28. den – Orgiva, neskutečná vesnička, neskutečná překvapení

28. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Vstáváme po pro mě bezesné noci v 7 ráno (to, že to bylo v 7 ráno, jsem zjistila až odpoledne, protože jsem si nebyla jistá, jak přehodit čas… půl dne jsem žila v přesvědčení, že jsme vyjeli už v 6 hodin 😀 a že jsme vlastně „spali“ o hodinu déle). Nemohla jsem spát. Tlačili jsme se s Pospikem na jedné posteli, což bylo relativně pohodlné a velmi útulné, ale přeci jen :D, ležet na pažní kosti druhého člověka déle než 20 min není ani pro jednoho moc komfort… Pospik prý ale spal 😀

Tak jak jsme do El Ejido včera přijeli, tak jsme z ní taky ráno odjeli, ale opačným směrem, než bychom chtěli – směr zpět. Ionel se totiž vrací do Rumunska a benzinky poblíž byly buď moc malé, moc opuštěné nebo zavřené. No, byla neděle 😀

Vrátili jsme se až za Almerii. Po cestě nás Ionel ještě pozval na ranní kávičku a na „osudné benzince“ nám hodně pomohl. Zašel s náma dovnitř, za milým klukem, který pracoval u kasy. Domluvil nám u něj, vždycky, když přijede nějaký kamioňák, zeptá se ho, jestli nemá namířeno do Granady a pak nám kdyžtak řekne. Klučina souhlasil, ale upozornil nás, že nesmíme stopovat přímo na benzince, ale někde jinde – třeba kruháč nebo výjezd. Vyrobil nám z lepenky velkou ceduli s nápisem Granada, řekl nám, kde je nejlepší cesta do Orgivy a pak nám řekl, že jestliže do 14. hodiny odpolední nechytíme stopa, jede do Granady, tak nás vezme :D.

_IGP5014

Stopujeme za Almérií, na obrázku samozřejmě Pospa a cedule zřejmě z kartonové krabice od hodného hocha z benzinky…

_IGP5019

Byly doby, kdy jsem trochu pochybovala o Pospikově přesvědčení, že stopování na kruhovém objezdu je dobré (kvůli možnosti zastavení a taky trošku protože jsem se bála, co by na to řekla policie)… Teď musím uznat, že měl pravdu… kruhové objezdy mohu doporučit…

_IGP5025

Na ceduli jsme měli Málalagu i Granadu. Bylo nám víceméně jedno, kterým směrem se dostaneme do Órgivy…

Naštěstí jsme nemuseli čekat tak dlouho a nemuseli jsme otravovat mladého kasaře benzinky Repsol. Zastavili nám totiž 2 kluci, kteří nás zavezli pár kilometrů před El Ejido…Byli moc milí. Jeden z nich uměl anglicky a napsal nám plánek měst, přes která musíme do Orgivy jet. Člověk by si řekl, že nám svým odvozem moc nepomohli, ale opak se stal pravdou. Zaměnili jsme totiž stopařské místo „někde na benzince“ za stopařské místo kruhový objezd, kde jsme čekali asi 5 minut 😀

_IGP5030

Stojíme přímo na kruhovém objezdu, je šílené horko, kolem hory a několik cyklistů (vzpomínám na taťku)…

_IGP5032

Zastavil nám španělský pár jedoucí na letiště směrem přes Motril, protože dneska odlétají do Marrakeshe, města v Maroku, na dovču. Pán anglicky moc neuměl, paní uměla docela dobře. Je to učitelka řečtiny a latiny. Byla velmi pozitivně naladě, neboť se pořád specificky smála… 🙂

Vystoupili jsme tedy v Motrilu na kruhovém objezdu, kde se dalo dojet jedním z výjezdů do Granady.

_IGP5035

Zase kruhový objezd, tentokrát již držíme cedulku Órgiva a Granada…

_IGP5036

Pospik má svou „stopařskou chvilku“…

_IGP5037

Se slamákem jsme mohli být vysmátí… bez něho? Nevím, nevím 😀

_IGP5039

A stopujeme dál a dál…

Za námi byl jakýsi sad, slunko hřálo, ale extrémně horko zase nebylo, vzadu jsme konečně spatřili zasněžené špičky Sierra Nevady.

