40. den – zajímavá procházka

40. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

A máme tady zase kulaté číslo 🙂 Ano, již jsme na cestách krásných 40 dní. 🙂

Dnes je opět pracovní den. Vstávání je krušné, jako obvykle :D. Nejhorší je, že se doba našeho vstávání neustále posunuje a posunuje – vstávali jsme až v 8.45 nebo tak nějak. Rychle jsem se umyla, oblíkla, snědla banán a vzala koště do ruky.

Musíme dát dneska do normálního stavu všechno, co včera a předevčírem déšť zruinoval. V bazénu je plno prachu, je třeba ho pořádně vysát vodním vysavačem a posbírat nečistoty a utopené hmyzí chudinky síťkou.

Sundávám chrániče z lehátek, zjišťuji, že potahy jsou všude mokré. Chrániče moc nechrání… roztahuju slunečníky, zametám kolem bazénu… Pospa začíná s čištěním bazénu, protože Stefano ještě nezačal maltovat. Po chvíli však končí a předává vysávání mně. Stefano ho totiž volá na maltu. Zjistili jsme, že Stefano je pěkný lenoch. Nechává Pospu dělat tu nejhorší a nejtěžší práci, zatímco on si telefonuje… ach jo…Vysávám bazén poprvé a je to teda šílené…Vůbec to nevysává:D

Lesley mě volá na úklid apartmánů. Nechávám bazén bazénem (stejně dneska není moc teplo, pochybujeme, že by se chtěl někdo koupat). Apartmány jsme sice už jednou uklízeli, ale za těch pár dní je tam již prach a proběhly tam menší úpravy a párkrát se tam Dominic s Lesley prošli ve špinavých botech z venku.

No, takže mě teď čekalo znovu všechno rychle vevnitř povysávat, utřít prach, dostlat postel, otřít prach z nádobí, co je vysoko (a nikdo ho nikdy neutírá :D) a taky uklidit tu šílenou spoušť ve venkovních částech apartmánů – tzn. pozametat, povytírat. S tou horní terasou už mi pomohl Pospa. Lesley vůbec nezachápala jeho rychlost, když ho požádala, ať tam povysává listy….

Pak jsme ještě něco škudlili kolem – Pospa zametal, pak jsme společně myli nějaké lavičky, schody a tak. Pracovali jsme přes čas každý hodinku, takže jsme si už smazali včerejší dluh. Končíme tedy v 15.00.

Dneska nepřijel bakerman!!! Ač jsem si myslela, že jezdí obden, nejezdí!!! Jezdí v pondělí, ve středu a v sobotu. Tak zítra. Možná. Nebo taky možná ne. Už to musím přestat jíst.

Děláme si oběd – rýži s květákem, rajčetem, cibulí, no znáte to. K tomu čaj.

Koukáme se na About Time, abychom si procvičili angličtinu. Nedodívali jsme se a koukáme na České nebe :D… Kde jsme na to přišli? Vzpomněli jsme si na Otravnou mouchu masařku od Kaiser a Lábuse 😀 a tak to nějak došlo až k Cimrmanovi.

Jdeme na procházku. Pospa totiž nedávno utekl na nějaký čas do přírody, na nějaké super místo tady nahoře za Valles de Lunas, tak mi to tam chce ukázat. Beru si banán na cestu a pár datlí…

Stoupáme výš a výš, zdravíme Makarenu… Již jsme sešli z betonové cesty Valles de Lunas, dál se prodíráme křovím, stromy, větvěmi, keři, prostě vším, zdoláváme velké výšky :D… Konečně jsme nahoře. Naskytuje se nám krásný výhled na celé údolí… Teče tu nějaká hezká říčka… jdeme podél ní.

Opět stoupáme nahoru, nahoru a nahoru a prostě někam jdeme. Narazili jsme na opuštěné, rozpadlé domečky. Koukáme dovnitř. Myslíme na to, jaké by to bylo, kdybychom si je opravili. Kolem jsou nevyužité mandlovníky, fíky, prostě takové dobroty!!!

Procházíme se kolem, koukáme na hory, na přírodu, na údolí osídlené lidmi… nahoře v horách je něco jako jeskyně… myslíme si, že tam někdo bydlí…je to moc daleko, nejdeme tam.

Říkám si, že bych takto nečekaně chtěla dojít do Beneficia – něco jako nechat se překvapit tím, že v pusté přírodě někdo bude žít…Teď si ani nejsem jistá, jestli do Beneficia vůbec půjdeme. Srandovní je, že jít do Beneficia, byl Pospikův hlavní důvod, proč chtěl jet do Órgivy. Jenomže pak poznal různé lidi, někdo mu řekl, že jsou tady moc divocí hippici… no a už měl pochyby. Myslím, že tam chce jít pořád, ale nejsem si jistá, jestli tam půjdeme – neboť jsme docela leniví (když nepracujeme, chceme si odpočinout a tak) a taky není příliš příznivé počasí. Zítra je vlastně poslední možnost to místo navštívit (samozřejmě v době, kdy jsme tady poprvé – můžeme se zde vrátit… určitě bych to tady chtěla ještě někdy vidět, ne-li žít tady!)

Chodíme po rozpadající se střeše domu, který kdysi někdo určitě obýval. Pak si sedáme na jakousi pěšinku a koukáme dolů do údolí, já přemýšlím, odpočívám, nasávám tu přírodní energii, vdechuju čistý vzduch, poslouchám ptáky… Pokoušíme se tak nějak meditovat v přírodě… Mě spíš tenhle posed, příroda a výhled nutí přemýšlet nad sebou, plánovat, co bude dál, uvědomovat si, co vlastně chci.

Začíná mi být chladno, ptám se Pospy, jestli už nepůjdeme. Přikyvuje. Jdeme zpátky do Valle de Lunas.

Při zpáteční cestě jsme museli dávat pozor. Bylo to dost z kopce. V okamžiku, kdy jsme překročili říčku, se již šlo opravdu těžko. Opět jsme se museli prodírat všemožným křovím, popadanými stromy a hlídat si sypající se půdu pod nohama. Konečně vidíme pomerančovníky z pozemku Valle de Lunas. Pospa říká, že TADY  je to místo, kam před pár dny utekl a kde meditoval… 🙂 Je hezké. Trháme si dva pomeranče ze stromu, loupeme si je, vyplivujeme pecky a slupky házíme na zem…

Jsme zpátky „doma“, děláme si večeři – těstoviny se zeleninovou omáčkou nebo tak něco… Chroupu kešu, papám banán, zase něco píšu na blog a upravuju fotky.

Pospa dneska večer dělá hudbu. Složil první song a docela se mu povedl (nemám moc ráda určité pasáže, ale jednu mám ráda moc – zpěv africké ženy? jo, to bude ono, takhle bych to nazvala :D…připomíná mi to naši plánovanou cestu, která vůbec nevím, zda se uskuteční někde mimo Maroko – všude jsou víza a my zrovna nemáme moc peněz)…

Jo, nad námi bydlí páreček, co si to tak půl hodiny pěkně nahlas rozdával! 😀 – ale to je jen taková vsuvka…

Zítra máme sice den OFF, ale rozhodli jsme pracovat 3 hodinky – od 9 do 12. Pak asi pojedeme do Beneficia. 🙂

Dobrooou