51. den – poslední celý den v San Roque ve stylu sushi

51. den, Má první velká cesta do zahraničí, Novinky, Stopem do Španělska

Tak a máme tady poslední den v San Roque u bezva veganské rodinky – češky Martiny, Angličana Dana, miminka Carla a 4 vegansky se stravujících psů – Johna, Luny, Bandita a Jules…

Ráno vstávám něco málo po osmé, klasicky jdu nakrmit pejsky. Vyprazdňuji hrnec – dneska musíme uvařit další dávku… Potkávám ještě Dana. Karlík dneska vstanul poměrně brzy, takže jej ještě na chvíli nosím, než přijde do obýváku Martina. Rozdělávám oheň, ale nemyslím si, že dneska bude zima. Možná ale jo, tady se počasí taky docela často mění.

Ty dvě Švédky tady pořád ještě jsou. Odjíždí dneska po 13. hodině – Martina je veze do San Roque na autobusové nádraží.

Jdu vzbudit Pospu.

Pak snídáme venku na sluníčku na terase, domlouvám práce ve Skotsku (asi jsme našli práci pro pár – Pospa bude dělat pomocníka v kuchyni, já úklid pokojů a za příplatek servírku). Máme to s ubytováním i jídlem a můžeme si vydělat každý kolem 200 eur za týden, což si myslím, že je fajn. Uvidíme, zda to vyjde. Máme s tím pánem ve čtyři odpoledne hovor po Skypu.

Během nepřítomnosti Martiny (jela s těmi děvčaty do San Roque) jsme s Pospou vyluxovali a připravili oběd – cizrnový salát s brokolicí na hořčici,

_IGP6582

Velmi chutný salát 🙂 Pospa zase zabodoval

pak klasický salát s pomerančem

_IGP6584

Osvěžující chuť pomeranče se sezamovými semínky… 🙂

a ještě jsme prohřáli na pánvičce zeleninové špízy a veganské burgery z grilovačky. Taky jsme připravili nové jídlo pro psy, které jsme bohužel trošku dost připálili, ale zkusili jsme, jestli to budo psi konzumovat, a zkonzumovali to, takže asi pohoda.

Oběd se vyvedl jako vždycky.

Odpoledne zase sedíme na internetu. Píšu couchsurferům do Maroka (máme jednoho v Tangieru, kde pojedeme zítra) – jinak to chceme zítra zkusit lodí z Ageciras do Tangier Med tak, že stopneme kamion a ten nás může možná převézt zadarmo – no uvidíme… jinak si koupíme palubenku… no co už).

Rozhovor s tím pánem ze Skotska proběhnul, ale ne po Skypu (nešel internet) a taky beze mně. Zrovna jsem hlídala Karlíka, takže Pospa to s Jonathanem (tak se jmenuje) zvládnul telefonicky probrat sám, což je super. Konverzace po telefonu jsou dost těžké. Ještě jsme ho poprosili o potvrzení různých informací písemně na mail. Sice ta práce není to, co jsme hledali, ale je to jakási jistota. Jestli nám Jonathan práci potvrdí, můžeme jet v klidu do Maroka a z Maroka možná do Skotska letět, protože tam budeme mít hned prací. Nevím, jak se to vyvrbí. Jestli to nevyjde, prostě tam budeme stopovat. Pěkne z Marrakeshe do Skotska. No to bude 😀

Zapomněli jsme vyvětrat a hlavně usušit spacáky z našeho prvního venkovního přespávání. Pomalu rozbaluju spacáky a děsím se, co ucítím a uvidím. Naštěstí byly oba dva OK, tak jsem je jen pověsila na šňůru…

K večeři děláme s Pospou sushi… Pospa je dělá poprvé, já je v této podobě – čerstvé – poprvé jím. Asi k tomu nějak srdcem neprahnu. Pospa zas neprahne po batátech, po kterých prahnu já… No… ve všem být stejní fakt nemůžeme…

Samozřejmě se Pospovi sushi povedlo 🙂 byl opět pochválen, jeho jídlo bylo nafoceno, zveřejněno na Facebooku a taky mu to pochválila sama Marťa (prý mu může napsat i referenci!!!, což Pospovi hodně pomůže). Jsem ráda, že mu Marťa řekla, že by měl dělat ve vega restauraci. Má fakt velký talent a navíc ho to moc baví… :))))

Jinak to sushi se dělalo klasicky ze sushi papíru (ta mořská tmavá řasa), sushi rýže (jejíž uvaření jsem pokazila tím, že jsem na milisekundu otevřela pokličku, i když mě na to, že to NEMÁM otevírat ani kdyby hořelo, Pospa DŮRAZNĚ upozornil – nakonec rýže za 10 min nebyla uvařená, no tak jsme ji dovařili později…), řapíkatý celer, mrkev, okurka, bambus… pak jsme uvařili ještě nějakou jinou mořskou řasu a dělali jsme k tomu máčku ze zázvoru, česneku, citronu a sójové omáčky. Chtěji jsme ještě udělat sushi s avokádem, ale avokádo už to nepřežilo – chutnalo nějak nahnile. Pospa místo toho udělat salát z oškrábané okurky.

_IGP6610

Přípravu sushi jsem si taky vyzkoušela… byla to sranda… několikrát mi to celé prasklo, tak jsme to s Pospou museli záplatovat řasa papírem 🙂 Jinak si myslím, že se Pospovi celý design moc povedl 🙂

Poprvé v životě jsem vyzkoušela SAKE – pálenku z rýže…

_IGP6614

SAKE – pálenka z rýže.. no, abych pravdu řekla, moc mi to nechutnalo… chutnalo mi to jako slabší kořalka nebo vodka…

🙂 no byl to zajímavý japonský poslední večer…

No, jinak se musíme sbalit, protože zítra brzo ráno chceme odjet – první ferry odplouvá v 9 a další myslím nějak za 3 hodiny vždycky. Musíme hlavně ještě dostopovat do Algeciras…

Jestli bude pršet (teď zrovna pršelo), může nás ráno na benzinku hodit Dan, jestli pršet nebude, může nás na benzinku hodit Marťa, ale až později… no myslím, že by nejlepší bylo vstát v 7, nasnídat se a jít pěšky 4 km do San Roque. Nebude to tak hrozné. Hlavně ať neprší….