_IGP5042

Krásná okolní příroda…

_IGP5041

Radost pohledět… 🙂

_IGP5034

Ano, již se blížíme k cíli! Vzadu pohoří Sierra Nevada… 🙂

Stopovali jsme a stopovali. Kolem nás projela policie a postavila se na jeden z výjezdů kruhového objezdu přímo naproti nám :D. Kruhový objezd byl nečekaně plný :D. Musím říct, že jsou v pohodě. I když jsem se jich na začátku bála. Asi tady bývá všude kolem hodně stopařů, takže jsou zvyklí. Sice se tady ve Španělsku stopovat nesmí, ale proč by dělali problémy? Taky jsou lidi… :))) (doufám, že těchto výroků nebudu v budoucnu litovat a nevezmu je zpátky… oba doufáme… s Pospikem)

Kolem nás projíždí různí lidé, většinou jsou to páry ve větších autech, takových těch polojeapech, pak jsou to dodávky, auta s přívěsy, pár kamioňáků…Lidi za volantem mi však už připadají víc „přírodně“, „farmářsky“, „horsky“… ostatní jednoduše jako turisté…

Uprostřed kruháče byla zahrada palem a levandulí. Pár levandulí jsem natrhala (ty jsme použili v pozdějších dnech, popsáno dále). Snědli jsme 6 banánů :DDDD a slupky nehodili do koše ale někam na zem, protože aspoň pohnojíme půdu.

Konečně nám zastavuje auto. Matka s dcerou 🙂 Neumí anglicky, ale pochopili, že chceme vyhodit někde po cestě do Orgivy :).

Jupí, konečně mi funguje GPS na mobilu (fungovala mi už od několikatého dne zpátky, ale teď o ni musím napsat, protože jsem zase něco, jak se na první pohled zdálo, zvorala). Ze silnice, po které jsme jeli, vedly 2 odbočky směrem na Orgivu. Pospik žádal, abych to hlídala a my tak vyjeli až na té druhé (připadalo mu, že ta druhá cesta je kratší). Já jsem si to zkrátila jako: hlídej odbočku, ať ji nepřejedeme. No, tady jde zase krásně vidět, jak jsou názory na určité věci u každého člověka rozdílné, neboť mi zase přišlo, že kratší cesta do Orgivy je z té první odbočky. 😀 Tak jsem zavelela, ať nám holky zastaví, hned jak jsem viděla první návěst o odbočce směr Orgiva.

Vyhodily nás na kraji jakési silnice u kruhového objezdu. Zase jsme se o něco málo přiblížili k těm krásným vrcholkům hor. Pár, jedoucí do Maroka, nás hodně navnadil, neboť nám řekl, že náš cíl je kdesi u úpatí těch krásných hor. Teď jsme stáli mezi oranžovými skálami, uprostřed cesta a nahoře krásný pohled na Sierra Nevadu. Kolem rostlo hodně bylinek, Pospik začal ke všemu, co tam rostlo, čichat, a něco pak natrhal a vhodil do shakeru od GreenWays :D… konečně má po delší době zase využití, když teď netaháme 2 vody a nemáme ječmen, ale jen chlorellu.

_IGP5049

Tak tady nás holky vyhodily… pusto, prázdno, horko a chuť se fotit!!! 🙂

_IGP5043

Otočili jsme se a spatřili TOTO… byla to jasná fotka…

_IGP5065

A tady již velmi známá fotka z Facebooku 🙂 –> aneb poprvé jsme využili samospoušť 😀

Nafotili jsme se slamáky na hlavě, nahodili krosny na záda, vyloupali a snědli jsme pistáce a vydali se směrem ke kruháči, který byl nedaleko.

Teď přišla kontrolní otázka. Pospik: „Vystoupili jsme tam, kde jsme měli? Na tom druhém objezdu?“ No, asi víte, jaká byla moje odpověď. Pospik naštvaný, začínal být spálený (ale to i já, protože slunko nějak zázračně začlo fakt šíleně svítit a opalovat, kolem žádný stín, neboť jsme museli stát přímo na silnici) a hodně naštvaný, neboť tušil, že se odsud ještě dlouho nedostaneme. Jezdilo tady málo, fakt málo aut.

