29. den – první práce a nákupy v Órgivě

29. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Vstáváme v 8 hodin. Původní záměr byl vstávat už v 6 ráno, abychom posnídali a třeba si ještě zacvičili jógu, vypili v klidu čaj či kávu. Když ale zazvonil budík a byla ještě tma, rozhodla jsem se učinit změnu 😀 – vstávat až v 8 hodin.

Tedy… venku je již světlo, sluníčko se zrovna prodírá zpoza hor, nebe je tam růžové… už začínají zpívat ptáci. Velmi se divím, ale z postele jsem tentokrát vstala první já (vždycky je to naopak a tím aktivnějším je Pospa :D)

Namířila jsem si to do koupelny, umyla jsem se, oblíkla jsem se a připravila jsem snídani – dokrájela jsem náš chléb a domazala na něj naše 2 marmelády. Dali jsme si k tomu hezky kávu…

V 9 jsme seděli připravení v pracovním (vlastně v našem cestovním a hlavě zimním :D, já teda ještě měla svetr, protože ráno  než vyjde Slunce zas takové horko není) na terase a čekali, až D+L přijdou a rozdají nám úkoly. Koukali jsme se, jak vychází Slunce a jak rychle stoupala teplota. Z lesního porostu (mix jehličnanů a listnáčů asi) začala stoupat pára nebo snad kouř? Protože ráno byly všude na zemi saze. Někdo si asi dělal ohýnek nebo co.
Po chvíli začal hýkat osel :DDD, bylo to tak šílené :DDD, jako kohout či budík 😀

D+L pořád nepřicházeli, tak jsme si seděli na křesílcích, já ještě cosi psala, užívali si Sluníčka. Asi v 10.30 konečně dorazili, zeptali se nás, jak jsem se vyspali a pak nás vzali k bazénu.

Naše 1. činnost každé ráno bude: vyčistit bazén, zamést to okolo, upravit potahy na lenošky. Mám pocit, že už se učím správně zametat. Zní to sice tak, jako bych byla dement :D, ale když nejste zrovna pracovní typ nebo jste nikdy neuklízeli tak velké plochy nebo plochy pro někoho jiného, kdo vlastní luxusní apartmány, je to trochu jiná situace a musíte to dělat jinak, nebo byste se z toho zbláznili a udělali byste si hned po 10 minutých puchýř 😀 jako jsem si ho udělala já… no co, člověk se učí celý život…
Pospik si tak čístí bazén, já si tak zametám a nejednou na nás z kopečku kouká osel a hýká :D. Prostě rád sleduje, co se děje pod ním. Je strašně hezký.

Po této činnosti jsme začali s natíráním sloupů u vstupní brány. Samozřejmě používáme bílou barvu. Dneska děláme první vrstvu, zítra by se měla dělat druhá. Pro mě opět novinka, nikdy jsem v ruce váleček ani štětec (teda toho kromě na papír a plátno :D) nedržela. Ach jo, Pospik cvičí své nervy a trpělivost, já svou zručnost 😀 jak krásně se doplňujeme :DDD

Na slunku jsme během poledne a brzkého odpoledne málem chcípli. Slamáky na hlavě, pití po ruce a sice pozdě ale přece jsme svou spálenou kůži i namazali (kromě bílé barvy nechtěně) opalovacím krémem, který nám donesla Lesley.

Lesley nám připravila oběd (výjimečně, protože jsme podle nich asi neměli dost jídla) Bio rýži s nějakou fazolovou směsí :D… bylo to velmi chutné :))))

_IGP5099

Vypadalo to krásně 🙂 přišli jsme po práci na poledním slunku „domů“, na stole jídlo a ještě takové dobroučké… 🙂

Dali jsme si tedy půlhoďky pauzu, Pospik si hodil rychlou srchu a pak nás čekala ještě hoďka a půl práce.

Malování sloupků a oblouků jsme zdárně dokončili a ještě měli vyčistit vaky ze speciálního materiálů plněné nějakými luštěninami nebo co, na kterých se leží u bazénu. Lesley nám připravila roztok, který moc nefungoval. Drhli jsme to žlutou stranou houbiček a nepozorovali žádný rozdíl (Pospik teda pozoroval bělení, ale mi se to moc nezdálo). Vzdali jsme to.

Jupííí, máme za sebou naši 5hodinovou práci a teď už můžeme relaxovat.

Konečně se myju…

Jedeme s Dominicem do centra Órgivy do supermarketu, abychom si nakoupili jídlo. Chceme jíst zdravě, tak většinu našeho košíku tvořilo ovoce, zelenina, těstoviny a teda 4 sójové jogurty, které už příště nekoupím, protože obsahují éčka. Nakonec jsem se vzdala i mandlového mléka a té úžasné malinové marmelády (Pospik chce dělat domácí).

Dominic za nás zaplatil něco přes 18 euro. Dali jsme mu tašky do auta a rozhodli jsme se ještě projít centrum sami. Před odjezdem jsem totiž narazila na jeden super blog, který píšou lidi, co tady bydlí, a je celý o Órgivě.