Tak doufáme, že se vše podaří…

Jdu se balit :), dobrou

50. den – Gibraltar, místo plné makaků a anglické kultury

50. den, Má první velká cesta do zahraničí, Novinky, Stopem do Španělska

Dneska jedeme na Gibraltar do ráje opic – makaků….

Vstáváme už něco málo po sedmé, protože nás na Gibraltar (je odsud vzdálen asi 11 km a vidíme ho ze zahrady) bere Dan autem. Je to Angličan, pracuje tam v anglické rádiové stanici BFBS (Gibraltar nepatří Španělsku, ale patří pod UK, takže se tam setkáte s anglicky mluvícím obyvatelstvem, klasickými červenými telefonními budkami, anglickými obchody, platí se tam librami), jejíž základna sídlí právě v jedné části Gibraltaru.

Dneska vstává jako první Pospa a jde nachystat snídani a nakrmit pejsky. Já balím batoh. Zase bereme ten Pospův (vždycky ho vybalíme a dáme do něj nějaké důležité věci – tentokrát jsme vzali i notebook a macbook – musím to rozlišovat, protože Pospa by asi nesnesl, kdybych jeho Apple stroj nazvala nějak klasicky – protože macbooku se přece nic nevyrovná :D; pak nabíječku na ten můj (už mi nějak slábne baterka a když ještě spustím Photoshop, tak to je hned konec :D), cestovní pasy (protože ty jsou zkrátka pro návštěvu Gibraltaru nezbytné), libry, platební kartu, eura a foťak – tomu jsem včera úspěšně nabila baterii.

Vyjeli jsme asi v 8.30.

Cestou jsem se ptala Dana, jak je to tam s těmi makaky. Jestli si je můžu pohladit, jestli je fakt uvidíme 😀 (Martina nám myslím kdysi říkala, že zde byli dovezeni z Afriky, namnožili se tady a tak, ale že prý moc hodní nejsou, neboť se k nim lidi nechovají moc dobře). Dan nám taky pověděl, že ta velká skála na Gibraltaru byla využívána k vojenským účelům – jsou tam tunely, kde byli schovaní vojáci, je tam plno děl apod. Je pravda, že skála je dosti strategické místo – hlavně z hlediska její výšky.

Parkujeme v městečku La Linea de la Concepcion a jdeme pěšky do Gibraltaru přes hraniční přechod. Cestou koukáme na přístav a obrovské nákladní lodě a tankery v dáli na moři.

_IGP6292

Tato fotka je pořízena později z auta během jízdy nahoru – takto vypadaly nákladní lodě a tankery…

Hraniční přechod pro pěší je něco, co už znám z doby, kdy jsme jeli na gymplu do Londýna. Prostě jsme ukázali pas a šli vesele dále.

Kousek od hraničního přechodu byla obrovská přistávací plocha pro letadla.

_IGP6565

Obrovská přistávací plocha…

Je tady docela rušno, velký provoz, hodně stavebních prací no a nad skálou, kde jsou právě ty opice, se začíná tvořit mrak.

_IGP6267

Proslulá gibraltarská skála plná makaků, tentokrát s britským „oparem“ 😀

Dan si z toho dělá srandu – prý je tady všechno britské, i to počasí (Británie je proslulá sychravým počasím – které je i tady). Většinou tady ale pod mrakem nebývá. Máme prostě smůlu.

Jdeme docela rychlou chůzí, ještě fotím vše okolo, vůbec kluky nestíhám! Jako turistka si to vykračuju za nima, s foťákem na krku, fotím si typickou anglickou červenou telefonní budku, někdo na mě volá z cesty.

_IGP6274

I na Gibraltaru se setkáte s pro UK typickou červenou telefonní budkou…tato je prý tady oblíbeným fotoobjektem všech turistů… 😀 včetně mě…

Přicházíme do budovy, kde sídlí rádiová stanice BFBS. Dan nás s sebou bere na své pracovní místo, abychom se podívali, jak to funguje v takovém rádiu. Představuje nám své spolupracovníky, ukazuje nám svou práci (stará se vlastně o technické záležitosti v rádiu, takže nemluví do rádia, ale prý do něj už jednou mluvil :D), byli jsme v tom vysílacím studiu, v technické místnosti i v kuchyňce, kde nám Dan připravil kávu. Pak jsme si na chvíli sedli na pohovku u nich v kanceláři, pili kávu a čekali na Dana až si něco vyřídí, protože jeho další plán je jet služebním autem nahoru na skálu, kde je vysílač – musí se tam kouknout, zda je vše v pořádku.

_IGP6285

Já s Pospou ve stanici BFBS radio, kde pracuje Angličan Dan, novopečený taťka, jeden ze zakládajících členů naší hostitelské rodinky 🙂

Je to super, protože nemusíme šlapat až nahoru.

Do půl hodiny vyjíždíme nahoru super Land Roverem :). Nahoru se jinak než pěšky, lanovkou

_IGP6513

nebo taxikem normálně nesmí jet. Je to dost vysoko, takže jsme byli fakt moc rádi, že nás tam Dan bere. Proti lanovce a pěší chůzi taky nic nemám, ale ty taxíky!!! To byla katastrofa. Později vysvětlím proč.

Jedeme stále nahoru po uzoučké cestičce. Kdyby bylo hezky, jasno, měli bychom sakra krásný výhled. Bohužel. Někde od středu kopce jsme už neviděli moře ani nic pod námi. Byli jsme doslova v mraku. Konečně jsem zahlédla první opici na okraji silnice. Dan musel jet ještě výš, k tomu vysílači. U vysílače stojí i dělo, kde je asi nejlepší výhled (vyhlídka je placená). Dan tam musel jet pracovně, takže jsme se tam tak nějak dostali s ním – načerno. Naneštěstí je ale vyhlídka uzavřena bránou, k níž nedávno změnili zámek, takže Dan musel nějakou dobu čekat, až mu šéf přiveze nový klíč.

_IGP6296

Hodinku jsme čekali, než přijel Danův šéf s novým klíčem (změnili zámek). Nahoru jsme se vezli v tomhle fajn autu. Byli jsme předem Danem poučeni, že pro šéfa jsme studenti rádiového zaměření 😀 a Dan nás má „ve výcviku“.