Naštěstí, pro mě i pro Pospika (protože díky mému rozhodnutí nemusel Pospik zešílet a spálit se do uhlíku a já nemusela poslouchat všemožné řeči o tom, jak jsem blbá :D, znáte to), nám za chvíli zastavila rodinka z Portugalska, jedoucí někam na Velikonoce. Řídil tatínek, vedle něj seděla jeho dcerka a vzadu vedle nás maminka. Anglicky uměla jen dcerka. Docela dobře 🙂 Hodně jsme si povykládali. Byli moc milí… 🙂 Povykládali nám o Portugalsku a navnadili nás na to, zajet se tam při zpáteční cestě z Afriky 😀 podívat. Zajeli s námi až do Orgivy (píše se to správně Órgiva) před kostel. (Kostel je ve Španělsku vždy v centru města, neboť je Španělsko katolická země)

Sedli jsme si s Pospikem na schody kostela. Nevěděli jsme, jestli to náhodou není nevhodné nebo tak, ale dál jsme to neřešili. Zavolala jsem Dominikovi, že už jsme konečně dorazili do Órgivy. Vyzvedne nás za půl hodiny.

Z půl hodiny se ale vyklubala tak hodina a půl. To nám ale vůbec nevadilo, protože jsme aspoň mohli nasát atmosféru téhle vesničky. Já si začala pěstovat prvotřídní lásku k nějakému místu na Zemi. Kdyby se mě teď někdo zeptal, kde bych chtěla žít nebo které místo mám nejraději, řekla bych mu Órgiva.

Centrum města je malinké, ale velmi milé. Hemží se to tady alternativními lidmi. Pospik mě upozornil, abych je místo hippiky nazývala alternativci, protože se jim to možná nemusí líbit. Nevíme. No zkrátka: vidíme pár turistů, pár místních, farmářů a tak a pak teda docela hodně lidí alternativního typu. Ten je ale značně rozmanitý. Jsou tady „normální, klidní“ alternativci, pak jsou tu „až moc“ alternativci a pak alternativci „divokého typu“ řvoucí a utíkající skrze město. 😀

Cesta je tak úzká, že je tady provoz řízen semafory vždy jednosměrně. Jak jsme si tak seděli na schodech, přijela auta, zastavila na červenou a jejich pasažéři si nás změřili pohledem :D. Beztak si říkali, co to zase přijelo za backpackery,  určitě směřující do Beneficia (je to hippie park někde v kaňonu tady v horách). No, mají tak částečně pravdu…. Jeden týpek v náklaďáčku na mě dělal nechutné obličeje. Pak jak se vracel, tak je dělal v druhém směru :D. No…

Sedíme, koukáme a Pospik najednou: „No to si děláš prdel! To je Nikola z Hněvotína!“ Na druhé straně cesty v doprovodu Thajky si kráčel Pospikův kamarád, Čech, z Hněvotína. Pospik vůbec nevěděl, že tady bude. Od té doby, co se odstěhovat do Olomouce, o něm neslyšel. Byl velmi překvapen. Prohodil s ním pár slov. Pak jsem se s oběma seznámila i já (nejdříve jsem hlídala tašky, protože tady, v divoké oblasti, nikdy nevíte). Vyzpovídali jsme je, jaké je to v Beneficiu. Nikola nám řekl, že tam před pár dny byli. Je tam prý přírodní koupání, WI-FI, možnost postavit si stan kdekoli, asi 30 Japonců, 20 Čechů a zbytek z asi 240 lidí tvoří 50 různých národností. 😀 Prý je to tam fakt mezinárodní a super, ale jsou tam tací, kteří by nás prý i mohli okradnout a tací, kteří už jsou fakt jako zvířata. Nedávno tam prý probíhal nějaký drsný rozchod. A je to tam těžké s jídlem. No, určitě se tam ale vydáme podívat.

