22. den – potřebovala jsem si poslechnout Eckharta Tolla, aby se mi ulevilo

22. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Vstávám až v 13:00. Zjišťuju, že je pro mě spánek útěkem od reality, protože zase začínám nad určitými věcmi moc uvažovat. Přece jen, v únoru jsem odeslala přihlášky na spoustu škol (obor porodní asistence), v dubnu a pak v červnu jsou přijímačky a já se pochopitelně neučím, neboť si myslím, že do školy tento rok nenastoupím. Nemám to v hlavě srovnané. Nevím, jestli je to pro mě ta správná cesta. Obor porodní asistence se mi líbí, ale nelíbí se mi české systémy.

Myslím, že mou novou cestou (o cílu už nehovořím, protože cenu nemá cíl ale cesta) bude zdokonalit se v angličtině, samovzdělávat se v porodní asistenci a pak to vystudovat v Holandsku, ve Skotsku, v Anglii, zkrátka někde, kde na celou záležitost lidi nahlíží jinak.

Sama chci taky změnit svůj život. Ne „chci“, já už ho měním, ale jde to pomalu.

Jedna z pozitivních věcí – má kamarádka Lenka se rozhodla zvednout kotvy a vyplout do neznámá :), možná že se nechala inspirovat, možná ne… nevím… 🙂 Kdyby se ale inspirovat nechala, udělalo by mi to strašnou radost, neboť bych konečně uviděla plody své práce, svého sdílení mých zážitků tady na blogu.

Nic než „Leni, drž se, žij si svůj sen“ říct nemohu. Držím ti palce, ať ti to něco, co teď prožíváš, vyjde.