_IGP6300

Po 40 minutách sezení, stání a klepání zimy jsme se rozhodli probádat tamější „turisticky nezajímavé“ cestičky…

_IGP6305

Byly náhodou fajn…

Asi po hodině jsme konečně vjeli k onomu vysílači a dělu. Počasí se nezměnilo, takže jsme ani neměli moc co fotit. Jelikož jsem ale zjistila, že jsem zapomněla přesunout fotky z SD karty foťáku do PC, neměli jsme už na SD kartě místo na další fotky. Tak jsem zapnula počítač a přehodila jsem to přímo tam. Pak se mi chtělo fakt strašně moc čůrat, tak jsem zkrátka musela do přírody, za to dělo. Snad mě nikdo neviděl :D. A i kdyby, tak co no…

_IGP6318

Pospa s dělem 😀

_IGP6319

Vysílací zařízení, kvůli kterého Dan musel nahoru a mohl nás tedy vzít s sebou…

Chviličku jsme na té vyhlídce pobyli a pak už si to mířili dolů, po klasických turistických cestičkách.

_IGP6330

_IGP6353

Procházeli jsme se po takových fajn cestičkách…

Konečně vidíme ty opice!

_IGP6376

Samozřejmě tady makaci nejsou všude. Mají svá oblíbená místa, kde se zdržují… jsou taky vyznačená na turistické mapce, kterou můžete dostat zadarmo na hraničním přechodu…

Je jich fakt hodně… 🙂 Vypadají hezky, ale moc přátelsky se hlavně ty starší teda netváří. Jsou tady mláďátka,

_IGP6380

Velmi povedená fotka mláděte makaka, kterou pořídil Pospa. Přijal ji nám i Shutterstock 🙂

která mají za zády své matky, takže jsou pěkně pod hlídáčkem. Chtěla jsem na těch pár malinkých udělat nějaké ty sladké obličeje a přiblížit se k nim, abych udělala hezké fotky, ale mamky, hned jak spatřily, že si všímám jejich dětí, na mě začaly otvírat pusu a být tak trochu agresivní… Pak tady seděli jako nějací šamani i starší samečci…

_IGP6364

_IGP6394

Šaman makak 😀

Ti taxikáři tam mě fakt štvali.

_IGP6395

Makaci měli v oblibě skákání na taxíky… Někdy je to ale bohužel přijde draho 😦

Úplně narušovali klid těch opiček. Jen si to představte. Opička sedí na cestě, má tam svoje teritorium, klídek. Pak se každých deset minut přiženou tři taxikáři s lenivými turisty, takže opičky musí být vyklizeny z cesty. Dan nám říkal, že makaci jsou prý agresivní hlavně kvůli taxikářům, protože se k nim prý nechovají dobře. Když třeba chtějí projet a makaci jsou uprostřed silnice, vystoupí a snaží se makaky odlákat a pak jsou na ně taky agresivní a možná, že se k nim chovají i hrubě.

Další důvod, proč jsou makaci tak trochu nepřátelští, je určitě to velké množství turistů, které se na ně každý den chodí dívat. Všichni si na ně chtějí sáhnout (to se musím přiznat, že jsem si je chtěla pohladit taky, ale když jsem si sáhla na první opici, šíleně mě vyděsila svým výrazem a taky tím, že si na mě sáhla taky :D), řvou, dělají na ně sladké ksichtíky, no prostě tak. Nevím, zda to mám podpořit nebo ne. Spíš asi ne…I když se tam o ně někdo i relativně dobře stará – makaci tam měli hromádky s ovocem a zeleninou, docela hezkou přírodu, dost stromů, přírodních prolézaček, celkově dost prostoru.

Fotíme si opičky, dělám „jééé“, Pospa po mě ječí, abych už konečně šla a nefotila si každou opici stokrát. Udělala jsem mu s jedním makakem fotku.

_IGP6397

Narazili jsme na Poláky :D.

Jdeme dále a míjíme dvě opičky. Jedna skáče na Pospovu hlavu a lebedí si tam.

_IGP6408


Pospa posraný až za ušima :D, chce, abych ho vyfotila… Sotva se mu ji povede setřásnout, ptá se, jestli někde nemá hovínko.

Míjí nás jeden pár, opička s oblibou skáče na paní 😀 a hraje si s jejími blonďatými kudrnatými vlasy. To se zalíbilo i druhé opičce, která se s tou první chtěla utkat v boji. Skočili na ti tedy obě… Pospa zkušeně dámě dával „první pomoc“ – anglicky vysvětlovat, že si má zakrýt oči a držet tašku… Po chvíli z ní seskočila opice první, pak opice druhá…

_IGP6507

Takhle zde dostávají makaci potravu…

Máme mapku, takže koukáme, kde jsme. Scházíme dolů docela strmými, úzkými schody. Je na nich plno makaků, sedí na schodech, jakoby si je střežili…

_IGP6541

Chill na schodech… byl to pohodář, ale stejně jsme se ho báli 😀

No máme trochu strach, aby na nás nevystartovaly, tak pokorně scházíme dolů. Já mám zase sto chutí dělat „ťutuňuňu“ na mláďátka no a jak se přidržuju zprava zábradlí a zleva jakési stěny, sahám do zbytku hovínka. To mám ale štěstí :D.

Živí a zdraví jsme sešli ze schodů. Sedáme si k piknikovým stolečkům a bavíme se o tom, že nakonec do toho Maroka pojedeme, že by to byla škoda tam nejet, když už jsme od něj takový kousek… Takže ve středu odjezd!!! Taky se bavíme o hladu…, který teď asi máme.

Jdeme níž a níž po asfaltové cestě,

_IGP6559

Cesta dolů…

výhled už se lepší, jsme pod mrakem, no a Dan zrovna skončil se svou prací na vysílači a jede zpátky do centra, takže nás bere dolů. No, náramně se to hodilo, protože když jsme pak zjistili, jaký kus pěšky to byl, myslím, že bychom na konci pak moc energie neměli… S Danem jsme se domluvili, že nás nabere na stejném místě, kde jsme zaparkovali jeho auto, kolem 18. hodiny. Měli jsme tedy poměrně dost času na projití centra Gibraltaru a prostě na všechno kolem.

Trošku jsme se tedy prošli po centru, ale mě osobně moc nezaujalo… Měla jsem docela hlad. Ale vzhledem k tomu, že se snažíme ušetřit každý peníz, rozhodli jsme se neobědvat v žádné restauraci a ani tady nic nekupovat v supermarketu (za libry). Naneštěstí jsme ani nenašli onu restauraci s „bláznivým židem“, kterou nám doporučila navštívit Martina.

