27. den – odjezd na jih Španělska

27. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Ano, je zde poslední den v Alicante.

Užíváme si spánek a pohodlí….spíme pěkne do 10 hodin. Snídáme sójové jogurty, které jsme si koupili včera v obchodě společně s ingrediencemi na hummus, který mimochodem i navzdory přebytku česneku našim hostitelům velmi chutnal. Marry o něm prohlásila, že ho nikdy neviděla tolik pohromadě. No, udělali jsme hrnec ze dvou plechovek cizrn a z jedné plechovky fazolí :DDD. Bylo toho dost…

Banány, které jsme včera koupili, nebyly vůbec zralé…. Jo ještě jsem poprvé v životě zkusila chalvu – sladkou sezamovou pastu… 🙂 byla moc dobrá… no a to musím taky říct, měla jsem strašnou chuť na arašídovou pomazánku, která byla nahoře v kredenci, ještě neotevřená, takže jsme ji prostě nemohli otevřít, chápete to 😀 no to je jedno …

Sedli jsme na terasu s Marry. Dali si ještě zelený čaj.

Edgar nám slíbil odvoz na nějakou dobrou benzinku. Ještě předtím nás vzali na tradiční každodenní trhy – které jsou přes týden jen ráno a v sobotu celý den. Najdete tam úplně všechno. Maso, ryby, zeleninu, ovoce, oříšky, pánvičky na paellu, prostě vše… Jo a protože se blíží Velikonoce, byly tam taky stánky s výrobky z palem.

Chtěli jsme si koupit malou paella pánvičku, protože se to hodí pro náš styl cestování. Stála něco kolem 7 euro, což je dobrá cena, ale nakonec jsme ji nevzali. Jedli jsme očima… 😀 a taky jsme se dozvěděli další nové informace o různých potravinách. Mary musela odejít na nějakou birthday party, tak jsme zůstali s Edgarem.

Jo, jeden důležitý poznatek, na světě je chudoba (někde) a tady na tom trhu je toho tolik v nadbytku, že to není až možné!!! Kolik lidí by to nakrmilo, kdyby se to, co se neprodá, nemuselo vyhodit.

V Alicante probíhala nějaká menší demonstrace, protože Španělé si prý hodně půjčují peníze a zastavují své byty no a když nemají na splácení, tak jim vezmou byt a ještě po nich požadují peníze…

Mary nám nachystala tašku jídla – zbytek hummusu a zbytek rýže se zeleninovou směsí, červenou čočku, kukuřici na popcorn, mořské řasy, které se dají jíst i neuvařené, suché syrové, bagetku, zbytek našeho toastového chleba, zbytek našich banánů, vodu, datle, 2 plastové krabičky, 2 vidličky, no jsou zlatí…. :))))

Edgar nás po cestě k autu, které parkuje nahoře poblíž Castell de la Santa Barbara, poučil o jedovatosti zdejšího velmi rozšířeného keře a ukázal nám různé druhy koření…

_IGP5006

Poslední pohledy na Alicante…

_IGP5010

,,,

_IGP5009

A už se zase přesouváme dál (všimněte si Edgarových nádherných dredů)… 🙂

Auto stálo celý den na slunci, takže uvnitř bylo šílené horko. Edgar nás vysadil kousek od univerzity, kde chodí do školy, na benzince. Rozloučil se s námi, odjel a my pak začali stopovat. Jelikož byla sobota, benzinka byla dost prázdná. 3x jsme změnili stopovací místo, nakonec jsme měli štěstí asi po 3 hodinách na společném výjezdu pro kamiony i osobáky – nejlepší místo pro stopování z benzinky. Zastavil nám kamion. Řídil ho 27letý Rumun, skvělý člověk.

Seděla jsem na místě spolujezdce, Pospik na posteli a jeli jsme až do vesničky El Ejido. Bohužel jsme ale vyjeli moc pozdě, takže mi došlo, že za světla do Orgivy nedojedeme. Měla jsem trošku výčitky, protože s Dominikem z Orgivy jsme se domlouvali už na pátek, ale byl chápavý, takže říkal, že můžeme přijet v sobotu, no a dneska jsem mu zase volala a musela se mu omluvit, že to nestihneme – že přijedeme zítra ráno. Nechtěli jsme, aby nás vyzvedával moc pozdě v noci a vlastně vůbec nebylo jisté, jestli do Orgivy dneska dojedeme.

Nakonec to všechno dopadlo tak, že jsme přespali s našim kamioňákem v kamionu :D. Jeli jsme totiž na  nákladku, kde jsme zkysli moc dlouho. Původní plán byl, že naloží kamion a my se zatim porozhlídneme po dalším odvozu, ale protože se muselo trochu protáhnout a další benzinka v našem směru byla 8 km daleko, museli jsme počkat, než se kamion naloží. No poprvé v životě jsem viděla obrovský sklad plný zeleniny a ovoce, vozíky, pracanty, taky to, jak je složité kamion zaparkovat tak, aby byl naložel a s ním i další kamiony. Tamní pracanti všechno dělali moc pomalu, nebo já nevím, neměli ještě nachystány 4 palety z počtu 64 nebo tak nějak. Převáželi jsme jahody ze Španělska do Rumunska. Náš Rumun byl hodně naštvaný, protože taky musí spát apod. Měli jsme taky problém s nájezdem ke branám toho skladu, protože tam bylo hodně kamionů a hodně bran a málo místa na vytáčení se. Pospik navigoval. Myslím, že už nechce být kamioňák 😀 Protože jsem musela na WC, mohla jsem se kouknout dovnitř skladu. Náš Rumun je velký borec, protože umí všemi jazyky :D, kam teda jezdí. Zeptal se, jestli si tam můžu odskočit. Všechno klaplo.

Konečně jsme naloženi, je asi 22 hodin večer (a to jsme měli v plánu být tak 21.30 v Orgivě), jsme ve vesničce El Ejido a Orgiva je pořád ještě 112 km daleko. Náš Rumun, jmenuje se Ionel Valentin, měl v El Ejido nějakého známého, který ho odvezl na sprchu. My mohli zůstat v kamionu. Musím říct, že nám teda pěkně důvěřoval, protože nechal v zapalování i klíče. Kdysi pracoval jako DJ, nemá rád metal a tvrdý rock a jinak poslouchal různé rumunské skladby. Asi měl hudební vkus, ale já na to moc nebyla.

Zůstali jsme asi na hodinu sami v kamionu. Rozsvítili jsme si oranžová světýlka a napojili Pospikovu MP3 na reproduktory a zvýšili jsme hlasitost. :)))) 😀

Ionel se vrátil s jídlem! Protože měla benzinka zavřeno, kamarád mu nabalil domácí rajčata, 2 papriky, bagetu, 4 piva… v ledničce měl ještě multivitaminový drink, párky a u sebe vepředu kokosové kokinka. 😀 půlku jsme mu jich snědli 😀 a taky skoro vypili mulťák… když nám nabízel, tak proč si nedát? … My mu nabídli plechovku oliv, které pak ale stejně nejedl. Povečeřeli jsme, dali jsme pivo a ulehli do postelí. Tentokrát jsme s Pospou spali dole. Celou noc fučel větrák nebo klimatizace nebo nevím co, takže jsem nemohla usnout. V kamionu navíc šílená tma… Ale co už….