13. den – máme se skvěle

13. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Vstávali jsme v 10:00. K snídani jsme měli čaj (ani nevíte, jak jsem ho ráda po tak dlouhé době pila, byl zelený :), Pospik si dal nějaký mentholový nebo co) a výborné sušenky. 🙂

Naše hostitelka Julia se musela učit na pondělní zkoušky z němčiny. My se s foťákem vydali na procházku směrem moře.

Pláž je odsud vzdálená asi 3 km. Cestou jsme se procházeli mezi pomerančovými sady. Zjistili jsme, že pomeranče z těch stromů u cesty se prostě nedají jíst. Ale když je utrhnete přímo ze sadu, tak jsou výborné. Vzali jsme nejdříve jeden pomeranč na zkoušku a cestou zpátky jsme snědli čtyři. Jsme hrozní zloději :D.

Všude kolem bylo hodně továren, v jedné z nich se vyrábělo pivo.

Pláž nebyla tak hezká jako v Tarragoně, ale bylo tam mnoho mol (vůbec nevím, jak tohle slovo skloňovat, tak se omlouvám, jestli je to blbě :D). Foukal dost studený vítr, tak jsem trochu namrzla, ale udělali jsme hezké fotky. Na pláži v písku bylo hodně mušliček a sépiových kostí. Kolem se proháněli koňaři…

Přišli jsme k Julii kolem 14:30. Přivítala nás a seznámila nás se svou babičkou, která bydlí nedaleko. Má 91 let! A je zdravá jako rybička. Doma jí opečovává zdravotní sestřička a občas trochu zapomíná. Taky nedovede pochopit, že nerozumíme španělsky a pořád si myslí, že aspoň něco jí rozumíme. Ale fakt nerozumíme :).

Pak byl na nás ještě zvědavý Esperantit bratr, Juliin strejda. Tak se přišel podívat a povídal si s Esperantou.

Julia dneska připravila veganský oběd – byla to taková speciální kolínka (těstoviny) s žampiony a se zeleninou – připravované na pánvi pro paellu. Tady ve Španělsku jsou zvyklí jíst z jedné mísy. Je to super. To Angličani mají jiné mravy. Jo a obědvá se tu tak ve 14.00 a večeří tak v 21.00. Všechno je posunuté. 🙂

Odpoledne jsme seděli v obýváku, Julia se učila a my vybírali jídlo, které připravíme na večeři. Uvažovali jsme o batátech, kuskusu, hummusu, ale všichni tady chtěli něco typicky českého. No jo, ale co typicky českého je veganského? Knedlo, vepřo, zelo jsme dělat nemohli, knedlíky taky ne, Pospik vymyslel zeleninový tatarák! 😀 Tak jsme šli do Consumu, nakoupili šíleně drahou zeleninu (česnek, cibuli, avokáda, zelenou a červenou papriku, sušená rajčata, rajčatovou pastu) – nemají tady Turky – a pak to připravili.

Mimochodem, černoši ve Španělsku nejsou vůbec oblíbení. Mají je tady jako cikány u nás. Prodávají tady brýle a tak. Jo a dobrý přivýdělek na Las Fallas je prodávat v davech lidí chlazené nápoje (plechovky) za euro. – To jen abych nezapomněla.

Tatarák se moc povedl. Byly k tomu toasty z tmavého chleba 🙂 a Esperanta myslím koupila i pizzu, tak jsme měli kousek pizzy. Všichni se divili, že koušeme do česneku, oblíbenost česneku a cibule prý podle nich stoupá směrem na východ. Chutnalo jim to. Akorát si všimly, že jíme o hodně více než ony. To asi fakt jíme. 😀

Všeho kromě rajčat jsme koupili hodně, takže jsme si to zabalili s sebou.

Pospik našel v Juliině pokoji hru Dixit. Napadlo ho, že bychom si to mohli všichni zahrát. Julia souhlasila. Miluje tu hru. Přišel i její přítel, tak jsme hráli všichni 4. Bylo to moc fajn :). Dali jsme si ještě jedno pivo a večeři zkusil i ten její přítel – promiňte, nemůžu si vzpomenout na jeho jméno.

Šli jsme spát poměrně brzo, něco před dvanáctou, protože jsme na ráno měli naplánováno vstávání v 8 hodin (měli jsme jet vlakem v 9:21).