Vydali jsme se tedy k hranicím s tím, že si něco koupíme až ve španělském městě za La Linea de la Concepcion. Bylo to ale docela daleko a než jsme se tam dostali, byly nějak tři hodiny odpoledne. Samozřejmě jsme předtím zapomněli do našeho plánu najíst se zahrnout fakt, že je tady skoro ve všech obchodech mezi 14.-17.hodinou pauza (siesta). Bomba. Změnili jsme plán.

Prostě jsme zašli do poměrně levné čínské restaurace, kde jsme si nejdříve sedli na pohovku u vchodu a procházeli si jídelní lístek, jestli v něm najdeme něco veganského. Byla to restaurace a bufet zároveň (bufet znamená, že si zaplatíme určité množství peněz a můžete sníst cokoli a v jakémkoli množství – co je tedy vystaveno na pultících). Nakonec jsme se rozhodli pro rýži a jarní rolky, taky jsme si dali pivo a jeden broskvový džus (melocotón). Zaplatili jsme více, než jsem čekala, neboť nám místo klasické bílé rýže (arroz blanco) přinesli rýži tří chutí (se zeleninou), za kterou chtěli 2x tolik. No… důležité je, že jsme zahnali hlad, snědli jsme veganské jídlo a cítili se moc dobře.

_IGP6568

V čínské restauraci – jedla jsem tu ty nejlepší jarní rolky ve svém životě… fakt, že jo….

Pak jsme dostali chuť ještě na nějaký veganský zákusek. Samozřejmě jsme natrefili na Mercadonu, která měla otevřenou celou dobu (bez siesty)… no už ničeho nelitujeme, vesmír to tak chtěl… 😀

Jdeme dovnitř a kupujeme si trs banánů, oreo oplatky a jednu velkou plastovou krabičku veganské zmrzliny z rýžového mléka…

Nemáme lžičku!!! Zkoušíme se zeptat jedné paní v malém obchůdku a pekařství zároveň nedaleko Mercadony, zda by nám nemohla poskytnout platovou lžičku (cucharilla). Byla tak moc hodná! Dala nám dvě a ještě za ně nic nechtěla – to v Česku se účtuje úplně všecko… děs… Děkujeme… opět jsem byla svědkem toho, jak dokáží být lidé hodní, pohostinní, štědří. Chci být taky taková…. :)))

_IGP6573

Dezert :)))))

Hledali jsme Danovo auto. Už tak nějak víme, kde jsme, takže jsme si v klidu sedli poblíž jedné pláže a mola na kameny u moře a snědli jsme tu naši nakoupenou sladkou bombu… Bylo to tak dobré, že jsme snědli všechno kromě 3 banánů (které jsme snědli ještě ten večer doma), a v autě na zpáteční cestě nám bylo pěkně blbě…

Dan je tady, jedeme do San Roque. Cestou se dozvídáme, že dnes bude dům plný lidí, neboť má ještě přijet Švédka, co tady byla přes workaway před námi, s jednou kamarádkou, a to na jednu noc.

Jsme tak plní, že dneska už nebudeme u společné večeře. Pospa pouze kuchtí zeleninovou omáčku k těstovinám, které mají holky přivézt z obchodu ze San Roque. Jede pro ně Dan.

Holky přijely s krosnami na zádech, jedna z nich se jmenuje Caroline a ta druhá nevím, ale je to potomek Švédky a Peruánce nebo naopak 🙂 Byla moc hezká. Povídali jsme si o našem cestování. Ony cestují většinou vlaky a pěšky a myslím, že mají za sebou každá 3 roky vysokoškolského studia.

Já jsem si s nimi tenhle den moc nepokecala, neboť jsem volala domů – rodičům. Dozvěděla jsem se smutnou zprávu – nečekaně a velmi rychle zemřela jedna strašně fajn mladá osoba – Radka Adamusová. Je to sluníčko, človíček plný energie, pozitivity… ach jo… je tady však pořád s námi, jenom se na nás díva shora. Takže Radko, přeji Ti tam krásný další život. Nezapomenu na tebe a děkuji ti za všechno (je to paní družinářka, takže se hodně znala s mou mamkou a taky je maminkou několika fajn chlapců – s jedním chlapcem, Kryštofem, jsem chodívala ve Vratimově do cimbálovky)…

Večer jsem ještě kecala s bráchou o Maroku, s Pospou jsme počítali peníze, plánovali cestu, hledali práci. Už se nám něco rýsuje ve Skotsku. Uvidíme jak to dopadne.

Pospa si jde ještě usmažit 2 vegaburgery, které zbyly zevčera. Já dojedla poslední banán.

Neměla jsem už moc sílu psát a být bdělá, takže jsem usnula. Ani nevím kdy…

49. den – grilovací párty, seznámení se s porodní asistentkou Margit Hurtado

49. den, Má první velká cesta do zahraničí, Novinky, Stopem do Španělska

Dneska máme neděli, takže zase fajn den na odpočinek.

Na úvod pár novinek:

1. Rozhodli jsme se nejet do Maroka. Důvody? Nějak nevychází couchsurfing, workaway by sice šel, ale tak nějak nás to táhne už do UK.

2. Ve středu odjíždímě stopem do UK.

To bychom měli. Kdyby se někdo z couchsurfingu z Maroka ozval, bylo by to fajn… Je škoda se tam nepodívat, když jsme tak blízko. Srdce mě ale spíš táhne do Keni (teda kdybych si měla vybrat, kam se pojedu podívat, když to má být kontinent Afrika). Jenomže tam jsou potřebná víza, což by nebyl takový peněžní problém, ale spíš letenka do Keni – kterou jsme se rozhodli upřednostit před stopem, protože jsme zvážili bezpečností důvody – a vlastně i důvody vízové, kdybychom teda museli zaplatit za překročení hranic opravdu velké peníze, dohromady.

