39. den – BARAKA

39. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Dneska máme den OFF :). I když je hnusně, máme dobrou náladu, protože můžeme zůstat v posteli o něco déle.

Budím se kolem 10.00 a rozkoukávám se kolem. Venku je pod mrakem.

Ležíme a sedíme v posteli asi do poledne a rozmýšlíme, co budeme dělat.

Dneska se přeci v Órgivě konají jako každý čtvrtek (s výjimkou čtvrtka o Velikonocích) trhy. Problém je, že končí asi ve 14.00 a my ještě ani nevystrčili nos z našeho bydla :D.

Pospa vyšel ven a uklízel cosi v kuchyni. V tom za ním přišel Dominic. Uviděl tu spoušť po dešti a děkoval, že jsme alespoň něco schovali. Dneska má v plánu jet s Lesley někam na oběd. To však bude až kolem tří hodin. Přesto se nám nabízí, že nás může na trhy hodit autem. Souhlasíme.

Oblíkáme se (mám docela dost vrstev + Pospovu mikinu), bereme deštník, peníze, foťák apod.

Dominic již přichází k autu. Ptáme se ho, jestli je naštvaný, nebo tak něco. Třeba z počasí (nebo z naší práce :D). Není :), je v pohodě. To je dobře. Akorát – 2 věci: je rozbitý květináč v jednom z apartmánů a Stefano včera nezakryl 5hodinové místo maltování, takže je většina včerejší dřiny Pospika i Stefana v čudu.

Pospa žádá Dominica o naše peníze za práci navíc. Dal nám 100 euro (ještě hodinu práce navíc dlužíme, jelikož jsme si zatím vydělali 92 euro). Po cestě nám doporučuje jeden podnik, kde se neprodává alkohol. Venku, na jeho terásce, sedí spousta hippie lidí. Máme v plánu se tam po trzích stavit (trhy končí kolem 14.00).

Dominic parkuje u kousek od trhů, loučíme se a dál jdeme po svých.

Trhy jsou fajn. Je k dostání plno ovoce, zeleniny, levné obuvi a oblečení. Kupujeme 500 g kešu oříšků, trošku datlí, květák, banány, 2 cibule, hrušky. Počasí není moc příznivé, trochu poprchává, a přesto je na trzích spousta lidí.

Rozhodli jsme se navštívit onen podnik. Jak super rozhodnutí jsme učinili! Podnik se jmenuje Baraka. Neumím přesně definovat, jaký je to typ podniku, protože ani jeden z názvů: čajovna, restaurace, cukrárna – nebude sedět. Je to zkrátka vyjímečné místo, s vyjímečnou atmosférou, výjimečnými lidmi… 🙂

_IGP5544

_IGP5559_IGP5572

Zamilovali jsme si ho, hned jak jsme překročili jeho práh. Hraje hudba jako z čajoven, číšníci (všichni mužského pohlaví a velmi pohlední :D) oblečeni do velmi slušivých „barakovských uniforem“, na stěně samé meditační obrazy,

_IGP5567

za skleněnou vitrínou se na nás směje mrkvový dort, mandlový dort s medem, datlový dort se skořicí, cheesecake s malinami, tiramisu, lískovoořískové brownies, čokoládové brownies, sójový čokoládový dort, palačinku s nutellou, sladké truffles koule, sezamové dobrotky, zmrzlina…obchází nás číšník s wrapy v ruce. Je narváno. Není si kam sednout. Naštěstí to tady nefunguje tak, že když je nějaký stůl třeba pro 5 zabraný jen jedním či dvěma lidmi, nikdo si tam již nesmí sednout. Přisedli jsme si k nějakému černochovi, připojenému k internetu, a k jeho kamarádovi. Z vedlejšího stolu se linula vůně čaje. Bylo jasné, že si jeden objednáme i my.

Pospa zkouší s tím černochem navázat konverzaci. Moc se nechce bavit. Škoda.

Nevíme, zda si něco máme objednat přímo u pultíku, nebo někdo přijde. Na našem stolu jsou ještě zbytky jídla předešlých hostů. Čísníci vůbec nestíhají. Je čtvrtek, jsou trhy, všichni ve městě, nedivím se mu a rozhodně se nezlobím.

Jdu na průzkum, prohlídnout si znovu ty krásné DOMÁCÍ dorty! Ano, zde připravované jídlo je DOMÁCÍ, nepoužívají mikrovlnné trouby ani tlakové hrnce, k přípravě pokrmů využívají jen čistý olivový olej (přímo vymačkaný z oliv), který nijak nezahřívají, když už si někdo objedná maso (zde kuřecí nebo jehněčí), maso je kvalitní a je připravováno nikdy ne dopředu ale pouze na objednávku (nepodporuji sice jedení masa, ale když už to musí být, je to mnohem lepší než KFC, kde se MASO VYHAZUJE!!! V KATASTROFÁLNÍM MNOŽSTVÍ!!! – hrůza a děs), voda, ze které se zde vše připravuje, se přifiltrovává, a pozor! velké množství jídel je připravováno z lokálních surovin – kuskus, cizrna, rýže, quinoa, čočka,…

_IGP5568

(téměř jsem tady přeložila titulní stránku jídelního a nápojového lístku Baraky :D, které mi byly v počtu dvou strčeny do ruky, když jsem koukala na tu sladkou krásu)

_IGP5548

Vybíráme si s Pospou čaj. Máme dva favority – jasmínový čaj a citronónový čaj pro relax. Nakonec vítězí ten citronový v medium konvičce 🙂

Objednáváme si tedy čajík a neodolala jsem, ale musela jsem – mrkvový dort!!!

