32. DEN – FERIA v Órgivě: trh plný dobrot a umění

32. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Než začnu s příspěvkem z toho úžasného dne, ráda bych se zmínila o předešlé noci. Bolelo mě břicho – zřejmě z té  úžasné kávy, bolela mě hlava – to z těch 15 dredů, které mi Pospa už stačil vytvořil a pak zase venku řádila ta kočka hledajíc kocoura na zábavičku.

Byla to těžká noc :D, velmi těžká, ale vyrovnal to fakt, že jsme vstávali o hoďku později. Máme totiž dneska již zmiňovaný DAY OFF (volno)!!! 🙂

Sice se první budím já – a to něco po deváté hodině, ale první je venku z postele Pospa a jde se sprchovat. Dneska nepozorujeme ranní Slunce z terasy, ale z postýlky…Připravuju ovocné talíře (naši obvyklou snídani) – tentokrát vynechávám kiwi, které v ledničce opravdu nemá šanci dozrát, a papáme pouze jablíčka, banány a pomeranč. K tomu ranní káva.

Dnes již máme plán jasný – návštěva místních trhů se zdejšími dobrůtkami.

Dominic nám sděluje, že vyjíždíme v 10.30. Hodí nás do města (do centra Órgivy), abychom nemuseli jít ty 4 km pěšky.

Přesunuji fotky z SD karty fotoaparátu do PC, abych uvolnina místo pro nové fotky. Musíme to všechno hezky zaznamenávat. 🙂 Taky si nasazuji slamák a konečně si přehazuji peníze z velké „cestovní ledvinky“, ve které uchovávám všechny peníze a doklady – nechci znovu zatěžovat Pospův nervový systém, neboť si myslím, že to měl poslední dobou dosti těžké –> obzvlášť když spatřil, jak vytahuju 5 euro z taštičky, která se zdá být dosti dobrým lupem pro jakékoli individua tady na cestách… musím usoudit, že přesunout menší obnosy do malé, černé peněženky je opravdu lepší…

Jsme ready a jdeme k autu. Potkáváme ještě Stefana, který nám doporučuje navštívit zdejší Feriu (feria jinak ve špaň. znamená trhy) obohacenou o umění, pekařské výrobky, opasky, dobrůtky z Alpujarrského regionu.

_IGP5107

Před odjezdem na trhy jsme ještě fotili přírodu kolem Valle de Lunas…

_IGP5105

Políčka pod Valle de Lunas… 🙂 Krásné… hlavně to červené, zřejmě s vlčím mákem, které je zde plevelem?

_IGP5108

… 🙂

Přichází Dominic, Stefano mu předává informace o Ferii a my nasedáme do auta. Probíhá tradiční každodenní rozhovor mezi námi a našim hostitelským párem: „Good morning? How are you?“ „Good morning! Fine. Thank you! And you? Did you sleep well?“ „Me too. Yes. Thank you.“ 😀 Dominic  ví, kde se koná Feria. Zaveze nás tam.

Jsme v centru. Zjišťujeme, že tradiční, čtvrteční trhy s lokálními potravinami se dnes nekonají. Možná výjimečně, kvůli Velikonoc (ve španělsku svatý týden – semana santa). Právě proto se dnes možná místo trhů koná Feria. Dominic nás veze „alespoň“ na Feriu a ubezpečuje nás, že příští týden tu klasický trh plný dobrůtek už určitě bude. Cestou nám ještě ukazuje malý obchůdek, kde jeden pán prodává zdejší zeleninu a ovoce – mnohem kvalitnější než ze supermarketu.

Prvotní záměr Dominica proč jet do města byl následující – koupit nějaké stavební potřeby. Jak se ale dalo čekat, když mají Španělé fiestu, tak málokdo bude v práci. Obchod s těmito potřebami měl zavřeno. Dominic se ještě zastavil v bankomatu, aby nám mohl poskytnout zbytek našeho týdenního rozpočtu na jídlo – dělá to 50 euro (mají to tak pro všechny dobrovolnické páry). Minulý nákup jsme utratili něco přes 18, teď jsme dostali 30 s tím, že nám to musí stačit do pondělí… 🙂 Jsme v nebi. Máme volnou ruku, můžeme si pořídit, co chceme a kde chceme (kvalitnější, bio – protože to nebude v tom supermarketu, do kterého nás bere), neboť nás Dominic už vyhazuje na kraji cesty, spěchajíc zpět domů, protože očekává další hosty.