Jenomže znáte to… situace se u nás může radikálně a rychle změnit. Zítra například jedeme kouknout na Gibraltar, kde je možnost, že by Pospa mohl dostat práci. Když ji tam dostane, ještě nevím, co udělám. Buď zůstanu tady a najdu si tady nějakou práci (asi bych chtěla au-pair), nebo odjedu do Anglie, Skotska či někde tam (zřejmě letecky nebo nějak, ale to asi až později, aby byla levnější letenka) dělat au-pair či něco jiného (zkrátka aby to nebylo v rozporu s mým životním stylem a abych si něco vydělala, protože vydělat si musím, vzhledem k tomu, co dál v životě zamýšlím). Studium nechávám na příští rok – neboť si tu porodní asistenci musím pořádně nechat uležet v hlavě, chci se na to nějak připravit, ujistit se, že je to to správné, chci poznat ještě nějaká nová místa a naučit se jazyk. Pak zřejmě budu studovat, kde, to ještě nevím…

No, dost o mé budoucnosti, vracíme se zpět k dnešku.

Takže zase vstávám já a Pospa spí… myslím, že mu to za to vaření a tak stejně prominu… 😀 Krmím pejsky čerstvým jídlem, které ještě nestačilo ani vychladnout.

Včera ti 4 asi uhonili gekončíka, který chudák pustil ocas a dostal infarkt z toho strachu, nebo nevím.

Snídám, není mi moc od žaludku dobře, nevím, co se se mnou zase děje.

Dneska Marťa s Danem čekají návštěvu – Margit (porodní asistentka, která se teď věnuje veganské stravě pro děti) a jeden pár, Manolo – pracuje jako zdravotní bratr v nemocnici u starších lidí, a Milagros pracuje ve veganské kuchyni a neumí anglicky (+ jejich pes, myslím, že se jmenoval podobně jako Mojžíš nebo tak něco :D)

Dopoledne jsme strávili na terásce na sluníčku, dělali si převážně svoje věci a pak jsme začali pomáhat s jídlem. Dneska jsme dělali veganské burgery(úžasná záležitost!!! uvaří se červené fazole, nechají se vychladnout trošku, pak se do toho přidají bílé fazole, pak se nakrájí mrkev, trošku osmaží nakrájené žampionky s cibulí (všechno se dělá přes elektrický kráječ), pak se to všechno zamíchá a „zahustí“ ovesnými vločkami… a nakonec dochutí pepřem, solí, česnekem.  Trošku se to musí „zatáhnout“ na pánvičce s olivovým olejem a pak se to grilovalo.

_IGP6225

Veganské burgery…tentokrát společná práce 😀 Pospa udělal to nejpodstatnější – připravil „těsto“, udělal tvary, já lehce osmažila…Byla to fakt dobrota… jedli jsme to, myslím, ještě další 3 dny :D, neboť je tento pokrm velmi, velmi sytý a výživný…

(podrobné recepty, obrázky jídel a zkrátka všechno, co zažíváme na našich cestách a je to o jídle, můžete sledovat na POSPOVĚ NOVÉM BLOGU O JEHO VEGANSKÝCH, RAW A GLUTEN FREE JÍDLECH, k jejichž přípravě se nechal inspirovat různými a událostmi: http://www.savetaste.wordpress.com – určitě se na něj koukněte !!! stojí to za to 🙂 hlavně vyzkoušejte některé z receptů, které tam uvádí, protoe je to bomba… :))

Pak jsme ještě dělali veganský bramborový salát, ve kterém byly samozřejmě vařené brambory, sterilovaná okurka, červená paprika, cibule a vega majonéza.

_IGP6231

Veganský bramborový salát :)(Naučili jsme se připravit veganskou majonézu!)

Dan ještě vytvářel vega špízy, které se stejně jako burgery grilovaly až za přítomnosti návštěvy.

_IGP6229

Danova práce – veganské špízy

Návštěva přišla 🙂 Manolo s Milagros přinesli výborný pečený koláč (z rýžové mouky,  vlašských ořechů, sójového jogurtu, droždí, sójového mléka a brusinek nahoře) a tradiční španělskou bramborovou omeletu.

_IGP6239

Dan grilující veganské špízy…

_IGP6243

Představte si, že naší hostitelské rodince na zahradě rostla cherimoya! 🙂 Chodívá k nim prý ale pravidelně zahradník, který plody sbírá a hází je do kbelíku… :/ Kdyby je dal na stůl, taková dobrota by to byla. No, byla i teď. Cherimoya je super chutné tropické ovoce s černými pecičkami uvnitř :)… vyzkoušejte… ale nejezte slupku (vypadá trochu jako flaška od Granini džusu :D), minule se mi ji nechtělo sloupávat, tak jsem to jedla všechno, a pak mi bylo nějak blbě… možná jsem pozřela ty chemikálie, kterými se ovoce průmyslové stříká, což mě netěší…a myslím, že jsem to tehdy ani pořádně neumyla… musím si na to dávat pozor! … každopádně, vyzkoušejte, je to opravdu dobré, sladké ovoce

_IGP6244

A tady tohle je „zadní“ zahrádka, na které jsme poprvé seděli tento den 🙂

_IGP6245

Návštěva: Manolo a Milagros

_IGP6247

O něco později dorazila i Margit. Je to Němka, která umí hodně jazyky, má spoustu zkušeností a s dětmi to zkrátka umí. Úplně z ní sršela vyrovnanost, moudrost, klidnost, kdybych si měla vybrat porodní asistenku ke svému porodu :D, asi bych ji chtěla. Je to vlastně první taková zkušená porodní asistentka, kterou znám, a velmi se mi zalíbila. Dostanu na ni FB kontakt.

Všichni byli moc sympatičtí. Seděli jsme na druhé terásce, jedli, pili. Docela mě štvalo, že neumím španělsky. Konverzace byly totiž vedeny v AJ i ŠJ.

_IGP6253

V této super veganské rodince na stole nebude chybět přefiltrovaná voda a bezlepkový chleba (ten konzumuje hlavně Marťa). Jinak je tu i normální chleba s lepkem a ty nejlepší olivy na světě, které jsem kdy jedla.

_IGP6260

A tady už výtvory dnešního dne: veganské burgery, veganské špízy, tradiční španělská bramborová omeleta, rajčátka, rychlý salát, olivy, pivo, koláče již snězeny (stejně byly na vedlejším stole) a ta nejlepší a nejvíce žlutá hořčice, kterou jsem kdy měla, a výborný kečup 🙂

Dan s Milagros ještě stihli připravit klasický zelený salát. Jinak Dan s Marťou mají ty nejlepší olivy a datle, které jsem jedla. To jen tak mimochodem… 🙂 Jo a taky mi moc chutnala jejich hořčice a kečup – byly sice kupované, ale moc moc moc dobré!!