Za malou chvilinku nám čísník přináší krásnou konvičku se dvěma skleničkami a miskou něčeho, co vypadá jako rozdrcené lotusky. Málem mi vyskočilo srdce, při pomyšlení na lotusky :D. Bylo to ale něco stejně tak dobrého – palmový cukr s medem ze zdejší Alpujarrské přírody. (donesli nám plnou misku, uklízeli ji prázdnou 😀 myslím, že se jim to ještě nestalo).

_IGP5554

Čaj byl naprosto výborný, ještě jsme 2x poprosili, aby nám jej zalil horkou vodou. 🙂 Mrkvový dort byl taktéž výborný, ale zase to není sladkost, kterou bych chtěla jíst, neboť nahoře jistě bylo trocha tvarohu nebo zakysané smetany. Trochu to chutnalo jako řezy afrika, co jsem pekla doma v Řepistích :), ale bylo to tady teda mnohem, mnohem lepší.

_IGP5558

Příchází za námi krásná, štíhlá, bělovlasá paní s brýlemi, v růžových kalhotech a košíkem v ruce. Nabízí vlastnoručně vyrobené kokosové koule z citronové šťávy, ovsa, no zkrátka z produktů, které si v horách (kde už 15 let žije, je to Němka) pěstuje. Jednu prodává za něco přes euro, ale vždycky je to nějak jinak, podle toho, jak ji lidi ukecají nebo ona ukecá je :D. Samozřejmě jsme si vzali. Bylo to moc dobré. Paní se moc nechtěla vykecávat. Ještě jsme ji vyzpovídali později, když se vrátila pro věci, které si zde během svého prodeje všude kolem Baraky i v Barace (ano, tady je normálně povoleno prodávat vlastní výrobky a všechno i vevnitř) nechávala.

Vedle nášeho stolu se vystřídaly 2 skupinky lidí. První skupinka: přišla si dát maso, vypadali jak nějací farmáři nebo tak něco. Druhá skupinka: tipla bych to na rodinky na cestách (ale bez tatínků) – 2 maminky, kluk, co se chudák pozvracel (asi nějaká cestovní nevolnost),

_IGP5565

holka a jedna menší blonďatá holčička, co si to ťapkala bosa.

Sedíme si tak a čekáme na náš wrap se špenátovými kroketami. Všímáme si krásné holčičky černošky, která se chová, jako kdyby byla zdrogovaná nebo tak něco. Naráží do všeho, neví vůbec kde je, kašle a blokuje všem vstup na toalety, protože je schovaná za dveřmi a dělá na nás obličeje :D. Přesouvá se z toalet k drátům na internet a začíná je pozdezřele prozkoumávat – máme strach, aby je třeba nějak nezničila. Taky utrhává větvičku rostlině. Pospa ji osloví. Holčička se nám svěřuje – je to Němka, je tam s maminkou, chce fotku, chce nás fotit a ptá se, co to mám na čele, jestli mě poďobal nějaký hmyz nebo tak něco (ano, mám určité problémy s pletí, právě teď asi detoxikace, doufám, ale od hmyzu to fakt není :D). Její maminka již velí k odchodu.

_IGP5561

Zůstáváme osamoceni a pořád čekáme a čekáme na wrap. Asi na nás zapomněli. Pospa se toho chopil a zeptal se :D. Asi na nás fakt zapomněli…

Za chvíli dostáváme naše jídlo. Bylo to vynikající. Fakt jo. Ten milý číšník nám navíc donesl jako omluvu jednu truffles kouli a jednu nějako oříškovou. Ach… miluju to tam…

Znova přichází ta paní s košíčkem. Dáváme se s ní do řeči. Dovídáme se něco o jejím životě tady v horách, o tom, že prodávat tady chodí jen párkrát za týden (možná že jen v ten čtvrtek), o Beneficiu (že jsou tam plusy i minusy). Pospa je dnes velmi komunikativní a aktivní. Zato já moc ne… ptá se jí, zda nezná něco na moje kožní problémy – a ukazuje jí moje čelo 😀 Paní prodává olej z třezalky tečkované (název jsem zjistila až „doma“, protože to na tom lístečku bylo napsáno latinsky)- vlastní vypěstování. Má k tomu v angličtině i nějaké povídání. Moc to nemůžu přečíst. OK, jeden beru. Paní říká, že to mám zkusit třeba v zimě na lžičku a normálně to spolknout. Budu pak prý mít lepší náladu (doma jsem pak na internetu hledala, co to vlastně je ta Hypericum perforatum. Kromě toho, že jsem se dozvěděla, o jakou rostlinu se jedná, jsem taky zjistila, že má antidepresivní a zklidňující účinky a je taky užívána jako droga. Zajímavé…

V košíčku ji zbývá poslední kokosoves koule. Chce nám ji prodat. My už však jednu měli a musíme šetřit. Už jsme toho od ní vzali příliš. Paní to zkouší u vedlejšího stolu, kde sedí ta rodinka, o které jsem psala. Pomáháme ji tak, že jim tu kouli doporučíme. Proč ne? Měli jsme ji, víme, že je dobrá 🙂 Povedlo se. Paní má radost, my máme radost, rodinka vedle má radost.

