ni zase dychtí…

Najednou nám někdo klepe na rameno. Snaží se nám vysvětlit,  že je to on, našich srdcí šampion, couchsurfer hostitel Shamo Kreuztneach – alias Oussama na couchsurfingu. Nemůžeme uvěřit tomu, že jsme tady na něj jen tak narazili a ještě nás první oslovil on. Pospa má trošku pochyby, jestli je to fakt on. Já si myslím, že jo, ale taky si zprvu na 100% jistá nejsem.

Vysvětluje nám, že tady čeká na bratrance. Ptá se nás, jaké jsou naše plány, prý bude nejlepší si nejdříve dát tašky k němu domů a pak něco podniknout. Souhlasíme. Protože máme ale trošku hlad, chceme se jít nejprve kouknout na tržnici. Je obrovská a je tam úplně všechno: olivy, luštěniny, oříšky, datle, hračky, prostě všechno…

Kupujeme si za 15 dirhamů pytlík těch nejlepších sladkých a měkkých datlí, co jsme kdy měli.

Ptám se Oussamy, kde jsou všichni turisti. Říká, že tady jsou, ale prostě už nemají bágly na zádech.

Fotí hlavně Pospa, protože já jsem prostě pomalá 😀 a teď se mi ani fotit nechce.

Oussama je velký vtipálek, což se líbí hlavně Pospovi. Mi někdy moc dlouho trvá, než něco pochopím.  Když nám vysvětloval, jak se jmenuje, zmínil jméno Oussama ben Laden a hned jsme věděli… Je to student – studuje kinematografii a nikdy nebyl jinde než v Maroku.

S jeho bratrancem se setkáváme později, když se vracíme na hlavní cestu, kde nás vyhodil Mohammed. Jmenuje se Mouad Maghraoui („Mimo“ je jeho přezdívka pro ty, co neumí vyslovovat arabská jména) a studuje akustiku.

Oba dva jsou starší než my, ale starší mi přijde jedině Oussama.

Jdeme společně na autobusovou zastávku. Čekáme na autobus č. 57, abychom se dostali na zastávku Alkamra. Přijíždí autobus plný lidí. Všichni včetně nás se do něj snaží nacpat. Jsme tam jak sardinky. Ideální místo na krádeže, ale už bych tak měla přestat uvažovat. Lístek se tady kupuje u paní, co sedí na dvou sedadlech uvnitř autobusu a platíme za oba 8 dirhamů, což je v pohodě. Oussama má něco jako měsíčník.

Rozjíždíme se. Nějaká žena v červeném hábitu se tady snaží z lidí dostat peníze na jídlo. Druhá žena zas neudržuje balanc a málem mě strhává s sebou na zem. No sranda.

Je tady naše výstupní zastávka… Venku je hodně lidí, co se potřebuje dostat dovnitř autobusu + uvnitř autobusu jsme my s bágly a chceme vystoupit. Ideální kombinace. Byl to boj, ale přece. Konečně opouštím autobus se slovy shukran (arabsky děkuji, čte se to šokran nebo tak nějak). Několik kluků se směje mojí výslovnosti, pak na nás mávají ještě nějaké ženy z vnitřku autobusu.

Vystoupili jsme v takové klidnější městské čtvrti a jdeme k Oussamovi domů. Bouchá na jakési bílé dveře, aby mu někdo otevřel. Přichází 2 arabští kluci, kteří s Ousssamou bydlí, ale právě odcházejí do studia dělat hudbu. Vcházíme dovnitř a vidíme jakousi chodbu se šňůrou asi na sušení oblečení a tak, schody a botami. Vyzouváme se a vkračujeme do Oussamova království. Není tady sprcha 😀 – Oussama se sprchuje u bratránka (na to jsme se ptali… teda jestli vůbec :D), je tady turecký záchod, kuchyňka, kde už sto let nikdo neuklízel, další chodba a 2 pokoje. V 1 pokoji, kde se odehrává všechno dění, jsou na zemi 3 nízké matrace, konferenční stolek s drobky, koberec plný smítek a kufry, ve kterých naši přátelé uchovávají své věci. Jo, docela mě to šokovalo, ale je to vlastně fajn. V druhém pokoji jsou 2 normální postele, kdy na jedné z nich spí právě Oussama a další arabský kluk.