Karlíček byl hodný, Manolo i Margit se v jeho nošení hodně osvědčili.

Hrála muzika (D+M mají výborný hudební vkus), psi lítali po zahradě a štěkali na sousedovic 2 vlčáky… 😀 Šílené

Návštěva odjela, Margit mě navnadila na porodní asistenci :D, ještě chvilku s Pospou sedíme a hledáme si práci v UK na gumtree.

Pospa píše mamči na Skype… taky se musím ozvat… jenom to teď moc nevychází.

Už jdeme spát.

Dobrooou

48. den – Los Alcornocales

48. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Dneska je sobota, takže máme volnější den, neboť dnes Dan není v práci.

Přesto vstávám raději dříve, abych s něčím pomohla.

Dan už vstanul, tak mu přeji dobré ráno a jdu nakrmit pejsky. Vyprázdnila jsem celý hrnec psího veganského krmení, takže dneska večer musíme uvařit další…

Netopím, protože je dost teplo, a nevysávám, protože je prostě sobota a Marťa, Karlík a Pospa ještě spí.

Marťa, Dan a Karlík jedou na nákupy. Jezdívají k několika prodejcům bio zeleniny, ovoce apod., takže na nákupech stráví několik hodin. My s Pospou zůstáváme „doma“, relaxujeme na terase na sluníčku, pozdně snídáme, pak připravujeme oběd – 2 druhy salátu: jeden s houbovými těstovinami a brokolicí, druhý s cizrnou, červenou řepou a rajčaty.

_IGP5728

Už se to dělá…

_IGP5747

Pospa ve „svém“ 🙂

_IGP5929

Promíchávat a obracet tímto způsobem jsem se taky tak nějak naučila, ale stejně to neumím tak dobře jako Pospa 😀

_IGP5990

A tady výsledek – salát s houbovými těstovinami (více na: http://savetaste.wordpress.com/)- můj oblíbený

_IGP5989

A druhý salát – cizrna, rajče a červená řepa… více taktéž na: http://savetaste.wordpress.com/

Taky jsem rychle vyluxovala pár tmavých psích chloupků, které jsou všude prý hlavně z Johnyho…

Vaříme taky další velkou porci veganského psího jídla – 1 kg rýže, 500 g čočky, asi 6 litrů vody, 1 balení mražené zeleniny, olej, trošku sóji… – vaří se to asi půl hodiny a voda se vsákne… pejskům se to servíruje s veganskými granulemi a ta dávka vystačí asi na 3 dny (pro 4 pejsky).

Tito šťastní veganští pejsci mají i veganské psí dobroty, které dostávají, když jsou poslušní – to už je of firmy Friskies… 🙂

Poobědvali jsme sami, protože jsme už měli hlad.

Rodinka právě přijíždí… 🙂 Pomáháme odnést nákup z auta dovnitř…

Saláty se zřejmě povedly, našim hostitelům chutnaly.

Odpoledne jedeme s Danem a pejsky do přírodního parku Los Alcornocales… Je to asi 20 min autem a měli jsme naplánovanou asi hodinovou procházku.

_IGP6005

Krásné, klidné, čisté…

_IGP6017

…s ještě krásnějšími stromy…

_IGP6020

Příroda je tady moc hezká – oproti severu Španělska je zde už hodně listnaté zeleně (teď je třeba se vyhýbat borovicím, u kterých teď mají své období nějaké nebezpečné housenky pro psy)… opět jsou zde krásná hornatá údolí.

_IGP6031

_IGP6088

Pouštíme psy, aby se pořádně proběhli. Procházíme se lesíkem, který mi připomněl trošku českou přírodu. Podél cestičky teče jakási říčka. Ze zvláštních stromů tady visí jakési útvary, které bych přirovnala k těm v knihách o Tarzanovi. 😀 Jeden z nich zkoušíme i my.

_IGP6050

Pospa Tarzanem…

_IGP6055

_IGP6057

_IGP6065

Je období medvědího divokého česneku, který tady taky hojně roste, tak jsme ho trošku natrhali na večeři.

_IGP6150

Ty malé bílé kvítky patří medvědímu neboli divokému česneku, který se dá normálně konzumovat… stejně jako spousta jiných rostlin v tomto krásném lese…

Psi jsou jako šílení :D, Bandit se nechává honit. Všichni využívají příležitosti se vymáchat ve vodě.

_IGP6074

Bandit se tady mohl zbláznit… neustále se nechával honit ostatními psy a dokazoval si tak své fyzické schopnosti…

_IGP6124

Jedna z našich společných fotek 😀 – konečně nás měl kdo vyfotit… (tuto fotku jsme poslali snad budoucímu zaměstnavateli do Lake District :D) …

_IGP6130

Vracíme se zpátky k autu.

Jedeme zase do San Roque, cestou si fotíme zvláštní skalní útvar podobný hřibu,

_IGP6205

Z tady téhle strany ten skalní útvar vypadá jako jeskyňka, z druhé strany to však byl opravdu obrovský hřib.

posloucháme super muziku Rae&Christian – jakási anglická dvojice, tvořící super muziku – jejich počáteční léta jsou velmi brzká, takže už mají něco odehráno.

_IGP6210

Rae&Christian – určitě si pusťte… už jen abyste nasáli tu samou atmosféru, jakou jsme prožívali my… 🙂 je to fajn

Cestou se stavujeme do Mercadony, protože Dan ještě něco potřebuje nakoupit.

K večeři připravujeme vařené malé brambory ve slupce, květák na pánvičce, chřest a brokolici na páře a úžasnou majonézu (ze sójového mléka, které se šlehá, pak se do něj během šlehání postupně zapravuje slunečnicový olej, nakonec se to dochutí jablečným octem a solí).

Věším ještě nějaké prádlo…

Končíme den a těšíme se na druhý :))))

47. den – chiringuito na pláži v San Roque

47. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Vstávám něco po 8. hodině, umývám se v koupelně a jdu dolů nakrmit pejsky. Dan ještě neodjel do práce, takže se s ním zdravím… Jako obvykle uklízím nádobí, odšťavnovač (ten mi zase nešel úplně rozložit, tak jsem čekala na Pospu, který si zase trošku pospal), rozdělávám oheň a luxuji.

