16. den – 1. výdělek a nejlepší couchsurfing

16. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Vstáváme asi v 10 hodin. V 11 hodin odjíždíme s Kelly do její vily. Na programu je uklízení, protože ve 4 odpoledne možná přijedou lidi.

Dostala jsem na práci stlaní postelí, rovnání ručníků a podobné věci, Pospik zahradu. Šla jsem do toho odhodlaně :D, ale vím, že v těchto věcech zrovna nejsem nejlepší. No dělala jsem co jsem mohla…Chrániče matrací jsem na postel umístila blbě, takže veškerá moje práce přišla vniveč. No co. Kelly mi to pak ukázala, já se aspoň naučila stlát postele a dávat povlečení na polštářky. Ono stlaní postelí ve vile, kde to musí vypadat trochu více reprezentativně, se trošku hodně liší od stlaní postelí v domově důchodců nebo doma, kde někdy nestelu vůbec. Ale to bych asi neměla říkat.

Zato Pospikovi se zahradu povedlo uklidit velmi hezky. Šla jsem mu na chvíli pomoct, rozpíchala jsem si ruce o růže a poprvé jsem držela v ruce takový ten foukač na listy. Naštěstí jsem ho ale držela vypnutý, takže jsem aspoň na jeho díle neudělala žádnou škodu. No Pospik byl ve svém živlu… Napadlo ho, že bychom mohli pečovat o zahrady někde ve vilách. No taky by se dalo… 🙂

Každopádně – vydělali jsme 50 euro! 🙂 A máme u Kelly domluvenou práci asi jednou za 14 dní – teda Pospik na zahradě. Já mu prý můžu pomáhat nebo i Kelly a aspoň se procvičím v těch domácích pracích. Jo a taky budeme fotit její druhý barák, který pronajímá.

V 15:00 jsme se měli sejít s jednou Španělkou, abychom se podívali na možnou alternativu našeho bydlení. Kelly jela s námi, abychom se dorozuměli. Naneštěstí nebo možná bylo štěstí, že nikdo na schůzku nepřišel, paní jsme se nemohli ani dovolat. Kelly si zapomněla notýsek s jejím jménem a místem, kde jsme se měli sejít, doma, tak volala všem lidem, kterým volala včera. No místo té paní jsme si domluvili schůzku jinde, ale ten člověk taky nepřišel. No Kelly s námi nemohla být v éteru celý den. V 17:00 jde s kamarádkou na párty – dneska je St.Patrick’s day a ona dosáhla svých měsíčních goals, takže se jde dneska pořádně opít. Byt u jejího kamaráda nevyšel, byl moc drahý. Jinak Kelly prodává auto – má Mercedes, kde je všechno napravo :D.

Zklamaní jsme odjeli k ní domů, posbírat si všechny věci. Požádali jsme Kelly, aby nám ještě zavolala na 2 apartmány. Ty taky nevyšly. No, dokonce jsme už chtěli někde bydlet dneska, jako napořád, ale nic nevyšlo. Kelly říkala, že Španělé jsou v tomhle hrozní, že jsou totálně nerespektující. No co už.

1. alternativa: jít do penzionu, kde noc pro dva stojí 25 eur – to je půlka naší dnešní výplaty.

2. alternativa: jdeme spát do lesa

3. altenativa (do třetice všeho dobrého): projížděla jsem couchsurfing a zapomněla na jednoho člověka v La Nucii… zkusila jsem mu napsat něco ve stylu, že jsme v trablích apod. a hádejte co…NO VYŠLO TO!!!

Jdeme do La Nucie… :))) Kelly nás zavezla na autobusovou zastávku, rozloučila se s námi v párty náladě a my si to mašírovali ke strojům, kde se kupují jízdenky. Je fajn, že jsou tu lidi, kteří vám pomůžou s koupí lístku a všechno vysvětlí.

Ještě jsme se stavili do Mercadony – koupili jsme 2 kg těstovin za nějakou dobrou cenu a 1 skleničku garbanzos (cizrna). Ještě nám zůstalo avokádo, česnek a cibule z minula.

Na autobus jsme čekali půl hodiny a mezitím se učili z anglicko-španělské konverzace, starší vydání, kterou nám dala Kelly.

Málem jsme nastoupili do špatného autobusu, který jel na letiště. Nojo, kdybychom na nástupiště nešli s 5minutovým předstihem, nic by se nestalo :D.

Sedli jsme do správného autobusu a vystoupili jsme špatně 😀 na zastávce dříve. Zase to bylo ale spíše štěstí než neštěstí, protože jsme to měli blíže k hostiteli, než jak nám to našla trasa na google mapách :)))

Cestou k němu jsme se ještě stavili kouknout, za kolik se prodávají jídla ve zdejší čínské restauraci. Sebrali jsme nějaké jídelní lístky v angličtině a mašírovali si to do ulice Calle Dalí, kde měl bydlet náš couchsurfer.

Budu mít asi velký účet za telefon, protože jsme se domlouvali skrze smsky. Náš nový hostitel Kenneth nás pěkně podusil… Půlhodiny jsme chodili kolem dokola. Až když jsem mu napsala, že jsme totally lost, se rozhodl vyjít před barák, zachumlaný v dece, stěžujíc si na to, jaká je venku kosa. Přivítal nás a vedl nás do domu.

Vcházíme do domu, všude temno, jenom červené světla. Říkám si, panebože, jsme v nějakém eroticky založeném baráku, tam schody, sklep, asi jsme skončili. To jsme ještě s Pospikem předtím probírali, že nemá pepřák, že ho musel někde nechat. V obýváku obrovská televize, pultík s alkoholem, vonělo to tam opět trávou :D.

No, ale, v okamžiku, co jsem zaostřila na sošky Buddhy, zjistila jsem, že můžeme být v klidu. Kenneth je prostě milovník Indie :DDDD, což je strašně super.

Takže, jeho charakteristika: Kenneth, 37 let, pochází z Norksa, má tam 12letou dcerou, tady bydlí už asi 6 let, před měsícem koupil tenhle dům, nepije, kouří trávu, nebere drogy, má motorku, má rád svůj klid, nepracuje, dostává od státu každý měsíc 2000 eur, má rád teplo, no, myslela jsem si, že tihle lidi jsou skuteční pouze ve filmu, ale ne, fakt existují!

Pokecali jsme s ním, hodili si věci do našeho pokoje, Pospik udělal super chuťovky z toho, co nám zbylo: těstoviny s avokádovo-cizrnovo-pepřovo-česnekovo-cibulovou omáčkou… DELIKATESA… 🙂

Možná bychom tady mohli do budoucna bydlet. Kenneth rád poslouchá dost nahlas muziku, ale to by mi nevadilo, protože má dobrý vkus… Mívá tady občas párty, což by mi nevadilo, má i bazén tady, no budeme o tom uvažovat. :)))

Kenneth je fakt super týpek…

S Pospikem se dneska díváme na nízkonákladový film Pozemšťan (The Man from Earth). Bylo to super….

Jdeme spát…