17. den – den věčného nicnedělání a velké nudy

17. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Pospik ráno vstanul poměrně brzy a šel se dolů bavit s našim hostitelem. Já jsem si ještě trochu pospala, zařídila jsem schůzku s jedním klukem, co by nám od pondělí mohl pronajmout pokoj, přidala jsem na web fotky, dopsala jsem nějaké příspěvky.

Pak jsem sešla dolů, dali jsme si všichni tři kafe. Zjistila jsem, že Norové jsou na tom stokrát možná až tisíckrát lépe než my. 12letá dcera Kennetha už umí plynule anglicky, pak umí taky španělsky, norsky jako rodilá, no šílené.

Bydlíme si tady v luxusním domečku, zatím se máme dobře. Uvidíme, co se bude dít dál.

Kenneth nám dovolil vytisknout si u něj CV. V 13.30 jsme odcházeli do města…

Dneska je fakt hnusně. Jsme totálně bez nálady, jdeme pěšky z La Nucii do Benidormu. Na cestu jsme si koupili ensallmady, nějaké pečivo, malé tofinky a banány. Po několika km pěší chůze se poflakujeme dále městem, nemáme náladu někam dávat životopisy. Fouká, já se málo oblíkla, Pospik mi půjčil Palestinu.

Ve městě je mrtvo. Ještě tu doznívají párty ze včerejška. Sedli jsme v TIKI Beach, dali si pivko a pozorovali opilé Angličany s klobouky St.Patrick’s Day, jak dopíjejí, co včera nestihli – v 16:30! + Jedna narozeninová párty.

Opět se nám potvrdilo, jak jsou Španělé nerespektující. Týpek na byt opět nepřišel. No aspoň napsal po 30minutách omluvnou SMS. Ach jo…

To jedno pivo nás zmohlo, tak děláme blbosti. Jdeme pěšky zase z Benidormu do La Nucie.

Já uklízím pokojíček, Pospik vaří ve stylu co dům dal. Ale bylo to dobré – těstoviny, oliváč, sůl, pepř, cibule, česnek, kečup :D.

I v našem pokoji je kosa. Mám v plánu oblíknout si punčochy. Hledám je v krosně a hádejte co jsem našla – pražené oříšky…. !!!! 🙂 chuťovka

Díváme se na Theory of Everything, ležíme, Pospik skládá hudbu, já upravuju blog a představte si, zažíváme naši první letošní bouřku…..

Dobrooou…