26. den – Alicante je zatím nejhezčí město

26. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Nejprve bych se chtěla všem věrným čtenářům (vůbec nevím, kolik jich je, ale vím, že někdo tento blog čte) omluvit za menší přestávku. Neměla jsem vůbec čas psát a když už jsem ho měla, tak jsem nenašla WIFI.

Dneska jsme měli na programu poznávat Alicante. Já jsem to teda měla mít jako oživení toho, co už jsem tady kdysi dávno zažila, ale nevzpomněla jsem si skoro na nic z předešlých let, kdy jsem tady pobývala 3 týdny se svou rodinou u své sestry a u jejího přítele. Kde jen ty časy vymizely?

Probouzíme se první den na tzv. torture bed – a to v 10 hodin ráno. Mi teda vůbec jako torture bed nepřišla, ale extra pohodlné to taky nebylo. Ach vždyť my si přece nemáme na co stěžovat… život je super… Edgar už byl dávno v práci, Mary do práce zaspala. Pak jsme měli celý super mini baráček pro sebe. Poleželi jsme v posteli a pak pěkně po poledni jsme si dali pozdní snídani na terásce, kde krásně svítilo sluníčko. Líbí se mi jejich kuchyň. Tady bych s Pospou byla schopná fungovat v kuchyni a možná bychom se nezabili, ale nevím :D. Pospu trochu doháněl k šílenství ten chaos, který byl opravdu všude. Malý domeček s hodně věcmi, které navíc leží všude a na uklízení prostě z hlediska práce není čas, ho dokáže donutit k rozplývání se nad ním, ale také mu vyvolává jakési stresující stavy, nutící ho do uklízení :DD…. já jsem docela chaotický typ, ale ne asi tolik…

Edgar a Marry nám sdělili, že se máme chovat jako doma, vzít si co chceme. Takže jsme si připravili pár dobrotek. Pospik tentokrát opravdu výjimečně nepřipravoval jídlo, ale uklízel nádobí… 😀 Já jsem se pustila do přípravy naší žravky. Nakrájela jsem bagetku a na každé kolečko jsem dala trošku ztvrdnutého kokosového másla a jednu ze dvou úžasných marmelád. Jedna byla asi domácí višňovááá :))) ta byla prostě bezkonkurenční! Snědli(a) jsme ji strašně moc :D… ach musí nás nenávidět, ale ono to bylo tak dobrééé… A ještě jedna – ta byla bio a asi nějaká meruňková, no prostě byla oranžová. Ta kolečka jsem posypala slanými semínky, pokládala jsem to na velký talíř a pak jsem na to položila ještě kolečka banánů, kolečka kiwi se slupkou, mandarinky – fakt dobré, velké, ještě s těmi lístečky jo a datle!!! Super velké měkké datle – ty jsou nejlepší a pak menší … s peckou 😀 Bylo to tak dobrééé. Pak jsme si ještě udělali zelený čaj – postaru, protože jsme nenašli varnou konvici, a Pospik ještě udělal slanou mísu 😀 rajčata, zelené papričky (které jsme našli u Kennetha v kontejneru 😀 u supermarketu masymas, prošlé, ale byly dobré, nikdo na ně nesahal, tak jsme si je prostě vylovili, umyli a snědli 😀 – naše 1. zkušenost s dumpster divingem :D), sušené houby (našli jsme je v nějakém pytlíčku v kuchyni), oliváč, chřest+ nějaké pálivé červené koření, které mi tam vůbec nepřišlo dobré + pepř + sůl… ach odpusťte mi to, ale já prostě ráda píšu o jídle 😀

_IGP4816

Takový jsme měli výhled při snídani… 🙂 Alicante v plné kráse…

_IGP4818

Snídaně…bezkonkurenční…

_IGP4822

😛

No, bylo to prostě dobré.. Vyprali jsme si ponožky a nějaké spodní prádlo, pěkně jsme to pověsili na šňůru nad Alicante :D, řeknu vám, to oblečení mělo ale výhled 😀

Sledovali jsme vodní skútry v dáli na moři, trochu se opálili a ještě vypili Pospikův banana drink (rozmačkaný banán ve vodě, citron a sirup) 😀

_IGP4854

Pospův banana drink… 🙂

Z prvotní myšlenky, procházet se celý den po Alicante, nakonec sešlo… z domku jsme vyšli až kolem 15.00.