Myslím, že já i Pospa jsme trochu v rozpacích, ale rychle si zvykáme.

Sedáme si na koberec a bavíme se o vším možným. Posloucháme hudbu. Vytahuju notebook, abych domluvila nějaký couchsurfing na zítra. Mají tady silnou WIFI, což je super…Nabíjím mobil i notebook.

Oussama i jeho bratránek mají super apple notebooku. Sympatizují s Pospou o jejich výkonu – zkrátka všichni v této místnosti kromě mě investovali do drahého počítače… já jsem s tm svým taky spokojená… ale Apple má super funkce a hlavně se na něj nedají chytnout viry… možná v budoucnu? Oussama s Pospou jsou dobrými kamarády, neboť si velmi rozumí. Baví se na můj účet, neboť občas nerozumím jejich humoru…Taky se učím, co je zkratka ACAB.

Oussama taky rád fotí. Má fakt dobrý foťák Canon.

Odpočinuli jsme si a vyrazili na místní pláž.

Oussama nám vymyslel arabská jména, kterými nás od teď bude nazývat – já jsem Terka alias Touria (čte se to čuria) a Pospa je Ibrahim (zní to jako Bryan – brajen :D).

Mám docela hlad, což naznačuju. Mimo rychle odskočil do nějakého stánku na rohu ulice a přinesl mlwi b chahma, což je taková placka, co vypadá jako palačinka a turecký chleba zároveň. Je to docela dobré, ale nasáklé olejem. Sním všechno!

Přicházíme na krásnou pláž,

_IGP7054

kterou již omývá Atlantský oceán!!! Je poměrně nízko položená, tedy cesta, po které jdeme, je nad ní, takže scházíme jakési schody. Pláž docela hrozně smrdí, protože je tady na zemi spousta těch černých škeblí, co si lidi dávají jako pochoutku. Taky je tady mrtvola psa, což mě teda vyděsilo… ale to jsou jediné minusy toho místa. Pláž je složena řekla bych ze sopečných pozůstatků (jsou tu něco jako krátery nebo tak) a z písku. Vlny jsou tady velmi velké a krásné a vyvýšený terén, který pláž ohraničuje, je pokrytý nízkou zelení, což je hezké. Jsou tady velké útesy,

_IGP7057
na kterých sedí rybáři,

_IGP7065

lidi, dvojička na randíčku a tak. Procházíme se po pláži

_IGP7329_1

a fotíme nějaké 4 holky.

IMG_0956

Beru si od nich adresu na FB, abych jim mohla poslat fotku.

Oussama fotí taky… přetáhli jsme si jeho fotky…

Některé z Oussamových fotek

IMG_0940

IMG_0945

cropped-img_0962.jpg

Fotím rychlou sérii snímku práce vln (snad z toho někdy udělám animaci, pokoušela jsem se o to, ale nějak to nevyšlo). Je to hezké…

Koukáme se na útesech na vlnky, sedíme, debatujeme, fotíme…

IMG_1006

Smějí se na nás místní lidi…

IMG_0996

Je tu týpek co kouří hašiš.

Přišla obrovská vlna, která mě málem celou ostříkala. Ale jen málem, takže ok. Já bych byla v pohodě, ale nevím jak foťák… Sice má být voděodolný, ale raději bych to nezkoušela…

Surfovat by se tady asi nedalo, protože by se surfaři v případě neúspěchu asi pěkně rozsekali o útesy…

Je to tady ale fakt hezké… musím říct, že hezčí pláž a vlny jsem ještě neviděla. Asi v důsledku té energie, té síly vln…

Vracíme se zpátky domů a stavujeme se myslím v tom stejném rohu, kde mi Mimo koupil mlwi b chahma (takový ten chleba, co vypadá jak palačinka), na mint tea = mátový čaj s cukrem.

_IGP7336

_IGP7334

_IGP7343

Ten obchůdek taky provozují ženy v tradičních muslimských hábitech pro ženy, kterým se říká djlaba.