Jdeme se s Pospou před Feriou ještě projít jiným směrem a nafotit ty krásné hory ještě z jiného úhlu. Jdeme z kopce a překračujeme nějakou říčku,

_IGP5110

Říčka v Órgivě 🙂

míjíme něco jako parčík

_IGP5111

Parčík…

a hledáme místo, kde se bude dát dobře fotit, aniž bychom místo hor nechtěně zabírali i dráty vysokého napětí.

_IGP5113

Krásné hory, krásný den = krásné pohledy…

Je poněkud horko. Po chvíli se vracíme zpět, do kopce, konečně na Feriu.

_IGP5120

A zpátky do kopce…

Feria není trh pod širým nebem. Koná se v jakési vysoké budově a je pouze jednopatrová – žádná olomoucká Flora :D. Před jejími branami již cupitají lidé, hudebníci v bílých košilích v ruce držící dechové hudební nástroje. Již se ocitáme jednou nohou na dosud neznámé půdě, ale v tom nás zastavuje ruka pořadatele. Vysvětluje nám, že je otevřeno až od pravého poledne. Zatím je 11.30.

Čekat nebudeme, jdeme se ještě projít. Na rohu postávají děvčata nabízející štěňátka (křížence labradora a jiného plemena, kterého jsme neuhádli). Kdybychom neměli v plánu to, co máme v plánu 😀 (žádné tajnůstky, prostě cestovat s pejsek je složité), asi bychom si jednoho nechali.

Pod mostem prodávají místní kluci pomeranče a mandarinky, které beztak nakradli na sousedovic sadu. Myslím si to, ale určitě jim nechci křivdit. Snaží se. Volají na nás už z 10 metrů a snaží se na nás vydělat :D. Mají 3 hezké bedýnky. Prodají nám jeden větší sáček za 2 eura. No, mě se to zdálo docela hodně moc (na to, že v supermarketu koupíte kilo pomerančů za 99 centů), ale je tady možnost, že tyto citrusové plody budou chutnější, zdravější a ještě těm klukům pomůžeme.

Odešli jsme za roh a hned si jeden dali. Já osobně jsem byla velmi ráda, že byly chutné. Kdyby totiž nebyly, možná bych si zahrála pomerančovou válku nebo jejich hlavu použila jako odšťavňovač… Ne, to byl vtip… musím se naučit věci vidět jinak – lidé mi pomohli, já teď můžu někomu pomoci taky – koupí předražených pomerančů (asi předražených, nevím)…vesmír to vidí…

Jdeme se ještě projít uličkami, které se nám tehdy tak zalíbily. Míjíme obchod Tara se zbožím z Indie, Nepálu, Thajska a Ekvádoru a navštěvujeme obchůdek s onou lokální zeleninou a ovocem (pán má otevřeno do 14:15, tak nakoupíme teď, abychom to nepropásli). Koupili jsme trs banánů, trs chřestu, trs mrkví, brambory, cherimoyu (to jsme nikdy nejedli, tak jsme to chtěli vyzkoušet), červenou papriku, brokolici, houby,… myslím, že nás má pán rád 🙂

Pospův batoh se trochu pronesl :D… ale asi to není špatný pocit, vědět, že vaše břemeno je něco, co později potěší vaše chuťové buňky.

Stavili jsme se ještě k té milé paní, které jsme minule nechali nějaký ten drobásek za úžasnou kávu, s nadějí, že právě ona bude vědět, kde zajít na čerstvé mandle pro naše domácí mandlové mléko. Byla ve skvělé náladě… myslela si, že jsme přišli pro další kávu, tudíž že jsme tu šílenou dávku kávy už vypili :D…. ujistili jsme ji, že ještě pořád něco máme… 🙂 tentokrát v obchůdku nebyla sama… koupila od jedné umělkyně hezké obrázky a zrovna je připevňovala na stěnu. Paní umělkyně, pokud jsme to dobře pochopili, bydlí v Beneficiu! 🙂 Byl to fajn pokec – bylo nám řečeno, že mandle dostaneme na Ferii, ve stánku, kde se dělají pražené oříšky (můžou nám prodat i nepražené, necukrované). Taky jsme se zeptaly na nějaké cestovatelské tipy v Órgivě. Bylo nám doporučeno navštívit malé vesničky v horách a stezku s olivovníky. Pak taky Beneficio. Vycházíme z obchůdku a já mám supr čupr náladu, protože se domnívám, že už zde máme jednu dobrou známou paní :)))

Je za pět minut dvanáct, tak už se vracíme zpátky směrem Feria.

