11. den – den výkyvů nálad :D

11. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Ráno jsme zase vstávali strašně pozdě :D. Až v 10:00. Večer jsme totiž ještě koukali na film The Broken Circle Breakdown (Pospik vybral na facebook doporučení od Wendy). Mě se docela líbil. 🙂 Ukázal zase jinou alternativu, jak žít.

Pozitivní je, že s Pospikem nerozlučně fungujeme už od 2.3.2015 (což je 10 dní) a ještě jsme se nezabili. 😀

Posnídali jsme naši zásobu ovoce: banány, papáju (jedli jsme ji poprvé, takže jsme vůbec nevěděli, co se jí a co ne, jak se to jí… no asi ještě nebyla úplně zralá, podle popisu z netu), pomeranče.

Náš couchsurferový hostitel a Nina (velmi živá holka, která umí španělsky a pomáhá mu tady s úklidem) nám sdělili, že dneska se u koridy rozdává zadarmo horchata de chufa (citace z webu: http://www.jakorybicka.cz: tedy „šáchorové mléko“ se vyrábí tak, že se usuší, vytřídí a semele čufa (něco jako seschlý lískový oříšek), ta se naředí vodou, dochutí třtinovým cukrem a někdy i citronovou šťávou). Rozhodli jsme se ji vyzkoušet. Když jsme se procpali davy lidí a doslova doběhli ke stánku, vypadalo to, že už nemají, ale zkušená Nina okouzlila svým šarmem tamního prodejce a dostala extra chufu ještě s alkoholem :D. Naštěstí se pak rozlévala ještě jedna konev, tak jsme dostali všichni svůj kelímek a vyzkoušeli tenhle typický valenciánský nápoj.

_IGP4241

_IGP4240

Opět jsme sledovali Mascletá de fallas a dozvěděli jsme se od Míry a Niny spoustu informací, které nám chyběly. (Někdy je fajn vzít s sebou na putování městem někoho zkušeného.) Na každodenní masclety o čtrnácté se schází den ode dne více lidí. Každý den to vytváří jiná firma. Španělé mají rádi hluk, na barvičky si moc nepotrpí, takže klasické ohňostroje tady nelze čekat. Dnes byly ale masclety fakt hezké, i barevné.

Nina nám udělala fotku s fallerami, což jsou tradičně oblečené dívky. Procházeli se mezi davem, nechaly se fotit a pak se ještě koná miss fallera, kdy se vybere nejhezčí a pak po mascletách se ukazuje na balkoně se svými posluhovačkami :D. Kravaťáci v té samé budově jsou prý normálně pracovníci z té radnice a ta demonstrace, tak to tam je prý pořád. Lidé jsou nespokojeni se školstvím a zdravotnictvím. Jako u nás.

Jinak dneska! Dneska bylo 30°C :DDDDD jupííííí. Litovala jsem, že s sebou nemám nějaké plátěné tenisky. Ale kdo to mohl čekat.

Pak se mi zachtělo na WC. Ono, lavabos (toalety) se ve Valencii hledají fakt blbě, když nesedíte v kavárně nebo někde. Tak jsem šla do Burger Kingu, kde jsem si vystála frontu jako blázen, ale pak jsem teda byla spokojená. Relativně. Chyběl toaletní papír. 😦

S Pospikem jsme se rozhodli trošku poznat Valencii. Zaujalo ho to, že je tu Berkeley škola hudby, ale později jsme zjistili, že jsme se trochu sekli v názvu a není tady ale v Kalifornii a tady je jakási Berklee, ale prý to spolu spolupracuje, tak nevím. Udělali jsme si výlet přes vyschlé koryto řeky, krásné parky a tak, pomeranče a mandarinky na stromech (byly fakt hnusné, hořké, odporné, plné pecek – netrhejte to z těch okrásných stromů) :D, až k Oceánograficu, paláci hudby a tak. Byla to hezká procházka. Viděli jsme plno studentů, cyklistů, párečků a tak, jak si tam sedí, jsou na pikniku…

Ušli jsme docela dost kilometrů, protože za autobusy, metro, bicykly (valencia bici, kdy si zaplatíte jízdu na kole z nějakého místa, na čas, a pak zase kolo zaparkujete někde jinde na místě k tomu určeném) a tak platit nebudeme. Stačilo to jednou. 😀 Dostali jsme hlad, tak jsme si koupili oblíbený falafel a nějakou zeleninovou kapsičku. Mňam, mňam… ach ty utracené peníze zase.

Po cestě jsme ještě v Consumu (levný supermarket tady) nakoupili bagetky a olivy a u Turků rajčata a banány. Pospik nachystal večeři – bagetky s olivovým olejem, rajčetem, olivami a k tomu jsme pili to super levné pivo Adlerbrau. Večeřeli jsme pěkně na terase s výhledem na celou historickou část Valencie <3. Vedli jsme konverzace na téma, co bude dál.

Zítra odjíždímě do vesničky El Puig blízko Valencie, kde nás bude hostit Julia. Zítra možná půjdeme do města s jedním právníkem, který nás teď nemůže hostit doma, ale může nám ukázat krásy Valencie a možná nás pozvat na jídlo. Nevím. Zatím máme kde bydlet, takže nějaký squat není potřebný… s bytem je to tu těžké. Nic v naši cenové dostupnosti a navíc ani nevíme, zda tady chceme zůstat. V plánu je odjet do Benidormu s tím, že tam bude lepší hledání práce. Ale nevíme. Zatím jsme se o nic nepokusili ani tady ….

Jinak by mohl vyjít taky couchsurfing od 22. do 24. března, ale potřebujeme hlavně někde zůstat přes Las Fallas. Zatím máme jisté přespávání do neděle. To taky není nic moc.

V plánu je taky hippisácká vesnička poblíž Granady na jihu Španělska. Trošku se toho bojím, ale zároveň bych chtěla zjistit, jaké to tam je a chvíli tam třeba pobýt. Proč ne?

Za chvíli bude devět a my odmítli jít na setkání couchsurferů, protože prý není v centru a potřebujeme trochu šetřit. Navíc teď máme kde složit hlavu… Pospik šel koupit vína (jedno vypijeme ještě dneska :D, druhé podarujeme hostiteli) a pak se uvidí, jak se to vyvrbí. Každopádně, nemůžu říct, že v naší situaci je lepší plánovat s čistou hlavou nebo ne :D. …

Pospik se nakonec vrátil s jedním vínem, sojovým mlékem (i s rýží s ovsem) a sušenkama. Protože ještě zbyly olivy, bagetky, rajčata a 5 l olivového oleje (od našeho hostitele Mirka), šli jsme si sednout ven na terasu. Vzali jsme s sebou i notebook a poslouchali hudbu. Foukal kupodivu teplý vítr.

Zkysli jsme tam docela dlouho. Naši hostitelé přišli něco kolem 22. hodiny zpátky a oznámili nám, že přijdou nějací jejich známí. Přišli 3 kluci, 1 holka (později nám Nina řekla, co jsou zač – jeden erasmus, jeho bratr, další jeho spolubydlící a ta holka prý taky). Dorazili o hodinu později. Španělé prý všude chodí strašně pozdě.

Ulehli jsme až něco po půlnoci.