_IGP7337
Ptám se Oussamy, jak je to tady s těmi šátky a tak. Jestli je to podle náboženství a jaká jsou pravidla. Je tady prý většina žen „nemuslimek“, které chodí normálně oblečené. Pak jsou tady hlavně starší ženy a několik mladých žen věřících muslimek, které mají zahalené všechno kromě obličeje. Nesmí se prý koupat, nesmí ukázat zbytek těla nikomu jinému než svému muži, a u doktora, když se musí svlékat, dávají přednost ženským doktorkám.

Mint tea není vyrobený z klasické máty, kterou máme u nás. Takhle dobře by vývar z naší máty nikdy nechutnal 😀 Musím říct, že ho asi zbožňuju. Tak sladký a lahodný, teplý… Mňam… Objednali jsme si vlastně jednu konvičku, kterou jsme rozlévali do 4 malých skleniček – byli jsme jediní sedící hosté venku v tomto obchůdku, ještě nám přidali jednu židli. Je to obchůdek, který se specializuje právě na přípravu těch tureckých chlebů a tak. Ještě jsme si k tomu dali mlwi b chahmu se zeleninou.

_IGP7354

Dopili jsme, dali jsme si ještě jednu konvičku mátového čaje a vydali se zase o dům dál.

Po cestě jsme zase fotili…

_IGP7360

_IGP7365

_IGP7363

_IGP7366

_IGP7368

_IGP7369

_IGP7375

_IGP7377

_IGP7379

Oussama je tak skvělý couchsurfer hostitel! Ukazuje nám zdejší kulturu, cítíme se s ním hodně v bezpečí a taky se nebojíme, že by na nás někdo vydělal, protože by viděl, že jsme cizinci – třeba na trhu.

Vzal nás do další čtvrtě, takové chudší bych řekla, abychom se podívali na tamní život.

_IGP7397

_IGP7394

V řadě tam byly různé stánky s věcmi, se službami, kožešinami apod. Bylo tady dost lidí, hlavně dětí, které všechny dychtily po fotce. Tak jsem fotila a fotila.

_IGP7390

Pak přecházíme přes pár stánků s ovocem a zeleninou. Taktéž byste tam našli jak lidi, kteří chtějí fotku, tak lidi, kteří fotku nemůžou vystát.

_IGP7403

Musím říct, že se cítím fakt dobře, když je tady s námi Oussama, protože nevím :D… je to prostě lepší… Když vás lidi vidí s někým, kdo je jím samotným podobný.

Oussama má jinak teď rozdělaný nějaký filmový projekt, tak na něj po cestě shání kulisy a tak – zastavili jsme se u truhláře a ještě ve stánku s barvami.

Pak ještě navštěvujeme místní obrovský trh! Je velice dlouhý, schovaný pod plachtovou střechou a běží i docela pozdě – myslím, že bylo už tak nějak 21:00 a pořád tam bylo všeho hodně. Našli byste tady tuny ovoce, zeleniny, bot, vajíček, slepic, křepelek, králíků, oliv, ořechů, koření, masa, ryb, prostě všechno…

_IGP7420

_IGP7417

_IGP7415

_IGP7414

_IGP7410

_IGP7409

_IGP7419_1

_IGP7426

_IGP7422

_IGP7424

Nejhorší byl ten zápach těch chudáčků bílých slepic zavřených v kleci a pak prasečí nohy a hlavy ovcí.

_IGP7425

To byl fakt masakr. Řekla bych, že v Maroku neznají pojem vegetariánství ani veganství. Tohle téma jsem už s Oussamou taky probrala. Jsem ráda, že mě od mé filozofie neodradil a přijal mě takovou, jaká jsem a jak všechno vidím.

Oussama chtěl, abychom mu uvařili něco typicky českého. Myslím, že v jeho podmínkách, respektive v jeho kuchyni, je to nemožné připravit, tak jsme mu řekli, že až přijede do ČR, ukuchtíme mu naše tradiční české pokrmy. Je vítán!!!

