45. den – symbióza s Pospou v kuchyni moc neklape…snad se to zlepší

45. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Nemohla jsem usnout. Byla jsem trochu v blbém nervovém rozpoložení. Trošku nám vrže postel, byla bouřka pršelo, ale nejlepší na tom bylo, že jsem konečně byla v teple ❤ …

Vstávala jsem něco málo před osmou, abych byla k dispozici, kdyby mě Martina potřebovala na pomoc s Karlíkem. Pospa se potřeboval ještě prospat, tak jsem ho nebudila… Pokoušela jsem se vyčistit odšťavňovač, dala jsem psům krmení, vyluxovala jsem přízemí, umyla nádobí, trošku popravila sedačku v obýváku a tak.

Pak přišel Pospa. Zatopil, koukal do kuchařky – dneska musíme vymyslet nějaký fajn oběd :), snídal cereální misku, kterou jsme dělali i Martině…

Mimi trošku brečí, tak ho jdu ponosit, ať si Marťa chvíli hodí nožky nahoru. Piju čaje a skládám oblečení.

Jsem ráda, že tu jsem. Je to příjemná změna. Už jsem si potřebovala trošku odpočinout od práce venku.

K obědu dneska vaříme rýži a takovou dobrotku z dýně a batátů. Pospa byl trochu nervózní, protože zaprvé chtěl, aby Marti chutnalo, a za druhé jsem mu pomáhala já 😀 – a to je vždycky nervózní… už si zvykám… :D… ale beru to, nesmím být tvrdohlavá a musím se naučit od toho, kdo to umí líp… a on to fakt líp umí…

Po obědě jedeme s Karlíkem do města na rehabilitaci…

Padl tady návrh, že by Pospa mohl občas řídit auto, když by to bylo potřeba. Nasazuje si znovu brýle. Chvilku se mu, myslím, zalíbilo, že je nosí, protože viděl svět zase trošku ostřeji, ale večer si je zase sundal. Chce to zkusit bez nich. Chce si vyléčit zrak.

K večeři Pospa dělá veganské palačinky. Já jedu s Marťou, Danem a Carlem do jakéhosi dětského centra na fyzioterapeutickou hodinku. Chtěla jsem se podívat, jak tam s dětmi pracují. Bylo to fajn.

Vracíme se, Pospa v plném zapálení u plotny, ne a ne udělat krásnou palačinku. Nakonec se to ale povedlo. Chtěla jsem mu pomoct aspoň s mazáním marmelády a vytvořením ovocné náplně, což jsem taky udělala, ale zase jsme se prostě v kuchyni trochu pobili… už jsme si to vyříkali a snad to bude OK.

Dan už měl velký hlad, protože byl po práci ještě v posilovně (jinak pracuje pro nějakou anglickou televizi a do práce jezdí na kole). Udělal ještě ze zbytku palačinkového těsta palačinky se žampiony a tofu.

Jinak už vím, jak nosit miminko, aby se trochu uklidnilo, viděla jsem, jak se koupe, respektive jak zbožňuje koupání no a jinak spoustu dalších užitečných věcí… 🙂

Dneska už jdeme do pokojíčku, odpočívat… zítra vstávám pěkně v 7.30 a budu dělat amarantovou kaši a krmit pejsky…. už se těším…

Je mi jinak lépe, cítím se už trošku jistější, protože už vím, kde co je, co mám dělat apod.

Jinak je tady nový budoucí plán: návrat k původnímu plánu – odjezd do Skotska či Anglie za prací. Pospa to vidí na vaření, já spíše na au-pair, kde budu moct dělat veganské věci a naučím se anglicky… jo… Uvidíme, jak to všechno dopadne.

Dobrooou