25. den – Opět s Mary a s Edgarem, tentokrát v Alicante :)

25. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Dneska už zase konečně bude nějaká cestovní změna :). Vstáváme o něco dříve než obvykle… a už konečně zase pořádně fotíme :)))

_IGP4786

🙂

_IGP4777

Balíme…

Uklízíme koupelnu a pokoj, balíme si věci, Pospik chystá poslední velkou hostinu – mix rýže se špagetami a směska z květáku, cizrny, chřestu,… Prostě chuťovka jako vždycky. Svítí sluníčko. Jdu ještě koupit do obchodu nějaké ovesné sušenky, protože vám povím, to je droga! Vzala jsem ještě 2 banány a pro Kennetha 2 pizze, které po mě chtěl, ať koupím + dárek – irish cream (něco jako Baileys, dává se to místo mléka do kávy, je to jediné, co Kenneth z alkoholu pije – teda ještě pivo).

_IGP4779

Můj nejlepší okamžik dne 😀

Dneska jsme byli docela dost společenští. Což je dobře. Kdo by nebyl rád společenský, když svítí sluníčko, je hezky, teplo… Seděli jsme na jedné terásce, pak na dvorku. Pospik ještě přichystal super drink – jagermeister se spritem… bylo to moc dobré…. 🙂 Na sluníčku to mělo grady, tak se člověk hned cítí vysmátý.

WP_20150326_004

Povídáme si s Kennethem na sluníčku..

WP_20150326_003

Kenneth nám sehnal odvoz z La Nucii do Alicante. Pojedeme s jeho kamarádem Norem, který tam jede na letiště pro svou přítelkyni. Super! 🙂

Zakecali jsme se s Kennethem na dvorku. Zapomněli jsme na hodiny! Už bylo něco kolem 15.30 a ten jeho kamarád měl přijet v 16.00. Kenneth ale bohužel obdržel telefonát, že kamarádovi nejde nastartovat auto, tak přítelkyně jede taxikem a my musíme stopovat. No nemusíme stopovat, můžeme jet vlakem a uvidíme krásný výhled na moře, ale musíme šetřit, takže stopujeme.

Znova umisťujeme na záda naše krosny. Je to tíha, ale člověk si zvykne. Loučíme se s Kennethem. Ujišťujeme se, že má naše papíry ohledně NIE numbers, aby nám je mohl za 2 týdny vyzvednout a naskenované poslat. Je to nejlepší člověk, opravdu.

Cestou na benzinku asi půl kilometru k centru Benidormu má Pospik zajímavou myšlenku – „co když Kenneth na žádné Velikonoce k dceři do Norska vůbec nejede, ale řekl to jen proto, že se nás chtěl zbavit? že už jsme ho štvali, tím jak jsme u něj dlouho byli?“ nemyslím si… ale je to možné… 😀 každopádné je to chytrý a nenásilný způsob, jak někoho poslat pryč… Kenneth se jinak cítil blbě, že jeho odvoz nevyšel. Omlouval se mi. A prý, až se budeme vracet z našeho putování zpátky, máme se zastavit, protože ve Španělsku bude úžasně a on už bude mít supr čupr bazén s motivem Ohm v černozlatém provedení a beztak i s měnícími se světly, jako to má v celém domě…

Trochu fouká, uvítala bych teplejší počasí, ale není to nejhorší. Stojíme na benzince a stopujeme. Měli jsme štěstí 🙂 za 15 minut nám zastavuje Španěl Roberto Sacristan Bravo pracující pro prádelnu (vozí čisté a špinavé textilie z university a ještě odněkud). Byl fajn. Povídal nám o Maroku a o tom, že když byl mladší, s kamarády cestovali až do Finska. Ale vlakem. Doporučil nám navštívit Tarifu. Prý tam je dobré a levné jídlo a dá se tam surfovat i windsurfovat…

Užívali jsme si pohledy na okolní přírodu. Byla krásná.