Jdeme zase k Oussamovi domů. Zjišťujeme, že i když předtím zamykal, vstupní dveře se vlastně nedají otevřít klíčem, takže Oussama vždycky musí vyskočit do horní části dveří a otevřít je rukou zevnitř…. 😀

Koukáme se na fotky z dneška. Mimo nám na útesu poskytnul super službu. Měli jsme už plnou kartu na foťáku, tak nám fotky přesunul na svůj Apple notebook, vymazal fotky z karty a my mohli fotit dál. Teď jsme si ty fotky chtěli přesunout na naše notebooky, ale byl tam nějaký problém, tak to uděláme později.

Za chvíli přichází další Oussamův kamarád – Mahjoub nebo nějak tak se jmenoval…hezky kreslí, studuje ekonomiku a maká na svém těle.

_IGP7435

Chtějí nás vzít na projížďku na oslovi… Byla jsem docela udivená, protože jsem si myslela, že by to mohla být pravda, když je tady všude kolem plno oslů. Tím oslem ale mysleli auto :D. První jsme jeli do centra Rabatu, tam, kde nás dneska vyhodil Mohammed. Procházeli jsme se večerním městem.

_IGP7442

_IGP7444

_IGP7452

Tady ty ubohé šnečky si tady někteří dávali asi jako dezert po večeři… hrozné…

_IGP7457

Kluci se bavili o holkách a tak, já už jsem začínala být pomalu unavená.

Po městu jsme jeli odvézt domů Mima, s jehož taťkou, Oussamovým strýcem, Oussama na něčem pracuje. Strýček je totiž režisér dramatických filmů nebo tak něco.

Další zastávkou je jakési městečko u Rabatu, kde si kluci zase jednou pro cigarety a my tam kupujeme trs banánů a milka čokoládu (cena byla 35 dirhamů – což je teda fakt dost – vybrali jsme si blbý obchod), aby si kluci taky dali něco, co zaplatíme my. Jsou velmi pohostinní. Pak jsme seděli na jakési zdi a koukali na moře zahalené v noční temnotě. V dáli jsme viděli jenom útesy, bílé části vln a záblesky světla, prý vycházející z míst, kde pobývají rybáři. Poprvé v životě vidím červený měsíc

_IGP7460

a zatmění měsíce. Prostě zmizel a vlny najednou extrémně zesílili. Kluci z toho byli mimo taky, protože to tady ještě nikdy neviděli.

Už je něco po jedné ráno a my sedíme v autě. Kluci googli, jak je to s tím červeným měsícem a jeho zatměním.

Já už jsem v polospánkovém trnasu a těším se do postele, nebo jak mám nazvat to, kde dneska budeme spát :D.

Vracíme se k Oussamovi domů. Ti 2 kluci z odpoledne jsou již v posteli + přibyl ještě další Arab, který spí v pokoji s Oussamem. Kluci jdou ještě kouřit ven, já jsem na notebooku, povídáme si.

Oussama nám podává deníček, kde mu s Pospou máme napsat datum, své jméno, věk, národnost a co je naší úlohou na tomto světě. Dává to prý vždycky na psaní těm, které hostil.

Máme k dispozici jednu matraci a jednu alternativní matraci z deky na zemi. Oussama mi nabízí spát v jeho posteli, říkám, že je to ok. Na zem si stejně ulehl Pospa. Říkala jsem mu, že až se zhasne, může se přikrást na kousek matrace, ať nespí na tvrdém.

Jelikož ale kluci dělali blbiny a vydávali různé zvířecí zvuky, Oussama si sedl na židličku ke dveřím a dělal, že je jako paní učitelka na školním výletě.

Myslím, že už byly tak tři ráno, co jsme usnuli a Pospa teda taky usnul, neboť nakonec jsem se probudila na matraci sama.

Průser je, že jelikož jsme vysadili Mima doma a už tady s námi není, nemáme tu velkou část fotek – respektive min. 7 GB fotek. Oussama nám to prý hodí na net, tak snad to přijde.

Musíme vstávat v 7.30, protože jsme se zítra rozhodli jet do Marrakeshe vlakem. Není tak drahý a musíme si docela pohnout, abychom stihli let z Essaouiri do Londýna. Vlak jede v 9.50 a stojí za nás oba 240 dirhamů.