14. den – Benidorm

14. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Brzké vstávání se nakonec nekonalo :D. Tak moc jsme si užívali oddělené postýlky, takové pohodlíčko najednou, že jsem se prostě ani já ani Pospik nedokázal vyhrabat z postele tak brzo. Přenastavili jsme budíka až na 10 hodin :D. Takže jsme oddálili náš odjezd. Naštěstí se i Julia se svým přítelem ještě zachumlala do postele a taky usla. Jo, prý mluvím ze spaní :D. To jsem nevěděla.

Včera večer jsme se koukali ještě na hitchwiki, kde jsou informace od stopařů pro stopaře, na mapách jsou puntíky, které tam přidávají stopaři. Ty puntíky jsou na místech, odkud ti daní stopaři chytali auta nebo kamiony. Zelené jsou hodně dobré, žluté normální, červené nejhorší (podle čekací doby). Vybrali jsme si kruhový objezd někde ve Valencii, kousek od zastávky vlaku u nemocnice.

Ráno jsme posnídali nějaké sušenky, banán, pomeranč, čaj, podarovali Julii sladkostí, rozloučili se s Esperanzou, Julií rodinou a pak jsme se vydali směr vlaková stanice. Zaplatili jsme opět nechutné peníze za vlak, ale pro jednou (respektive podruhé) jsme udělali výjimku.

Jeli jsme přeplněným vlakem (lidi asi jezdili na Las Fallas) do Valencie, odkud jsme došli pěšky na kruhový objezd s benzinkou. Museli jsme dávat pozor na policii, protože stopování je v celém Španělsku zakázané. Na benzince byli 2 obsluhovači, což není moc super. Bála jsem se, že nás vyhodí nebo tak něco. Navíc na ni jezdilo málo aut a většinou to byly rodiny, které se tam setkávaly, nebo šílení snobáci. Pár milých lidí se tam ale našlo. Na přechodu pro chodce se ukazovala skupinka žonglérů – vždycky když měla auta červenou.

Neměli jsme moc štěstí. Jeden z obsluhovačů ale přišel za námi a poradil nám, abychom se postavili jinam. Nevěděla jsem, jestli to s námi myslí dobře nebo nás chce jen vyhodit z benzinky. Ale později se ukázalo, že měl dobrou dušičku.

Zastavil nám jeden zvláštní týpek. V jeho autě to bylo jako pěstírna trávy. Trochu jsme váhali, jestli s ním jet. Protože zaprvé jel pouze do vesničky Oliva (pomohl nám se dorozumět jeden kluk z benzínky, ten, kterého jsem se první bála, že nás vyhodí), neuměl anglicky, my neuměli španělsky, no a prostě měl zničené prsty ze sklízení trávy v Barceloně, jak jsme zjistili později během cesty. Nakonec jsme se teda odhodlali jet. Za celou cestu měl tak 4 brka, s tím že skoro vůbec neotevíral okno, takže mám pocit, že jsme se zhulili už jenom z toho kouře. Poslouchal španělský rock a měl psa Pillina, který má taky svůj facebook :D. Celou cestu seděl uprostřed předních sedadel a štěkal do rytmu…

_IGP4587

Pospik a Whiskey, který nás dopravil z Valencie do Olivy…

Měl nás vysadit někde na dálnici na benzince, ale vysadil nás na výjezdu u platidla za cestu do Olivy, což je malá vesnička. Myslela jsem si, že jsme vyřízení a nemáme šanci se odtamtud dostat včas (do 17.hodiny), ale naštěstí tam nebyl jen jeden směr do města ale i směr z města. No, jmenoval se Whiskey, nebo nějak tak. Pospik s ním má fotku. Dojeli jsme živí a zdraví, což je super.

Na tom místě jsme zkysli fakt dlouho. Kolem byly sady s pomeranči, tak jsme si aspoň natrhali fakt hodně kilo pomerančů a jedli jsme je. Nudili jsme se až tak, že jsme vymýšleli alternativy, jak bychom se mohli uživit. Očesali bychom tam pár stromů a pak to prodávali. Naplnili bychom jednu krosnu, možná dvě :D. No, po pár hodinách jsme se rozhodli dobrým objektivem podívat, co je napsáno na cedulích na nejbližším kruháči (rotunda). Byl tam směr Alicante, tak jsme se rozhodli si trošku popojít a postavit se jinde. Hned, co jsme se přesunuli, nám zastavil týpek, co jel do Denie. Bylo to po cestě, ale museli bychom vybočit z hlavní cesty. Tak jsme ho nevzali.

_IGP4591

V Olivě jsme strávili docela dlouhou chvilku…

Zase jsme se přemístili jinam a tam nám po dlouhé době (celková čekací doba 3 hodiny asi) zastavil pár Edgar (Španěl, žil chvíli v Kanadě) a Marry (napůl Polka a napůl Irka), dva úžasní lidi! On houslista, ona asi klavíristka, udělali pro nás první poslední. Jeli jsme do Benidormu fakt hezkou cestou přes přírodu. Povídali si úplně o všem. Řekli nám, že kdybychom někdy měli cestu do Alicante, nebo se dostali do potíží, máme dát vědět a můžeme u nich zůstat. Vyměnili jsme si kontakty. Cesta byla docela klikatá, v autě bylo vydýcháno, já navíc málo pila, nevím, bylo mi strašně blbě, fakt strašně. Naštěstí se to po pár hodinách (co jsem si dala sprchu, vypila trochu vody a tak u nového hostitele) zlepšilo.

Edgar a Marry nastavili GPS a zavezli nás autem přímo před byt nového hostitele. No kdybychom je neměli, tak nikde nespíme ani dneska ještě. Marry dokonce naší hostitelce zavolala, jestli jsme správně. Domluvila to celé španělsky, protože my byli samozřejmě mimo. Ty dva nám někdo seslal z nebe tady. Za ty 3 hodiny čekání to fakt stálo.

Naše nová hostitelka se jmenuje Kelly Met a je to rodila Angličanka, má 31 let a je to blondýnka. Pracuje z domu – zajišťuje prázdninové ubytování a jinak vlastní vilu, kterou pronajímá. Žije v obrovském paneláku tady v Benidormu, bazén dole, pejsek Golfo. Bude nás tady hostit 2 noci, bude spát na gauči, nám nechala svoji ložnici. Byla ubytována u couchsurferů, ale nikdy nikoho nehostila (stejně jako Julia v El Puig – byli jsme její první), takže jsme byli její první. Měla pocit, že už by to měla vrátit. 🙂 Má kamaráda Cola, asi, kterého pozvala do bytu, abychom se s ním seznámili. Živí se jako klavírista v hotelu. Je to Španěl. Jeho otec nám měl pronajmout apartmán, ale platili bychom hodně peněz, tak jsme to nevzali. Byl fajn. Přinesl s sebou vegetariánskou pizzu. Pokecali jsme a dívali se na film.

Byla jsem moc ráda, že si můžu dát sprchu a odpočinout si. Už jsem byla nějaká přešlá.

Vyprali jsme si hodně oblečení, pijeme tu čaj, je to tu fajn.

Btw. Kelly je moc fajn.

Jdeme spát, zítra nás čeká velký den. Jdeme do města, hledat práci a taky ubytování.