Bereme si na něj kontakt 🙂 v podobě jména na Facebooku.

Vyhodil nás někde na počátku Alicante. Šli jsme pěšky podle map a instrukcí zdejších lidí. Po chvíli jsme sedli na lavičku a snědli jsme sušenky s banány :))) jak se hodily.

_IGP4790

Směr centrum Alicante, vepředu Castell de la Santa Barbara

Prošli jsme se kolem velkého obchodního domu Plaza Mar. Pak jsme byli trochu v blbé náladě, protože jsme jenom stáli a nikam nešli, batohy byly těžké, nevěděli jsme přesně, kam jít a nikdo se nikoho nechtěl ptát a tak. A já nechtěla hned volat Mary a Edgarovi, ať pro nás jezdí.

V Alicante je Castell de la Santa Barbara. Mám pocit, že už jsem tam někdy byla, když jsem jako děcko byla ve Španělsku. Vlastně ani nevím, kdy přesně to bylo… pamatuju si, že mám z něho fotky asi… Chtěla bych se tam zítra podívat (ano, psala jsem Dominicovi do Orgivy, že přijedeme o den později) a zavzpomínat. My si celý kostel obešli, abychom našli onu ulici Calle Muchamiel 12 (Calle Muxamiel 12). Ch je jako x a čte se to jako č nebo š.

Alicante je město se zatím opravdu nejlepší atmosférou, které jsme ve Španělsku viděli. Ulice jsou plné místních lidí, taky příjemných restaurací a barů. Děti si hrají na ulici.

Konečně jsme našli onu ulici. Bez pomoci zdejších lidí by to asi bylo nemožné… Kouká na nás obří  šedá dlouhosrstá kočka. Mi osobně přišlo nemožné, aby tady na tom místě bydleli lidé jako Edgar a Mary, protože když kolem vidíte tolik zdejších Španělů, „jinozemští“ Evropané vám tu nesedí 😀

Edgar asi slyšel nějaké cizinecké tóny hlasů lidí z venku (našich hlasů), takže vykoukl z bytu a zjistil, že už jsme na místě 🙂 Mary nám chtěla volat, kde jsme 😀 protože jsme přišli až kolem 20. hodiny místo v 18.30.

Edgar a Mary mají ten nejúchvatnější dům. Tak malinký, tak kouzelný. Všude jsou doslova hobití dveře, jak je Pospik nazval. Byli jsme provedeni celým domem, protože to je prý zvyk Kanaďanů, ukazovat hostům hned celý dům. Mají hezkou malou kuchyňku, pokojíček pro hosty, ve které je tzv. torture bad (mučící postel) – je to vlastně rozkládací pohovka, která je trošku tvrdší a Edgar s Mary na ní museli spát pár měsíců. Tak je z ní bolely záda, že ji tak museli nazvat… 😀 no já to píšu ráno, kdy už jsem jednu noc na téhle posteli zažila, a jsem docela v pohodě. Btw myslím, že Pospik moc v pohodě není. Ráno si stěžoval na bolest zad. Možná na tom něco bude, nebo si to jen vsugeroval, když to slyšel, nevím.

Pak je tu koupelna, jejich ložnice a taková místnůstka, kde se dá dělat spoustu věcí, a samozřejmě balkón!!! Nejúžasnější výhled na večerní Alicante a kočka (jmenuje se Pepi a je to holka) chodící po střeše….Jo, ta kočka je jinak z Kanady z ulice a byla 2x vykastrovaná – 1x od předešlé majitelky a podruhé za éry Mary a Edgara, ale to udělali veterináři proto, že nevěděli, že už vykastrovaná je. Je prý super. Chytá myši po baráku, akorát nemá moc ráda holky. Od té doby, co jí vzali z ulice, je ale docela společenská. Mají ji 2 roky.

Po prohlídce domu jsme šli na pivo. Tady ho dostanete s pěnou pěkně pod vršek sklenice, žádné rysky tady nejsou. Dostanete k tomu taky něco na chuť. Dostali jsme pečené brambory s nějakou světlou a s nějakou bílou omáčkou.