Nikola se svou Thajkou odchází a my sedíme dál a pozorujeme. Přicupital k nám nějaký člověk nabízející CD s indickou hudbu a vonné tyčinky. Slušně jsme ho odmítli. Za chvíli přišel další. Anglicky jsme mu vysvětlili, že u nás už byl někdo z jejich tlupy. Tak se nás aspoň zeptal, odkud jsme. Řekli jsme mu república checa a on na nás spustil česky. Ach další Čech! 😀 Jmenuje se Přemek a jeho jogínské jméno je Prema Rajendra Das. Pokecali jsme. Zjistili jsme, že maká v Almérii v Templo de Krishna (Krishnův chrám) – http://www.templodekrishna.com, praktikuje tam jógu – ale už hodně takovou spirituální. Dal nám na sebe kontakt. Říkal, ať přijedeme. Že se tam za lekce platí, ale dá se tam fungovat i bez peněz. Jedním z jejich přivýdělků je právě prodávání těchto předmětů. Za chvíli pro něj přijelo auto s přáteli, tak jsme museli přerušit konverzaci.

Čekáme a čekáme. Už jsem si říkala, jestli pro nás vůbec někdo přijede. Ale vlastně o ni nás čekali 2 dny :D, tak je to v pohodě.

Přijelo větší auto a vystoupil z něj sympatický anglický pár – Dominic Hiney a Lesley-Anne Doole v klobouku. Pozdravili jsme se, naložili jsme krosny do auta a sedli si dozadu. Pod nohama plno slámy a sena (později jsme zjistili proč). Vůbec jsme nevěděli, co čekat. Co budeme dělat, kde budeme bydlet, jací jsou. Vzali nás na jídlo do restaurace Camping Órgiva, protože podle nich je seznamování tímto způsobem nejlepší. Začali na nás mluvit svým ryze anglickým přízvukem. Lépe rozumím Lesley (i po telefonu) než Dominicovi. Dominic, Pospik a já si dáváme pivo, Lesley víno. Vysvětlujeme, že po telefonu jsme sice říkali, že jsme vegetariáni, co nejí vajíčka a nepijí mléko, ale že ve skutečnosti chceme žít vegansky. Nechtěla jsem přes telefon moc vymýšlet, protože víte co, jsme teď rádi za každé jídlo, co nemusíme platit :D.

Dostali jsme tapas – chuťovka k nějakému pití na začátek – ve vegetariánské variantě: tradiční španělskou tortillu de patatas (bramborová omeleta), bagetka a myslím, že k tomu byla nějaká omáčka nebo cosi. Dominic s Lesley měli něco s masem. Pak jsme si objednali jídlo. Dominic měl nějakou Alpujarrskou specialitu (Alpujarra je přírodní a historický region tady v Andalusii na jižní části Sierra Nevady, kde teď jsme), kde bylo vajíčko, klobása, nějaké maso, brambory, prostě taková mixka všeho. Lesley jedla lososa, já měla zeleninové lasagne (ve kterých bylo naneštěstí mléko, ale bylo to dobré, NAPOSLEDY), Pospik něco se hřiby. Ještě než nám číšník, který Pospikovi připadal divně, protože hrozně pomalu obsluhoval a ještě nedal Dominicovi ani Lesley vidličku 😀 (Dominic a Lesley s ním kamarádí, chodí totiž do té restaurace pořád a tak se k nim možná číšník takhle chová schválně), donesl naše hlavní chody a láhev s vodou pro všechny, jedli jsme smažený lilek (anglicky eggplant, což jsem nevěděla, to věděl Pospik) politý medem. Byla to fakt chuťovka… 😛