Poznávám tu krásu namíchaného musli (ovesné vločky, brusinky, rozinky, mandle, kustovnice čínská, slunečnicová semínka), přidávám si do něj ještě trošku těch nejlepších velkých měkkých datlí a kešu oříšků. Zalévám to rostlinným mlékem (už si nepamatuji, zda to bylo rýžové, sójové či jiné, ale všechny jsou moc chutné a zdravé). Ještě jsem teda neodolala a dala si krajíček chleba se super marmeládou.

_IGP5592

Pospa s Karlíkem 🙂

_IGP5596

Uklidňování Karlíka jde Pospovi na jedničku… 🙂 to mě to moc zprvu nešlo…

Pospa si vstanul, zase se vyspal jako na obláčku :D…

Dneska k obědu připravujeme takový lehký ovocný salát s jablky, jablečným octem a tak… velká dobrota…

Po obědě jsme jeli s Marťou, Karlíkem a Banditem (pes) na pláž s chiringuitem (což je ve španělštině něco jako takový plážový bar). Jeli jsme na ni kousek autem.

_IGP5598

Vezeme s sebou kočárek…

_IGP5602

Natěšený Bandit 🙂

_IGP5606

Cesta na pláž

_IGP5635

Chiringuito…

Pláž byla hodně hezká, taková neobvyklá, protože byla ohraničena zelení. Vzadu šel vidět Gibraltar (kam zřejmě pojedeme v pondělí – Pospa se tam zeptá na práci ve veganské restauraci), pak Algeciras – město, které jsme měli pořád na stopovacím papírku, a úplně vzadu, trošku do prostředního směru – tam už jsme prý viděli Afriku!!!

_IGP5640

Velká „horoskála“ uprostřed = Gibraltar, to za tím prý Algeciras a někde v dáli, co tady nejde vidět, Afrika…

Sedli jsme si ven k tomu chiringuitu a objednali si nějaké pití. Pospa pomerančový džus, já broskvový a Marťa kafe solo, vodu a hummus.

_IGP5629

Džusy, voda, hummus…

Karlík byl moc hodný, občas trošku poplakal, pak zase papal…. Je to nevinné miminko, někdy si přeji být v jeho letech, v jeho bezstarostnosti a nevinnosti.

Jdeme se s Pospou projít po pláži. Je hezký, slunný a teplý den. Na pláži už se sluní lidé, ale ne moc (určitě si nepředstavujte klasicky narvanou pláž v Chorvatsku během července-srpna).

Pár dětí běhá na kraji moře ve vodě. Bereme s sebou Bandita.

_IGP5661

_IGP5675

Je tady velká spousta obrovských krásných mušlí na jednom místě. _IGP5663

Pospu napadá, jak by je šlo využít v možném businesse s krémy, ale mi se asi teď podnikat nechce. Zase se mi mění priority… ach jo… Voda je šíleně studená, mám problém v ní nechat na pár sekund jenom nohy natož celé tělo :D. Rychle se přesunuju z té ledárny do nahřátého písečku, ale cesta je taky tak nějak bolestivá, neboť se musí překročit větší, hranatější a ostřejší kamínky a taky tu mušle, aby se člověk dostal tam, kam chce.

Vracíme se zpátky k chiringuitu a na chvilku hlídáme Karlíka, aby si Marťa mohla jít namočit nohy do moře._IGP5685

_IGP5697

Být maminkou je těžká ale krásná úloha. Teď vidím, kolik musí mamča svému dítěti věnovat lásky, času, všeho… Opět se zde setkáváme s osmaženým lilkem, který ale vracíme, protože chutnal po rybách. Přitom je to taková dobrota. Škoda, že se dneska nepovedl.

Vracíme se domů a připravujeme brutálně dobrou večeři… Karlík cestou krásně usnul ve vajíčku.

_IGP5717

Pospa vymyslel bramborové placky s červenou řepou plněné zeleninou. Samozřejmě veganská verze. Byl do jejich přípravy celý zapálený a nakonec z nich udělal kapsičky. Bylo to moc, moc, moc dobré. 🙂

_IGP5718

Náplň do placků – více na Pospově blogu https://savetaste.wordpress.com/

_IGP5721

Plackové těsto – více na https://savetaste.wordpress.com/

_IGP5725

Tady už finální podoba – více na https://savetaste.wordpress.com/

Večer ještě sedíme na terase a dáváme si yogi čaj. Myslím, že yogi čaj zbožňuju… 🙂 Dobrou noc

46. den – můj první RAW cake

46. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Tak dneska vstávám první já :)… Pospa slíbí, že za chvíli vstane a zatopí, ale to se nestalo…výhoda pro mě – alespoň jsem se naučila pořádně rozdělat oheň v kamnech…

Dávám krmení pejskům – ještě to od včerejška ani pořádně nevychladlo. Pejsci se pořádně napapali a ani se nepobili. Tudíž jsem svůj úkol asi zvládla dobře… Uklidila jsem nádobí, zapojila Henryho do elektřiny a povysávala obývák, kuchyň a prostor okolo pelíšků pro pejsky.

Dneska jsem zkusila uvařit amarantovou kaši s lehce opraženými jablíčky. Bylo toho docela málo a trvalo to dost dlouho, tak jsem do kaše ještě přidala musli. Marti to chutnalo, tak jsem ráda…

Karlíček je zlaté miminko…Už vím, jaké jsou jeho oblíbené polohy, tak je zkouším střídat, aby u mě nebrečel…

Pospa se dneska k obědu rozhodl uvařit něco ze zbytků a salát. Zase z toho vyšlo úžasné a dobré jídlo…

Dostal od Marti nějaké kontakty na veganské podniky (ohledně práce), tak tam zkouší poslat e-maily s CVčkama.

Já se odpoledne pokouším vytvořit kakaový RAW cake podle receptu z RAW manie. Bylo na něj zapotřebí tolik ingrediencí! Ale myslím, že je dobrý. Akorát mi v něm moc nechutná ta melasa… Příště to bude podle receptu s agávovým sirupem… 🙂

Venku je moc hezky tak nasávám trošku sluneční energie. Piju jeden čaj za druhým… Řekla bych, že mě trochu všechny ty čaje utlumují a zklidňují, protože se mi chce strašně spát… Pospa spíš zas pořád čte a srovnává si v hlavě, co bude dál… já jsem v jakémsi „polotransu“…

Marťa nám doporučuje ochuntat takové malé citrusové plody (vypadají jak hodně zakrslé pomeranče) z keře u vstupních dveří… Je to zajímává chuť, kdyby mi neřekla, ať to zkusím, vůbec by mě nenapadalo, že to můžu sníst. Je to taková speciální hořko-kyselo-sladká chuť.