Před vstupem na trh se již vytvořila fronta lidí. Těsně před ním už stepuje skupinka hudebníků, řekněme, že jsou asi členy místního dechového orchestru. Sedíme s Pospou na lavičce a čekáme a čekáme, dvanáct hodin pryč, čekáme a čekáme. Fotíme obličeje zdejších dědoušků,

_IGP5132

… typičtí španělští dědouškové…

fotíme blbosti… celý zahajovací ceremoniál – tedy hudební vstup a slovo pořadatele – mi dobře připomíná společenské události v mé rodné vesnici :))) Začínám být z toho čekání nervózní. Stejně všechny zajímá jen ten trh. Ne… není správné takto uvažovat.

Hudební vstup nás navnadil na večerní sledování filmu Prci, prci, prcičky – Na táboře 😀 (to se naštěstí nekonalo), potom všichni zatleskali a někdo pronesl úvodní slovo. Fronta lidí už konečně pomalu mizí v základech budovy —> to je jasný povel pro nás – zvedáme se z lavičky a jdeme toho ochutnat co nejvíce to půjde 😀 (jsem dneska hrozná, moje myšlenky jsou hrozné – chtěla jsem, abychom vstoupili jako jedni z prvních, aby na nás něco zbylo 😀 když už jsme tady… bála jsem se zbytečně, bylo tam všeho dost po celou délku trvání trhu, asi… do konce jsme nezůstali).

První stánek, který zaujal naše oči – úžasné pekařské dobroty s největší bagetou na světě (stála 10 euro) —> jelikož se ale chceme stravovat zdravě, nakonec jsme odolali pokušení zahryznout se do bílé čerstvě upečené bagetky, buchty s vlašským ořechem uprostřed či jablkovým koláčem s medem…

_IGP5147

Největší chléb na světě :D… pod tím spousta nezdravých dobrůtek…, které jsme si ale párkrát dali… jinak bych řekla, že stejná pekařská firma rozváží pečivo i po vesnici, tedy i k nám do Valle de Lunas…jednou to ale skončí, jednou se budeme stravovat, jak opravdu chceme…

Jdeme dále. Stánek s bižuterií, který nám připomněl umění Vendy Székely – tímto ji zdravíme do Olomouce 😉

_IGP5149

Překrásné…

Pak konečně první ochutnávka – olivový olej! Dobře, dali jsme si pár koleček bagetky, abychom olej mohli vyzkoušet. Byl dobrý, ale ne zas tak dobrý, abychom si ho koupili.

_IGP5151

Ochutnávka oleje…

_IGP5152

Dále byly k dostání pletené košíky,

různé druhy vín, umění s pískem,

_IGP5156 nejrůznější styly bižuterie (dřevěné, mosazné, z pomerančových slupek, kožené),

_IGP5158keramika (zajímavý byl např. majáček, ze kterého se kouřilo),

_IGP5160obrazy, kožené výrobky (boty, kabelky, peněženky),

_IGP5166 různé druhy medů (respektive medy s různými příchutěmi),

_IGP5169

různé druhy marmelád (tam jsem skoro vystála důlek – ochutnala jsem všechno co se dalo, protože moc často nemáte to štěstí vyzkoušet si např. vínovou, rajčatovou a cibulovou marmeládu; stejně mi chutnaly nejvíce ty ovocné – rozhodovala jsem se mezi jahodovou a pomerančovou s čokoládou… –> nakonec jsme ale neutráceli; pozn. plastové mini ochutnávací lžičky jsou nejlepší :D), oblečení pro děti a dámské šaty,

_IGP5188 hrnčířské výrobky (např. nádoby samochladící vodu – s jednou jsme se setkali už u Edgara a Mary; fajn bylo, že vyl vystaven i samotný hrnčířský kruh, na němž bylo později návštěvíkům trhu samotným umělcem ukázáno, jak se takové hrnčířství provádí),

_IGP5176 koberce a dečky (opět bylo ukázáno, jak se to vyrábí),

_IGP5195

sýry (např. s pepřem – taky jsme jich pár vyzkoušeli),

_IGP5198 zdravé pečené dobrůtky (např. dorty bez vajec a mléka, mrkvový dort, jahodový dort, cheescaky, ostružinový dort s mandlemi, slaný koláč),

_IGP5202

uzeniny (dokonce tam byl stánek, kde si lidi za několik euro řekli, co chtějí na talířek, a přímo to tam pak konzumovali)…

Pak ale přišla čokoláda!!!! Té už jsme zkrátka neodolali. Vyzkoušela jsem všemožné příchutě –  mentolovou, pomerančovou, s hořčičným semínkem, solenou, s kouskami oplatky (jmenovala se gallenos) – byla velmi, velmi delikátní, pak malinovou, banánovou (tu jsme nakonec koupili, stála 2.50 euro), 70% tmavou, pak klasické bílé a tmavé a mnoho dalších… :))).