Vyzpovídali jsme je. Vlastně, veškeré info o dobrovolničení u nich za jídlo a nocleh, byly na workaway.info, ale už jsem si to nepamatovala. Budeme teda v hotelu pro páry, kde je bazén. Mají 3 psy (rescue dogs), které našli na ulici (takže se nejednalo o psy, kteří zachraňovali lidské životy, ale o psy, kteří byli zachráněni právě Dominicem a Lesley) a 1 osla Makarenu, kterého koupili před pár měsíci. Dominic má 5 dětí, Lesley děti nemá. Na otázku: proč Španělsko, nám řekli, že je to pro jejich projekt finančně výhodné. V Órgivě jsou rok a půl, vypadají docela bohatě, prostě tak nějak anglicky. Na otázku s čím jim budeme pomáhat nám řekli: práce okolo domu, natírání, bazén, úklid pokojů a tak. Naplnili jsme si pupíčky, byli spokojení. Jo v Órgivě prý žije 20% cizinců a 25% z toho (jestli jsem to teda dobře pochopila) jsou Angličani. Mluví tedy hlavně anglicky (zákazníci jejich hotelu jsou převážně prachatí Angličani), ale umí i španělsky.

Jeli jsme na jejich místo – Tijola 65, Órgiva (je to jedna z částí Órgivy, taková farmářská, méně obydlená – prostě mimo centrum). Pozorovala jsem zdejší přírodu oknem auta. Vpravo políčka, spousta zeleně, vpravo nádherné hory, vlevo zase něco jako kopce. Radost pohledět. Za 4 km od centra Órgivy Dominic zaparkoval auto na parkovišti Valle de Lunas (měsíční údolí). Tak se jmenuje celý jejich areál. Vůbec se tomu názvu nebráním, neboť odpovídá skutečnosti… Kdybyste se chtěli virtuálně projít uličkou, kde bydlíme, a podívat se na to hezké místo, které byste určitě někdy měli na svých cestách navštívit, koukněte zde: https://www.google.es/maps/@36.893967,-3.388567,3a,75y,51.16h,79.09t/data=!3m4!1e1!3m2!1s9wIYtrBqbhxhmbkLmslsHw!2e0?hl=en

Kdybych věděla před nocí v kamionu věděla, kde budeme následujícíh asi 14 dní bydlet, připevnila bych sobě i Pospikovi vrtulku k zadku… 😀

Dominic a Lesley totiž v tomto kouzelném ráji koupili starý statek, který renovovali. Nabízí ubytování pro páry ve 3 luxusních apartmánech. Jeden z těchto apartmánů na 1 noc stojí 140 euro (což je asi 3850 Kč na jednu noc). V současné době jsou tady 2 apartmány (tedy pro 2 páry = celkem jsou tady 4 hosté) k pronájmu na dovolenku a my bydlíme v tom třetím!!!!! Jmenuje se Blue Moon (modrý měsíc). Když nám Dominic s Lesley ukazovali zdejší prostory a došli tady do toho apartmánu, myslela jsem si, že ho budeme uklízet a tak. Myslela jsem, že se zblázním radostí, když nám řekli, že je to naše… Asi 5 min jsem na to čučela s otevřenou pusou a řekla jsem jim, že je to nejkrásnější bydlení, ve kterém jsem někdy mohla bydlet. Dominic dodal: ano, ale pouze na 2 týdny 😀

_IGP5070

Naše hnízdečko na 2 týdny :)))))

_IGP5076

Venkovní kuchyňka, úplně mi to připomnělo jak v TV vaří ten Ital nebo jak griluje Pohlreich 😀

_IGP5086

…ta váza vpravo už dneska nemá takovou barvu – už jsem ji úspěšně natřela na šedavě bílou… 🙂

_IGP5087

Vpravo náš jídelní stůl na obědy a večeře… a vpravo, ta bílá křesílka, tam jsme sedívali ráno, snídali a koukali na vycházející sluníčko vlevo… (dneska už je venkovní část našeho dočasného bydla rozebrána 😀 a v hrozném stavu) – ale ten týden jsme si to fakt užili 😀

_IGP5085

Výhled z našeho venkovního posezení, pod tím je ještě nedodělaný bazén, který Pospa nedávno úspěšně natřel – Lesley to však ještě stejně přetřela na jinou barvu 😀

Dřevený nábytek natřený bílou barvou, krásná velká postel, okna s okenicemi, krásná koupelna, venkovní kuchyně, terasa :D, všechno ve francouzském stylu Provence nebo v takovém tom anglickém filmovém stylu romantických komedií – mi osobně to připomíná film About Time (Lásky čas), který byl točený v anglickém Cornwallu, což je poblíž národního parku v Dartmoor v jihozápadním výběžku Britského ostrova. Jo, nebo mi to připadá jak takový ten domeček z Twilight na ostrově v Brazíli :D, kde odjela Bella s Edwardem na líbánky :DDDD.

