Konečně WIFI, zprávy z 1. a 2. dne :D

1. a 2. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

DEN PRVNÍ

Ráno bylo docela hektické. V Olomouci mrholilo, pršelo a kazilo se snad všechno, co mohlo :D. Ráno jsme vstali dříve, abychom mohli přebalit krosny, protože byly tak těžké, že se fakt nedaly nosit. Nakonec neberu ani náhradní boty, deku, ani nějakou kosmetiku. Úkolem před odjezdem bylo ještě vyměnit peníze, většinu hotovosti hodit na kartu a koupit trošku méně těžkou mapu (autoatlas jsme vyměnili za rozkládací mapu). Stála 200 Kč v Kosmasu.

Tohle je ale vtipné. Poprvé v životě jsem se rozhodla použít bankomat na vklad hotovosti na kartu u České spořitelny. Vcuclo mi to 11 000 Kč!!! Objevila se červená obrazovka, vyjela mi karta a byla jsem v pr*eli. 😀 „Když se sere, tak se sere.“ Přišel Pospik a nestačil se divit vlastním očím :D. Řešili jsme to u nějakého poradce, kde mi řekli, že peníze dostanu na účet tak za 2 dny. Musím říct, že Pospik má velmi dobré přesvědčovací schopnosti, jak něco urychlit. Ještě toho dne odpoledne mi volali, omlouvali se a oznamovali, že mé penízky jsou na kartě.

– píše Pospik: Jelikož se všeci chovali jako pí… zkrátka jakože se nejedná o jejich peníze, tak mě to zkrátka nasralo, ještě přitom že jsme měli fakt před odjezdem…Nakonec bába volala a omlouvala se za 2 hodiny, že peníze má Terka na účtě J

– píšu znova já: Nakonec teda bereme 2 krosny, 2 karimatky, 2 spacáky, stan, brašnu s foťákem a Pospikův obraz, který plánuje dokončit ve Španělsku jako dárek pro tetu. No šílenější zavazadlo jsem nezažila :D, je to úlet :D.

Pospik se rozloučil s dědou. Ten byl tak hodný, že nás hodil na Brněnskou k zastávce Fakultní nemocnice, kde jsme začali se stopováním. Bylo asi 15:00. Dali jsme na rady Štěpy (Pospikova kamaráda), vytvořili si složku s A4 čistými papíry a napsali na jeden z nich liháčem Brno. Přišlo mi to strašně vtipné, nikdy jsem nestopovala. Lidi vystupovali a nastupovali do tramvají, koukali na nás. Stáli jsme asi hodinku, ve vzduchu docela beznaděj, ale svítilo Slunce!!! J Což bylo úplně super. Střídali jsme se ve stopování, jeden stopoval, druhý si hrál s našim novým foťákem (udělali jsme nějaké fotky).

Řidiči docela komunikovali, jako první nám zastavil týpek, co jel do Prostějova, takže jsme to odmítli. Ve vzduchu už ale nebyla cítit beznaděj, ale šance, že dneska fakt odjedeme.

Asi za hodinku stopování nám zastavil David v dodávce Wolkswagen, mladý kluk, chlaďař, sympaťák, jel do Brna, tak nás hodil J. Asi v 17:05 jsme byli v Brně. Vyhodil nás na pumpě, kde jsme zašli na WC a ptali se přímo lidí, kdo nás vezme. Řeknu vám, Pospik má štěstí na lidi, fakt. Zeptali jsme se jedné paní, u které jsme ani nepředpokládali úspěch, ale opak byl pravdou. Vezme nás až do Prahy. Jak jsme byli rádi, že slova Pospikova dědy („tak mi večer zavolejte a já pro vás přijedu“ – někam do Olomouce :D) neuskutečnily.

Paní jela do Prahy na jakési jednání až z Bratislavy. S řízením se teda neštvala. Konstantně jela tak 160 km/h, dupala na brzdy, ale aspoň jsme byli rychle v Praze – kolem 18.30. Koukali jsme na krajinku kolem, západ sluníčka, prostě bomba. J Naneštěstí jsme ale přejeli velmi důležitou pumpu na odbočce na Plzeň, tudíž nás paní zavezla blízko Prahy a byli jsme ztracení :D.