Našla jsem tam seznam a lokaci místních obchodů.

http://conjamonspain.com/2013/07/31/shops-in-orgiva/

První obchod, který jsme navštívili, byl Herbolario La Alacena – ráj na zemi pro všechny vegetariány, vegany, raw lidičky. Sortiment: všechno bio 😀 Ovoce (čerstvé i sušené), zelenina, přírodní kosmetika a mýdla, marmelády, arašídové pasty, halva, kokosový olej, sýry z mléka Alpujarrského dobytka, sypaný čaj, výrobky z včelích produktů, zdravá mouka, zdravé pečivo, luštěniny, obilné výrobky, sójové výrobky, bezlepkové výrobky, oříšky, prostě VŠECHNO….

Chtěli jsme si koupit nějaký dobrý a hlavně zdravý ochranný krém proti slunci. Zeptali jsme se tamní velmi milé a hezké paní prodavačky. Ukázala nám všechny, co měla. Bohužel všechny byly moc drahé.

Přesto jsme tam utratili nejvíc peněz 😀 Kolem 20 euro… Pospik totiž přišel s nápadem, který se mi velmi líbil, jenom mě štvalo, kolik peněz jsme museli v naší situaci utratit. Chce se mazat a chránit se tak proti Slunci jedině tím, co by se nebál sníst. Takže – koupili jsme kokosový olej a svíčku z přírodního včelího vosku a další ingredince neprozradím 😀 protože je to Pospikův tajný recept (šíleně se to povedlo) 😀 Pospik připravil přírodní krém! –  Jak se povedl? Viz příští příspěvěk 😀

Dále jsme koupili pytlíček datlí, který jsme snědli po cestě zpátky, přírodní mýdlo (už se nebudeme mýt ničím jiným), konopná semínka (nechali jsme je naklíčit) a zelený sypaný čaj…. Miluju tenhle obchod….Spoustu super alternativních lidí v něm 😀

Loučíme se s tímto obchůdkem a pokračujeme v našem průzkumu centra Órgivy.

Narazili jsme na obchod s kávou, čaji a dobrůtkami. Tam jsme nakoupili super kávu, kterou nám paní v obchodě pomlela. Máme moka konvičku, tak proč ji nevyužít… :)))) Paní byla moc milá, koupili jsme si vlastně její oblíbenou kávu a nechali jsme jí nějaké drobné jako dýško.

Kráčíme dál a dál…

Ráda bych si koupila nějak boty, které nebudou uzavřené, nebudou z kůže a nebudou mít vnitřek vystlaný kožešinou :D. Pak nějaké kalhoty s letního lehkého materiálu, protože v mých dlouhých upnutých riflích či kalhotách se fakt nedá pracovat ani chodit.

Narazili jsme na obchod Tara – obdoba našeho šiva shopu – čili výrobky z Indie, Nepálu, Thajska, Indonésie. Byly tam super kalhoty s velkým rozkrokem, košile, roztahováky, náušnice, vonné tyčinky, prostě super. Cena fakt hezkých sultánek byla o něco vyšší než u nás – asi 25 euro. Myslím, že počkáme do Indie, kde je můžeme koupit fakt za malý peníz, a ustříhneme si tady tu naši zimní výbavu do přijatelných délek….

Pak jsme koukali na roztahováky a falešné roztahováky ze dřeva. Ty se mi líbily. A moc. Asi pro ně někdy zajdu 😀

V obchodě jedna hippie zákaznice.

Obsluhovaly 2 milé dámy a poradily nám obchod, kde se dají koupit háčky na dredy. Má taky kalhoty s velkým rozkrokem v mužském provedení. Ukáže je Pospovi, až se někdy vrátí k nim do obchodu zpátky…

Doporučeným obchodem je místní drogerie. Velice nesnadno se vysvětlovalo tamní paní prodavačce, co vlastně chceme. 😀 Naštěstí jsme se domluvili a odcházeli jsme jak se dvěma háčkami, tak s letáčkem s ubytováním v Granadě v ruce a s upozorněním, ať hlavně nejezdíme do Beneficia, protože nás tam okradou :DDD

Myslím, že jsme pro dnešní den měli dost a vracíme se pěšky do 4 km vzdálené Tijoly. Nevím, jak nám to dlouho trvalo, ale doma jsme byli asi v 22.00 (obchody jsou tady otevření tak do 20.30 asi). Po cestě jsme snědli celý balíček datlí, Pospik sbíral bylinky… já hledala aloe veru a asi mi došlo, že jsem se poprvé šíleně zamilovala do nějakého místa. Představovala jsem si po cestě svůj život tady – domeček, venkovní kuchyně, teplo, zvuky zvířat, osel, vlastní bio zahrádka, práce prodavačky ve vlastním obchůdku se zdravou výživou a indickým zbožím, dredy, dřevěné náušnice,…. ach….

Jen, co jsme přišli domů, mě chytla první velká brečící depka… Doufám, že už nikdy nepřijde. Pár věcí mě dneska naštvalo, ale už je to dobré…

Pospik dělá domácí krém a dělá něco malého k večeři. Já se uklidňuju na pohovce vevnitř a jdu brzo spát….

Dobroooou….