DEN TŘETÍ

3. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Noc a ráno jsme strávili převážně na kovových lavičkách uvnitř jakéhosi mini obchodního centra Carrefour u benzinky. Co si budeme povídat, nálada byla na nic. Museli jsme hlídat krosny, byli jsme unavení, venku poprchávalo, ale bylo příjemných 12°C. Kamionů na parkovišti bylo a je opravdu mnoho, ale měli jsme a máme smůlu. Za celou noc jsme narazili asi na 4 české kamiony. Navíc měli všichni tu 9hodinovou nebo 11hodinovou pauzu, tak měli zatažená okýnka a spali. Střídali jsme se v chození po parkovišti a dotazování se kamioňáků, zda nás vezmou do Barči (Barcelona). Chtěli vzít pouze jednoho, nebo jeli do Toulouse, Marseille či Nimes. Pospik koupil kafe, ale nálada se furt nelepšila. Pak jsem se rozhodla jít se provětrat mezi kamiony já, kde jsem ztvrdla něco přes hoďku a neslyšela jsem, jak mi 3x Pospik volal, se schízou, kde jsem… No příště si na to musím dávat bacha a musím méně remcat, že se mi chce spát. Nad ránem za svítání jsme chodili sem a tam, cítili fakt hnusný pach čůránek pod kamiony, ptali se snad každého, kdo v kamionu zrovna nespal. Ještě jsme stalkovali 2 kamiony, kde se nikdo nehýbal a čekali, až vyjdou řidiči. Je 9:53, osobáky nás nechtějí, nebo spíš nejedou tam, kam chceme. Vzdáváme to a jedeme s Mírou. Jdeme sednout na stejné kovové lavičky jako v noci, Pospik spí vsedě.

V 10:30 odjíždíme s Mírou k Barceloně. Je šílený vítr, silnější jsem asi nezažila. Z benzinky jde hezky vidět nějaký hrad. Přemýšlíme nad tím, co bude říkat Míra, když nás zase uvidí před svým kamionem. V beznaději :D. Čučel docela. Myslel si, že nás někdo nabere. Tak jsme se zase nasáčkovali k němu. Musel mít radost. Je fakt nejvíc v pohodě. Vytáhnul mi tácek, nůž, žlutou papriku, chleba se semínky, pomazánku s křenem, pomazánku s pažitkou a plátkový sýr. Měla jsem mu nachystat snídani 😀 s trošku tlustší vrstvou pomazánky. Pak jsme se mohli najíst taky J jupí. Ještě jsme spořádali pár mandarinek, pospali si a jeli přes 300 km dál. Jeli jsme natankovat a před 17:00 nás vyklopil na odpočívadle pro kamiony (TRUCK PARK), kde se můžete dostat jenom s kartičkou, co vyjíždí z automatu. Jinak je to celé oplocené. Jsou tu sprchy, odpočívadlo s kamerama, zásuvky, wifi, sice slabá, ale přece. Je tu i telka, jíme naše směsi, dobíjíme elektroniku, koukáme na fotky, plánujeme cestu na zítra. Později si asi dáme horkou čokoládu. Jo a potkali jsme Skota, prohodili jsme s ním pár slov a zjistili jsme, že na té angličtině musíme fakt zamakat. Ve 4:00 ráno odjíždíme s Kafkou před Tarragonu.

Skot přišel ještě později, tak jsme si povídali asi 2 hodiny. Docela jsme se rozmluvili. Rozhodli jsme se osprchovat se v tamních sprchách. Ženské měly jednu, chlapi více, ale všechny vypadaly dost nechutně. Mytí ale bylo potřeba, protože smradlavé stopaře nikdo nechce brát. Míra nás pochválil, že voníme :D. Odhodlala jsem se zamknout se na dámských umývárkách, vystrčit nohy z bot do toho šíleně špinavého sprchového kouta… no a teď sem pustila vodu s tím, že jsem se těšila na příjemné vyhřátí. No samozřejmě teplé vody nebylo. Tekla ledová, až vlažná, až mírně teplá, což byl šok, ale dala jsem to, takže OK. Pospik mezitím hlídal krosny, pak se šel koupat on a já usnula tak tvrdě, že kdyby nebyli tamní kamioňáci hodní, asi nás okradou :D. Já blbá, která mám vždycky nastavené 4 budíky, jsem samozřejmě budík, když jsme ho potřebovali, nenastavila. Pospik naštěstí budíka měl, takže jsme v 3:45 vstanuli a pak šli za Kafkou do kamionu.