V tom baru, kde jsme seděli, nám nad hlavama visely sušené vepřové kýty, ze kterých se děla jamon. Sušená šunka. Protože je Edgar Španěl, hodně nám o tom vyprávěl. Na tento způsob konzumace masa se přišlo díky chudým lidem, kteří hledali způsob obživy – tak konzervovali maso. Ti chudí lidé prý dokonce kdysi jedli paellu s krysami.

Nejlepší jamon je prý z nějakého černého kříženého prasete (polovina je z divočáka a polovina z normálního prasete).

Po pivu jsme zašli do obchodu, kde Mary koupila bagetku a kokosové mléko. Bude se ještě něco kuchtit u nich doma.

Jo ještě jsem vám nic o Mary a Edgarovi neřekla. Tak to napravím. Mary studuje PhD titul z nějakého neuro oboru, studovala jinak v Londýně. Od 12 do 17 let tancovala balet, pak to přerušila a teď už zase měsíc tancuje. Každý den, 3 hodiny. Říká, že si to teď užívá, protože tehdy to bylo o tom být lepší a lepší, teď už má z toho dobrý pocit. Jinak hraje na violoncello.

Edgar studuje na hudební škole housle a pracuje jako programátor. Má vzadu na hlavě  pár dlouhých dredů. 🙂 O jejich národnosti a tak, už jsem mluvila v předešlých příspěvcích, respektive v příspěvku ze dne, kdy jsme se přesouvali z Olivy do Benidormu, protože právě oni nás vezli.

_IGP4810

Edgar 🙂

_IGP4798

Mary… 🙂

Hned, co jsme přišli domů, jsme se pustili do vaření. Já jsem pomáhala nakrát brambory, cibuli a takové věci, Pospik s Edgarem nahořel jamovali. Edgar nám ukázal cajón, což je tradiční bicí nástroj na flamenco. Pospik hrál na něj a Edgar na housle a na kytaru. Znělo to velice krásně. Edgar měl ještě nějaké zvláštní housle…

_IGP4796

…zbožňujeme toto místo…

Mary uvařila rýži a super zeleninovou směs na kari (brokolice, brambory, paprika) v kokosovém mléce. Bylo to hodně kořeněné na mě, ale zvládla jsem to. Vlastně mi to moc chutnalo, spíše mě štvalo, jak se k tomu staví mé chuťové buňky a zrak, protože jsem z toho slzela…

_IGP4800_1

Hostina…

Edgar s Mary mají spoustu úžasných věcí. Edgarův kamarád vyrábí super olivový olej, který je fakt zelený! Jakože přímo jen vymačkaný z oliv. Byla to delikatesa. Jedli jsme to jen tak, že jsme si do něj namáčeli bagetku.

Pak jsme měli zase nějaké domácí super víno a pili jsme to z takové zvláštní nádoby, ze které se pije, když lidi nechtějí pít z tradičních skleniček, ale jen si víno chtějí jen tak předávat v přátelském kolektivu. Začíná se v puse a pak se to akorát oddálí od pusy. No já jsem se pocákala a Pospik pak taky 😀

_IGP4794

Ta zvláštní nádoba na víno…

_IGP4802

Edgar má taky zvláštná keramickou chladicí nádobu na vodu. Nádoba si dokáže regulovat teplotu vody tak, že když už je moc horká, propouští někde páru. Prý je to věc, kterou si vždycky berou pracovníci, kteří makají na nějakém teplém místě tady, tak aby měli přísun vychlazené nebo alespoň normální né horké vody.

Jedli jsme u nízkého stolu, seděli jsme na zemi na dečkách, pak taky na schodech. Hodovali jsme, pili víno, pak pivo, povídali si o hudbě, tetování, dredech, vztazích, škole, životě, o všem… 🙂

Zalehli jsme až o půlnoci.