_IGP5200

Zřejmě neojblíbenějším byl pro nás stánek s praženými oříšky! 🙂 To je TO místo, kde jsme sehnali, co jsme hledali (čisté, zdravé, čerstvé mandle) a ještě si koupili 2 kornoutky sladkých pražených arašídů a mandlí :))) Později se v tom stánku pražily i jiné druhy ořechů – např. ořechy vlašské. Celou dobrotu připravoval nějaký pán ve speciální míse.

_IGP5178 _IGP5182 _IGP5179 _IGP5180

Další náš úlet se stal hned vedle – ve stánku s tureckým medem s mandlemi a dalšími sladkými dobrotami. Koupili jsme si tam sáček tureckého medu, který jsme snědli za jeden den! Nejúžasnější bylo, jak se turecký med sekal. Kladivem! Nejdříve jsem nevěděla, jestli mi ten turecký med chutná, ale čím jsem ho jedla více a více, tím více jsem si ho zamilovávala. Tohle je FB stránka pána, co tyto dobroty vyrábí: https://www.facebook.com/MiguelElDulcero

_IGP5190_1 _IGP5191 _IGP5189 _IGP5193

Odcházíme z trhů plni pozitivních dojmů, s plnou pusou tureckého medu a s plnou taškou těch nej nej nej dobrot. Po cestě koukáme na hippiky

_IGP5209

a nevydrželi jsme to a zase se koukli do Tary… jenom koukli! Rozbíjí se mi boty… mám spadeno na jedny kožené, co tam jsou ve výloze… myslím, že si na ně budu muset nechat přejít chuť. Protože poslední dobou mám spadeno na více věcí 😀 dřevěný roztahovák, lehké kalhoty,… všechno bych brala 😀 je to tak krásné, hlavně ty vonné tyčinky… :D, které voní už 5 metrů venku před obchodem a evokují ve vás nutkavé touhy – vstoupit do obchůdku, nasát tu atmosféru a i když s prázdnýma rukama, odejít vždy s dobrým nalazením…

Stavujeme se ještě do supermarketu Alpujarra, kde by mohli mít lokálnější výrobky. Musíme ještě koupit olivový olej, protože ho máme opravdu velkou spotřebu, pak cibuli, česnek, zelené papriky, nějaký veganský chléb a tortilly. Tento supermarket je mnohem levnější a nabízí dokonce ty nejúžasnější čokolády od Oxfam Intermon (které jsme prvně vyzkoušeli u Julii v El Puig)

Zcela jistě už se odebíráme zpět do našeho měsíčního apartmánu… Batoh je moc moc těžký, je to 4 km daleko a ještě je horko. Jdeme kousek pěšky a stopujeme.

_IGP5213 _IGP5215

_IGP5220

Nejtypičtější stromy pro tuto lokalitu? Pomerančovníky…. a….

_IGP5217

…olivovníky…

Stopování je zde prý běžné a místní lidi kohokoli rádi svezou. Zastavil nám fajn pár v nejlepších letech, se dvěma ještě fajnějšími psy vzadu. Pověděli jsme mu náš příběh. Překvapilo mě, že paní zdá workaway. Jsou pro náš příjemnou společností a ještě nám dali vědět o možnosti přivýdělku. Znají totiž někoho, kdo se před pár dny přestěhoval do Órgivy a potřebuje pomoct s vystěhováním. Bere si od nás e-maily a prý nám na ně pošle adresu oné osoby. Třeba nějaká ta práce za penízky klapne.

Jsme „doma“, spokojení, že jsme nemuseli šlapat tu štreku pěšky. Ono je to hezká procházka, ale s 10kg báglem na zádech a v zimních botech za tropických teplot a vytrvalého slunce, věřte, lepší je to ve stínu 😀 se studeným kafem či vodou. Ani jedno jsme neměli :D.

Naučila jsem se vařit kafe v moka konvičce.