Trošku jsme pochodili pěšky a ptali se týpka ve Volvu, jak z toho vybruslit a dostat se do Plzně. Radil, nakonec se rozhodl, že nás hodí někam na lepší místo. Zjistili jsme, že pracuje už rok a půl ve Volvu a že to auto, ve kterém jsme si jeli, bylo pěkně drahé a našlapané, a ještě jsme objevili super rádiovou stanici Rádio 1. Vyhodil nás na dálnici, v odstavném pruhu. Za námi byla Globus benzinka, před námi prý kilometr jedna větší benzínka, kde stojí i kamiony. Rozhodli jsme se vyzkoušet tu druhou variantu. Šli jsme pěšky podél dálnice v jakési trávě, ze které občas vyrůstaly šípkové keře, které nás pěkně potahali, ale pak se ty cesty začaly křížit a my zjistili, že tímto způsobem se na tu benzinku asi nedojdeme, protože bychom museli přeběhnout fakt hodně dálničních pruhů a ještě se někam šplhat. Tak jsme se vrátili k té benzince Globus, kde to bylo docela marné. Pospik zůstal stopovat na kruhovém objezdu, já šla na pumpu, kde jsem se ptala fakt všech, jestli nejedou na Plzeň či tím směrem. Jeden kluk byl ochoten nás hodit pár kilometrů dál, na lepší místo, ale musel ještě nakoupit. Domluvili jsme se, že po nákupu to vezme přes benzinku a nebere nás (pokud nenajdeme lepší odvoz). Docela jsme tam zkysli. Ale co se dalo dělat. Volala jsem sourozencům, Lukášovi a Lucce, co bydlí v Praze. Nabídli nám nocleh. Ale to bychom se v Praze zbytečně zasekali, utratili za metro a tramvaje a tak, takže jsme se rozhodli bojovat. Nakonec se mi podařilo sehnat první odvoz 😀 1:2 pro Terku :D. Hippisácký minibus – holka řídila, mimčo na sedadle vedle, vzadu týpek se zlomenou nohou, no nejvíc sympaťáci. 😀 Jeli do Berouna, tak nás vyhodili na té lepší benzince, o které náš „volvák“ tvrdil, že je vzdálená 1 km. No bylo to mnohem více.

Ano, lepší benzínka to fakt byla. Plno kamionů, bistro, a tak. Rozhodli jsme se povečeřet naše naklíčené semínka s exkluzivním kořením od Pospikova dědy (nějaká asi domácí podravka :D), snědli jsme taky trochu domácí müsli směsi s mangem, poseděli a tak. Poprvé v životě jsem viděla, jak to dělají prostitutky na benzínkách, jak obchází auta apod. Záchod za 5 Kč, zamčený, opilý obsluhovač bistra a asi WC se ptal, zda mi nemá odemknout. No ještě jsem byla v pohodě :D. Pak jsme se šli projít mezi kamioňáky. Turek se nabídnul, že nás vezme, ale rozuměli jsme mu velké kulové, protože mluvil akorát turecky :D, ukazoval něco se spaním, no, nevěděli jsme, co tím chce říct, ale to, že chce ještě spát před cestou, že má pauzu, asi ne, protože hned jel. Raději jsme to neriskovali. Tři kamioňáci, které jsme později stopli nám ale řekli, že Turci jsou nejvíce v pohodě. Že kdybychom šli, ještě nám uvaří čaj, po kterém neusneme, a že jsou ochranitelské typy. Nekradou, oficiálně nepijou (ale když prý dostanou plechovku s pivem, zalezou pod auto, aby je neviděl Alláh :D).

Pak nás ale nabral osobák, pán, co jel z práce, hodil nás do Berouna na lepší benzinku. No naše nervy. Na té benzínce se skoro nehnula ani noha. Bylo 21:44. Už jsme plánovali, že to někde zalomíme. Ale! Měli jsme fakt štěstí. Zeptali jsme se kamioňáka pouze s návěsem, jestli nás nevezme. No chtěl jet NONSTOP až do Antverp (to jsme mu ale překazili) a po cestě nás hodil do Nürnbergu (Norimberku)! Takže super! Týpek byl trošku dost nabuzený, prý si dal pervo :D. Celou cestu jel na puse jak fretka, nejradši by si dal jointa, ten jsme ale neměli :D. Vlezla jsem si na super postýlku, kde jsem odpočívala, občas pokecala. Kryštof (tak se jmenoval) bydlí v Praze, nemá rodinu, takže si tak jako užívá, když může, jinak je v práci. Jezdí skoro všude, věří v UFO (jedno dokonce viděl v Perpignan ve Francii) a utrácí za děvky, které mu uklízí, což on nechce. No borec jako blázen. Jeho jízda byla poněkud trhaná – vždycky když něco mluvil, tak hýbal celým tělem, tudíž i nohama, tak jsme jezdili tak sekaně :D. S Pospikem si dali mentolovou cigaretku. Byl na soukromé jízdě, takže neměl ani takový ten přístroj na měření rychlosti.