Ono to tady asi bude na líbánky a takové věci, protože nás Dominic s Lesley žádali, abychom nepouštěli nahlas hudbu, nevstupovali na území apartmánů ubytovanách hostů a tak a celou dobu D+L mluvili tak jako diskrétně stylem – naši hosté chtějí soukromí. (Dominic s Lesley bydlí ve spodní části domu. Všechny terasy a hezké části Valle de Lunas okupují zákazníci.) Chtěla jsem vidět, jak to tady celé vypadá, tak jsem se koukla na jejich stránku http://www.valledelunas.com… 😀 no je to prostě drsné… Dominic nebo Lesley se v minulosti věnovali designu webů, takže tak jejich web taky vypadá. Lesley je jinak malířka… 🙂 a tady ve Valle de Lunas byli ubytované i nějaké známé osobnosti (malíři, hudebníci, spisovatelé a tak).

Ach bože! Ten jejich ryze anglický přízvuk asi nedám 😀 je to tak zvláštní to slyšet naživu a ne v Sherlockovi s Benedictem Cumberbatchem 😀

Jinak je tady bazén, který je teda pouze pro hosty, jak nás upozorňovali na začátku. Škoda 😀

D + L nám přinesli nějaké jídlo. Strašně se omlouvali, že je toho moc málo, ale prý nevěděli co nám mají koupit. Musí nám to na večer a zítřejší ráno stačit, protože až zítra odpoledne (v pondělí) pojedeme do supermarketu. Nechápu, proč se omlouvali, to jídlo bylo božské 😀 hlavně teda marmelády 😀 jedna byla z takových těch velkých tmavých malin s peckami a druhá citronová (ta byla domácí). Pak bio tmavý chleba se semínky, multivitaminový džus, těstoviny, nějakou konzervu se zeleninou…. no bohatě to stačilo… 😀

Lesley nám přinesla 2 velké růžové ručníky a taky sprchový gel s šamponem (vtipné na tom bylo, že se jednalo o anglickou značku, a bylo to přitom vyrobeno v ČR!!!) 😀 Nejslastnější okamžik jsem zažila, když jsem vlezla po dni a půl do sprchy a umyla se… paráda…

Pak jsme se zabydleli. Na jedné z komod je obrovská knížka v angličtině o zdejší krajině. Pak je tu i kniha hostů…trošku jsem si to tam pročítala – samí spokojení zákazníci.

Z prostorů nás nejvíce fascinovala kuchyň, tak jsme ji hned večer použili. Dělali jsme smažené špagety s tou zeleninovou konzervou. Kafe, čaj, už nevím 😀 ale prostě delikatesa. Sedli jsme si ke stolu a poslouchali zvuky přírody. Je tady spousta ptáků, kteří zpívají přes den. V noci jsou vystřídáni zvuky hmyzu, hlavně cikád, žab, snad i sov, beztak tu jsou i nějaké opice. Nikdy jsem nic podobného takhle neslyšela. Jako v tropickém pralese. Koukáte si venkovní jídelny, užíváte si dobré jídlo, nasáváte to teplo (sedíte v tílku, bosí), posloucháte divočinu, koukáte na měsíc a hvězdičky. Hned před vámi je obrovská podložka, na které se dá cvičit jóga, tak jsme to hned vyzkoušeli.

D+J chtěli, abychom po zbytek odpoledne a večera jen relaxovali. Zítra v 9 ráno začneme s prací.

Ulehli jsme do naší super postele. V celém apartmánu je šílené teplo a trochu i dusno. Nechápu, jak je to možné. Celý statek musel být postaven z nějakého super materiálu. V našem ložnicoobýváků byla docela velká tma, protože když zaděláte i okenice, nevidíte vůbec nic 😀 Z venku slyšíte podivné zvuky zvířat a tak, pokoj je moc velký, trochu jsem se bála :D…

Usínáme a jsme v ráji rájovém 😀