_IGP5235

Samozřejmě jsem to napoprvé zvorala 😀 i když mi to Pospa vysvětlil. „Vař to hlavně na slabém plameni a nenech tam vytéct tu holou vodu bez kávy“. Zakecala jsem se s Lesley a pak už bylo pozdě. No co… nalila jsem svůj první výtvor do hrnečků a s provinilým výrazem jsem hodila svůj výtvor před Pospika. „Tys to posrala, že jo?“ „Jo“ :DDDDD –> chybami se člověk učí!!! 🙂

_IGP5237

Naše plná lednička po návštěvě trhu 😀 … ❤

Uvědomuji si, kolik se toho na své cestě učím – už jen sledováním Pospika otáčejícího se v kuchyni, 5hodinami dobrovolnické práce, samotným cestováním, soužitím s jedním a tím samým člověkem bez přestávky,… je to úžasné…nesmírně obohacující… přála bych to každému, aby to někdy vyzkoušel…

K obědu si děláme plněné tortilly. Konečně můžu v kuchyni přispět svým umem – balení tortil z KFC (až na to, že tyto tortilly jsou mnohem zdravější a nemusel být nikdo zabit).

Lesley s Dominicem nám oznamují, že se asi na 3 hodiny vypaří. Potřebují si oddechnout od práce, tak jedou kdesi k pobřeží do obchůdků. Nový zákazník již bydlí… 🙂 vše je v pohodě…

Pospa skáče do vaků, zkoušíme vyfotit fotky na animaci – povedlo se.

_IGP5238

Naše práce – čistili jsme tyhle speciální bazénové vaky…

_IGP5239

Odpolední chill na terásce..

_IGP5250

Ledové kafe a turecký med…

Jdeme navštívit oslici Makarenu.

_IGP5280

Oslice Makarena

_IGP5289

Pro Marakenu jsme měli mrkev a jablko…

Bereme s sebou jablko a mrkev. Makarena má svůj výběh nad hlavním areálem pro hosty. Vždycky, když zahýká, se cítím tak nějak opravdově a uvědomuji si přítomný okamžik. Tu její sílu oslího hlasu. Cítím tu mocnou přírodu. Je to jedinečný zvuk. Stejně jako je jedinečná ona. Oslice Makarena. Zprvu je trochu plachá a bojí se nás, ale když spatřilo to ovoce, které bylo samozřejmě pro ni, trošku rozněžněla a hned se nechala hladit. Je to kámoška… Až na to, že se Pospovi snažila sežrat triko.

_IGP5330

Zelená chutná každému…

_IGP5368_1

Makareně se zachtělo Pospova trika…

_IGP5310

Facebook fotka… 🙂

Lesley s Dominicem jsou zpátky. Stěžují si, že cesta tam byla moc klikatá a obchody měly zavřeno. Bad day… :/ Mají však radost z práce, kterou dnes odvedli. My měli DAY OFF a oni celý den na svém projektu dřeli. Jsou neúnavní a velice motivovaní. Energičtí, velmi pozitivní.

_IGP5276

Výhled z Makarenina výběhu 🙂

_IGP5279

Myslím, že bych se chtěla usadit v této části Španělska… někdy…

_IGP5404

Taky ve Valle de Lunas rostla super máta…jinak za Pospou vidíte působiště naší ranní práce – bazén a okolí bazénu pro hosty…

Dnes zasadili tři stromečky, které by měly do budoucna svým růstem zajišťovat hostům, bydlícím v našem apartmánu, větší soukromí.

_IGP5406

Nové přírůstky, které budou v budoucnu pomáhat soukromí hostů…

Dále k bazénu nainstalovali houpací síť a poblíž vedlejšího apartmánu nainstalovali jakousi plachtu sloužící jako stínidlo (podle Pospika). Trošku jsme s nimi podiskutovali o tom, jak jsou spokojeni s naší prací. Všechno je OK. Jsme rádi. Naznačujeme, že bychom u nich mohli zůstat o něco déle. Této možnosti se nevyhýbají, přijímají ji. Nemají s tím problém.

_IGP5407

Moje práce – natírání všeho, co se řeklo, na bílo…

_IGP5408

Aloe vera…

Koukáme na hory naproti. Dnes vypadají jinak, neboť jsou jejich úpatí zahaleny do mlhy. Prý dnes v noci bude pršet, tak L+D provizorně zakryli lenošky u bazénu, zavřeli slunečníky, my uklidili sedáky z naší terasy, zavedli Makarenu do jejího domečku – osli nemají rádi déšť, protože jejich srst neobsahuje protismáčivé látky.

_IGP5409

Nad horami se začíná shromažďovat mlha…a Pospa je zase na mandlích 😀 (já chodila ještě častěji :D)

_IGP5412

Naše dočasný venkovní ráj 🙂

Večer si ještě děláme další tortilly, na stejný způsob… :):D, píšu blog, upravuju fotky… jdeme spát… zase pozdě! :):D zítra nás čeká práce…

_IGP5418

Pozdrav od Pospy 🙂