Třetí člověk být v kamionu nesmí, tak jsem byla navíc. 😀 Kryštof nám nabídnul přespání na poslední benzínce před Nürnbergem, kde nás ráno vyhodí. Neměl vůbec v plánu spát :D, ale udělali jsme mu takovou společnost, že se rozhodl změnit plány. Přišla chvíle pro taťkovu slivovici, kterou jsme s Kryštofem vyzunkli za jeden večer. Brala jsem teda jenom tu malou 330 ml Rajec flašku, co dávají v RegioJetu zadarmo. Chyba století. Příště beru tak litr. Zpráva pro taťku: „vyřiď taťkovi, že je teda dobrá, nemusím ji ani zapíjet“.

Kryštof nám ještě nabídnul wasabi chipsy a koupil 3 piva Kozly. Asi ve tři ráno jsme skončili s jízdou a pokecem a odebrali se ke spánku. Ještě před tím jsem se zadarmo vyčůrala :D. Prolezla jsem siluetou pro malé děti a nemusela tak platit 0,7 eur. Záchodová babka už dávno někde spala.

Pospik si se mnou vlezl na horní postel, Kryštof spal na posteli dole, no řeknu vám, cestovní LUXUS J. Jeden spacák jsme půjčili Kryštofovi, jeden jsme měli my. Kryštof je velký chrápal, ale dalo se to. Ráno jsme vstali asi v 8.30, venku ještě trocha sněhu. Pospik se šel projít po parkoviště a narazil na týpka v kamionu, Čecha, co nás veze do Baden Baden 😀 přes Karlsruhe. Jak krásně všechno vychází!!! Rozloučili jsme se s Kryštofem. Já tam málem zapomněla šálu, kdyby si toho Kryštof nevšimnul. Jedouc za námi, jako že nás vyprovází a jede dál, na mě tou šálou mával :D.

DEN DRUHÝ

Sedíme teda v kamionu, už plném, a jedeme do Baden Baden. Je krásně. Jsem schovaná za závěsem pro případ, že by nás zastavili policajti. Zatím je vše ok. Pospik studuje návod k foťáku a já píšu.

13:30 příjezd na benzinku v Baden Baden. Jdeme na WC, platím 70 centů, pro jistotu :D, Pospik to vychytal zadarmo. Připojil se na wifi, která je šíleně pomalá, takže zase nemůžeme psát na web. Přesouváme alespoň fotky na notebook, zjišťujeme, že jsou moc modré, tak štelujeme foťák.

Máme tiket na 50 centů, tak si možná něco koupíme. Už bychom se měli sbírat. Ještě nabíjíme telefon.

Pochodili jsme po parkovišti, Pospik se šel porozhlédnout kolem a asi za 10 min přišel, že vyrážíme do Španělska. Kolem kroužili policajti, tak jsme raději dávali bacha. Nechtěli jsme Mirkovi, našemu novému kamioňákovi, způsobovat problémy. Nakonec vše dobře dopadlo. Nasedli jsme, schovali zavazadla a jeli do města Montpelier za Lyonem.

Týpek měl 35 roků, jel do Barcelony, ale protože musí udělat 9hodinovou přestávku, nechceme tak dlouho čekat. Když nikoho tady na benzince dříve nenajdeme, pojedeme s ním. Je moc v klidu. Nabízí nám mandarinky, vodu, banány a uvařil nám mátový čaj J <3. Povídáme si o filmech, Pupendu, jeho přítelkyni, práci, o všem J. Pospik se prospal, já už prožívala spací krizi. Jsou tu turecké záchody! Což není moc super, ale přežila jsem to :D. Jsou 2:00, jsme na benzince v Mornas Village a konečně jde WIFI, tak o sobě dávám zprávu a dopisuju tuhle slohovku.

Mějte se zatím super!