_IGP4860

V takové krásné miniaturní uličce bydlí Edgar s Mary 🙂 (ty modré dveře vzadu vpravo)

Procházeli jsme se centrem a šli k přístavu.

_IGP4884

Přístav v Alicante

_IGP4888

Fotili jsme, pak jsme šli na molo, kde jsme zase fotili a tak to šlo dál a dál… cítíme trávu! Už zase… všude ve Španělsku je to plné trávy!

_IGP4944

Alicante z mola

_IGP4941

Molo, vzadu nahoře Castell de la Santa Barbara

Dorazili jsme na pláž, která se tady hemžila lidmi. Už v březnu! No, tady prý taky pár dní pršelo a toto je první den, kdy je moc krásně. Moře zatím tak plné nebylo.

_IGP4969

Pláž v Alicante

Na pláži mezi 2 palmami si to dávali dva slacklajneři – jeden borec a jeden učeň…., studentíci hráli volejbal, no znáte to, taková ta atmoška všech pláží.

_IGP4978

Plážová atmosféra…

Fotili jsme zajímavé lidi. Muslimky, pupkáče, … 😀

_IGP4987

Ta bytost byla prostě na fotku…

Pak jsme si sedli taky na pláž. Půjčili jsme si od Edgara háčky na dredy a Pospik mi udělal tři krásné dredy … dostala jsem přezdívku „dredík“ a po představě, jak budu vypadat s dredy na celé hlavě – „medúza“. Ty háčky má Edgar po babičce, takže je nám nemůže darovat. I když by rád. Musíme je tady někde najít v obchodě.

Protože jsme si půjčili i frisbee, pak jsme si zahráli. Slunko už začalo zapadat, tak bylo fajn trochu rozproudit krev v žilách…

Castell de la Santa Barbara jsme už nějak nestihli, stějně jako jsme se nestihli podívat do obchodů na nějaké letnější oblečení (pořád s sebou máme výbavu do Anglie a Skotska) 😀

Cestou jsme se stavili do obchodu, abychom pro Edgara s Marry připravili hummus. Hledali jsme nějaký levnější supermarket a zjistili jsme, že asi neumíme hledat, nebo ten jeden supermarket je fakt jeden a další jsou až kilometry daleko. No naštěstí jsme našli carrefour express, kde jsme nakoupili vše potřebné. Banány, cizrnu, červené fazole, toustový chleba, bagety,…

Přišli jsme „domů“, připravili hummus, nachystali stůl a čekali na Edgara s Mary. Dali jsme mezitím pivko na balkóně.

Edgar s Mary přišli domů z práce (Mary ještě byla na baletu), unavení, hladoví. Sedli jsme ke stolu a hodovali jsme. Probírali jsme různé věci, dneska například velice diskutované téma – technologie, mamonství, korporace, vegetariánství apod. Jsme rádi, že jsou tak moc ukecaní a někdy se zabaví dohadováním se o tom, kdo bude mluvit dříve. Protože pro mě je fakt těžké tak dlouho vnímat, snažit se mluvit anglicky a tak. Potřebuju pauzy nebo na chvíli vypnout. No kdybych neměla Pospika (můžeme se střídat v tom, kdo bude mluvit), asi bych umřela. Ale to je asi právě ta nejlepší škola.

Jinak Pospik naše nové přátele podarovat vlastnoručním výrobkem – naklíčené semínko zalité pryskyřící v krásné malé lahvičce (já to nosím konopném provázku a nesundávám to už dost dlouho, je to kouzelné). Oni mu na oplátku dali hezký náramek. Asi taky musím začít něco vyrábět, abych dostávala od kamarádů náramky, protože náramky jsou boží. :))) Musím najít a vymyslet něco moc bezva…

Po dvanácté hodině jdeme spát. Miluju tu červenou záclonku kryjící naše okýnko provizorního pokojíčku, jímž prochází světlo z ulice.

Vtipná vsuvka nakonec: i tady v Alicante najdete plno úzkých uliček. Jedna je hned vedle domečku Edgara a Mary a vede nahoru. Je do kopce. Mají na tu ulici okno  z kuchyně. V léte si to tam prý na schodech rozdávají mladé páry a lítají tam flašky s alkoholem 😀