23. den – NIE NUMBER

23. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Dneska jsme vstávali poměrně dost brzo, neboť jsme dnes měli v plánu vyřídit tzv. NIE NUMBER (Número de Identificación de Extranjero) – konečně! Toto číslo je potřebné pro všechny, kteří mají v plánu zůstat ve Španělsku déle než 3 měsíce, začít pracovat ve Španělsku, pronajmout si pokoj, koupit byt, auto, prostě cokoli.

Museli jsme jít na policejní stanici v Benidormu, kde jsme si vystáli pořádnou frontu. Konečně jsme přišli na řadu. Dostali jsme papíry a požadavky na určité prerekvizity – fotka, zaplacení poplatku (jedna osoba přes 9 euro), ofocení pasu. To jsou všechno docela jednoduché věci, pokud to ale neděláte ve Španělsku :D. Fotky a kopii pasů jsme získali ihned. Obchůdek hned vedle policejní stanice asi dobře vydělává – za 2x 4 fotky a 2 fotokopie pasu jsme zaplatili taky nějak přes 9 euro… 😀 No, horší to bylo s bankou. Nejdříve jsme hledali vůbec nějakou banku, kde budeme moci zaplatit poplatek. Konečně jsme nějakou nalší. Nechali si vyjet pořadové číslo, sedli jsme si na sedačky a čekali. Vyseděli jsme důlek, přišli jsme na řadu a bylo nám oznámeno, že tyto platby se bohužel vyřizují každý den do 11.40. Trošku jsme to propásli. Šli jsme hledat další banku. Ok, našli jsme další. Přišli jsme tam, stáli ve frontě. Pospik se na štěstí ujal velení a než abychom zbytečně čekali, raději se zeptal, zda zde můžeme zaplatit naše poplatky. No, bylo nám sděleno, že pokud nemáme účet v jejich bance, platit zde nemůžeme. Šli jsme jinam. Tam nám pro změnu řekli, že nemáme nějaké číslo, které je pro platbu potřeba. Naštvaně jsme se vrátili na policejní stanici za úředníkem, který nám vyřizoval ony papíry. Opět tam byla spousta lidí. Milý pan úředník nám poradil banku Popular, kde jsme to konečně zaplatili. Jupííí. Vrátili jsme se na policejní stanici se všemi potřebnými věcmi, vyplnili jsme papíry atd. atd. atd. Za 2 týdny budeme mít NIE numbers 🙂 Háček je v tom, že 26. března odjíždíme a za ty 2 týdny si musíme NIE numbers vyzvednout osobně na policejní stanici v Benidormu :/. Opět musím poděkovat tomu něčemu, co dělá určité lidi tak super. Kenneth nám pro NIE number zajde (mohou je předat jinému člověku po předložení kopie žádosti), ofotí nám je a pošle e-mailem. Zbožňujeme ho. 🙂

Pospikovi se pokazil mobil. 😦 Nejde mu displej. Pořád chce i-Phona, či něco od Applu. V té situaci, kdy máme omezený rozpočet, to asi nepůjde…  i když musím uznat, že Apple je opravdu dobrá značka – poskytuje tolik super aplikací!

Koupili jsme si banány a pár jablek. Ještě nám zbyly 2 pomeranče. Pomeranče už nemůžu ani vidět. Je mi z nich blbě. Zato banány, které jsem dneska koupila, byly snad nejchutnější tady, co jsem kdy měla.

Začíná být teplo. Kenneth říká, že za 2 týdny budou pláže i moře plné lidí.

Cestu do Benidormu jsme si ulehčili autobusem. Cestu zpátky, do kopce, jsme šli pěšky. Po cestě jsme ještě koupili 2 banány, 1 velký květák, nějaké listy, chřest, pár rajčat, olivový olej a rýži. Pospik dneska udělal tak dobrou vega žravku a naservíroval to na krásné obdélníkové talíře, že to musel i vyfotit. Bylo potěšení to jíst. Byli jsme natolik ohromeni tou slastnou chutí, že jsme pak ještě museli jít do obchodu koupit si něco sladkého.

Dneska už ale nejíme žádné mléko, žádné vajíčka, žádné maso. Už pěkně nabíháme na náš režim.

Jo jinak včera večer jsme koukali na Interstellar, jehož konec jsem opět úspěšně prospala. Dneska jsme koukali na Hunger Games, což už bylo lepší, neboť jsme se na to nekoukali nad ránem ale lehce zvečera. 😀 Nevím, jestli to slovo vůbec existuje, ale jinak to asi nedokážu definovat.

Jinak už konečně můžu oznámit oficiální plán, který s největší pravděpodobností nastane. Ve čtvrtek ráno (26.3.2015) opouštímě Kennethovu vilu a jedeme do Alicante, kde zůstaneme prozatím asi jen jednu noc (u Mary a Edgara, kteří nás vezli z Olivy do Benidormu). Bude to taková mezizastávka, protože jedeme do Orgivy, kde budeme pracovat za přístřešek a jídlo. A lidi v Orgivě nás můžou přijmout nejdřív v pátek.

Dneska jsme vedli s Kennethem docela podstatné rozhovory, které alespoň mi pomohly jaksi utvořit možnou budoucnost. Když už se dostaneme do Maroka, s největší pravděpodobností pojedeme na cestu Afrikou, podél pobřeží, koukneme se, jak to tak vypadá. Je to skvělá příležitosti. Zatím je to ale ve hvězdách…