PÁTÝ DEN V ZAHRANIČÍ + večerní aktualizace

5. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Miluju tyhle žaluzie. I když je 10:00, vytvoří vám v pokoji takovou noc, že ani netušíte, kolik tak může být hodin :D.

Po čtyřech dnech putování je pro tělo těžké zvyknout si na tolik dobrého jídla, které se prostě nedá odmítnout. Oči by jedly pořád… Nějakým záhadným způsobem jsem se konečně vykopala z postele a šla za Pospikem a Barčou na balkón, nasát trochu energie. Pospik připravil super ovocnou snídani se semínky chia, lněným semínkem a tak. Bylo by škoda, kdyby svůj um jen tak zahodil. Přeju mu, aby dostal svou vysněnou práci ve veganské restauraci.

Pak jsme si dali ještě rýžový nápoj, mladý ječmen a chlorellu na pročištění organismu a zlepšení trávení. Zacvičili jsme si pár cviků z jógy a šli nachystat dnešní oběd – hummus s červenou řepou – který jsme měli u Pospikových přátel. I přesto, že jsme místo 4 lžiček tahini (pasta ze sezamových semínek) dali celou skleničku, bylo to dobré. Pak jsme to po výletě obědovali s pitou.

Manolo nás dneska dopoledne (odpoledne chodí do práce) vzal na zajímavé místo. Jednalo se o hrádeček (Castellet), možná i celá vesnička tam se tak jmenuje, u „mrtvého jezera“ (Embassament de Foix). Ptala jsem se ho, zda se v něm lidé koupají. Říkal že ne, že jsou tam mrtví a kvalita vody je proto špatná. Sám tam ale chodí rybařit. To jsem trochu nechápala. Vysvětlil mi to tak, že vrahové tam hodí tělo a nikdo ho pak nenajde. Je tam prý i potopené město a ryby ulovené z toho jezera se nekonzumují. Kolem jezera je chráněná přírodní rezervace Parque del Foix, kde se prý nesmí ani čůrat.

Koukali jsme dokola na přírodu. Teď v březnu ještě zelené pole vína neuvidíte. I tak to bylo hezké. Lidé na nich začínají pracovat.

Někde vzadu na horách je jakási vesnice mrtvých, kde prý nikdo nežije. Za války tam umřelo hodně lidí a prý, když tam člověk vstoupí, cítí tu energii. Asi bych se tam chtěla podívat a pocítit to.

vsuvka: líbí se mi španělský rap :D, Manolo ho poslouchá v autě…

Výlet do Tarragony a diskotéka je naplánována na zítra. V pondělí ještě možná půjdeme na Montserrat – kouzelné hory, kde prý jsou i nějací mniši.

Všechno je tady nějaké magické. Dokonce je tu prý i kouzelné městečko. 😀

Pospik teď kreslí, já zpracovávám fotky…Mějte se krásně!

P.S. večer už snad fakt nějaké budou… máme jich mraky

Aktualizace 5.dne:

Španělé mají nejlepší kafe pod sluncem. V podvečer jsme opět byli v kavárničce, posedět s přáteli od Barči a Antonia.

K večeři jsme dneska měli úplnou delikatesu (ambroso, rico,…): pečené artyčoky, směs z velkých a malých bílých fazolí, špenátu, smetany, cizrny,…, gazpacho (studenou rajčatovou polévku), ovčí sýr, červené víno a salsu… miluju španělskou kuchyni! Sýry tady dokonce jí i Thais :D.

Je 23:52 a Pospik s Manolem si tady boxují na playstationu a teď už to zase přepnuli na Call of Duty… Ach jo 😀 Ty hry snad člověka neomrzí v žádném věku.

Dobrou noc! 🙂