Baraka je plná super alternativních lidí. To je prostě radost pohledět!!!  Podle mého oblíbeného blogu o Órgivě je to místo, kde se pravidelně schází hippíci.

Jestli se někdy dostanete do Órgivy, nezapomeňte toto místo navštívit… je fakt kouzelné. Kromě dobrých domácích dortů, sladkostí a čaje si tady můžete dát i skvělý oběd, např. wrapy – když jíte maso tak wrap s keftou (karbanátky z mletého jehněčího), s kuřetem, s lososem, no a teď to důležité – BEZMASÉ wrapy: s falafelem, špenátovými kroketkami, zeleninou, kozím raw sýrem a tofu.

Jinak si taky můžete dát různé saláty, hummus, kuskus na různé způsoby (s masem i bez), mořské řasy s houbovým rizotem, tofu na kari, palačinku se zeleninou, jehněčí či kuřecí tajin (což je prostě pokrm připravovaný ve speciální marocké nádobě) či quinou se zeleninou. No a z tekutin např. mandlové gazpacho (gazpacho je ve Španělsku normálně studená rajčatová polévka), sklenici mléka, kakao, čokoládu, horchatu, různé druhyy čajů (výběr jako v čajovně), přírodní džusy, limonády apod.

Kromě jídla jsou v ní k dostání vonné tyčinky, různá koření, knížky, apod.

No dost už Baraky (mimochodem, Baraka je taky hezký film z r. 1992, na který jsme se dívali s Pospou ještě u Kennetha v La Nucii (= „umělecky laděný „dokument z cest“ a současně osobitou meditaci nad životem všech obyvatel naší planety natočil kameraman, scenárista a režisér Ron Fricke, který se podílel také na vzniku slavného dokumentárního snímku Koyaanisqats –> citace z csfd.cz). No a slovo baraka starověké muslimské slovo, znamenající požehnání, dech nebo esenci života (citace z csfd).

_IGP5578

A takhle se tady v Órgivě shromažďují super lidé…

Po Barace jsme ještě chtěli navštívit nějaký supermarket. Potřebovala jsem si koupit nějaké hygienické věci, taky jsme chtěli koupi nové háčky na dredy (ten malý super háček jsme rozbili) a rýži na oběd :D. Bohužel bylo 16:00 – tzn. že je všechno, úplně všechno zavřeno, neboť Španělé mají co? SIESTU. Až do 17.00.

No nečekali jsme a vydali se směr Tijola do Valle de Lunas. Cestou jsme pojedli pár datlí z trhu.

Stopovali jsme, protože se nám zase nechtělo jít tak dlouhou cestu pěšky.

Na tom stejném místě, kde nám zastavil úžasný starší pár, nám dnes zastavil zase jiný pár. Pár mladých lidí, který shodou okolností bydlí přímo vedle nás. Řídí týpek, holka kouří trávu :D, jaké překvapení. Myslím, že už zítra odjíždějí na nějaký 5-6 hodin autem vzdálený ilegální hudební festival s free vstupem do Portugalska. No, chvílemi jsme váhali, jestli nejet taky, ale lidská dohoda, je lidská dohoda. Nerada ji porušuji. Prostě bych se jen tak nesebrala a neodjela. Poděkovali jsme ji jim za odvoz a rozloučili se.

Přesto, že jsme jedli, si ohříváme zbytek našeho cizrnového hummusu. Pak si ještě dáváme dva talíře ovoce…. jéééé…

Přichází za námi Lesley s Dominicem – chtějí nám sdělit nějaké novinky ohledně práce během našich poslední dnů ve Valle de Lunas. Zítra prý budeme pracovat tak, že Pospa bude pomáhat opět s maltou – dělají dlažbu za bazénem, já budu pomáhat Lesley s úklidem pokojů. V sobotu bychom měli mít místo neděle den OFF, jestli teda nebudeme chtít makat za penízky. V neděli pak taky budeme pracovat.

Ok, to je přijatelné.

Jdeme spát. Dobroooou 🙂

A tady ještě stránky jídelního a nápojového lístku v Barace… bylo to pro mě tak vzrušující :D, že jsem to prostě musela pro inspiraci do budoucna (kdybych třeba měla nějaký podobný podnik nebo já nevím co) vyfotit 😀

_IGP5577

_IGP5569

_IGP5570

_IGP5575

_IGP5576