K večeři Pospa připravuje fazole s mořskou řasou… taky se mu to výborně povedlo.

Marťa na FB komunikuje s jakýmsi místním kruhem veganů… vyfotila tam některé Pospovy výtvory… její známí to lajkují a přidávají tam komentáře… zatím byly pozitivní (já mu spíš s obědy a s večeřemi pomáhám a občas ho v té kuchyni naštvu, umyju nádobí a tak :D)

Marťa taky založila projekt Mind The Food. http://mindthefood.com/our-service/ –> projekt to asi není, nevím, jak to nejlépe nazvat, zkrátka nabízí lidem své kulinářské schopnosti ve veganské kuchyni, vaří a peče na různé akce (dokonce i na svatby). Je moc šikovná, má tam spoustu hezkých fotek jejích výtvorů. Určtě se na její webovky koukněte…

Tak, dneska už mířím do postele… Dobrou

45. den – symbióza s Pospou v kuchyni moc neklape…snad se to zlepší

45. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Nemohla jsem usnout. Byla jsem trochu v blbém nervovém rozpoložení. Trošku nám vrže postel, byla bouřka pršelo, ale nejlepší na tom bylo, že jsem konečně byla v teple ❤ …

Vstávala jsem něco málo před osmou, abych byla k dispozici, kdyby mě Martina potřebovala na pomoc s Karlíkem. Pospa se potřeboval ještě prospat, tak jsem ho nebudila… Pokoušela jsem se vyčistit odšťavňovač, dala jsem psům krmení, vyluxovala jsem přízemí, umyla nádobí, trošku popravila sedačku v obýváku a tak.

Pak přišel Pospa. Zatopil, koukal do kuchařky – dneska musíme vymyslet nějaký fajn oběd :), snídal cereální misku, kterou jsme dělali i Martině…

Mimi trošku brečí, tak ho jdu ponosit, ať si Marťa chvíli hodí nožky nahoru. Piju čaje a skládám oblečení.

Jsem ráda, že tu jsem. Je to příjemná změna. Už jsem si potřebovala trošku odpočinout od práce venku.

K obědu dneska vaříme rýži a takovou dobrotku z dýně a batátů. Pospa byl trochu nervózní, protože zaprvé chtěl, aby Marti chutnalo, a za druhé jsem mu pomáhala já 😀 – a to je vždycky nervózní… už si zvykám… :D… ale beru to, nesmím být tvrdohlavá a musím se naučit od toho, kdo to umí líp… a on to fakt líp umí…

Po obědě jedeme s Karlíkem do města na rehabilitaci…

Padl tady návrh, že by Pospa mohl občas řídit auto, když by to bylo potřeba. Nasazuje si znovu brýle. Chvilku se mu, myslím, zalíbilo, že je nosí, protože viděl svět zase trošku ostřeji, ale večer si je zase sundal. Chce to zkusit bez nich. Chce si vyléčit zrak.

K večeři Pospa dělá veganské palačinky. Já jedu s Marťou, Danem a Carlem do jakéhosi dětského centra na fyzioterapeutickou hodinku. Chtěla jsem se podívat, jak tam s dětmi pracují. Bylo to fajn.

Vracíme se, Pospa v plném zapálení u plotny, ne a ne udělat krásnou palačinku. Nakonec se to ale povedlo. Chtěla jsem mu pomoct aspoň s mazáním marmelády a vytvořením ovocné náplně, což jsem taky udělala, ale zase jsme se prostě v kuchyni trochu pobili… už jsme si to vyříkali a snad to bude OK.

Dan už měl velký hlad, protože byl po práci ještě v posilovně (jinak pracuje pro nějakou anglickou televizi a do práce jezdí na kole). Udělal ještě ze zbytku palačinkového těsta palačinky se žampiony a tofu.

Jinak už vím, jak nosit miminko, aby se trochu uklidnilo, viděla jsem, jak se koupe, respektive jak zbožňuje koupání no a jinak spoustu dalších užitečných věcí… 🙂

Dneska už jdeme do pokojíčku, odpočívat… zítra vstávám pěkně v 7.30 a budu dělat amarantovou kaši a krmit pejsky…. už se těším…

Je mi jinak lépe, cítím se už trošku jistější, protože už vím, kde co je, co mám dělat apod.

Jinak je tady nový budoucí plán: návrat k původnímu plánu – odjezd do Skotska či Anglie za prací. Pospa to vidí na vaření, já spíše na au-pair, kde budu moct dělat veganské věci a naučím se anglicky… jo… Uvidíme, jak to všechno dopadne.

Dobrooou

44. den – Finca Rio Seco – Albarracin

44. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

_IGP5583

Budíme se asi v 8 ráno…

_IGP5580

s hlavou někde tam, kde jsem v noci měla nohy :D, nad ránem se mi zdály divné sny…jsem celá jakási navlhlá,

_IGP5586

Místo karimatky jsem použila žlutou pláštěnku… na tvrdost povrchu jsem si vůbec nestěžovala, neboť jsme pod sebou měli stačenou vysokou trávu, vše tedy bylo měkké, ale ta vlhkost byla šílená…příště je v takových případech lepší stan…

nebo je to jenom pocit…nevím…příště asi postavíme stan. A musím si koupit karimatku, nebo vlastně ani ne, nebylo to tak hrozné, ta tvrdost a nepravidelnosti povrchu pode mnou :D. Horší to ale bude, když nebudeme spát v měkoučké trávě ale někde na poušti na písku (v Maroku). Asi bych si nějakou pořídit měla…

Pospa má krásně suchou krosnu, protože si ji v noci zakryl jakýmsi speciálním vakem na krosny…

Sbíráme se, zanecháváme za sebou dva obrovské důlky v trávě, vracíme se na ten strašný kruhový objezd, kde nám nikdo, vůbec nikdo, nechtěl zastavit.

_IGP5588WP_20150414_002

_IGP5584

A na tomto místě jsme spali – kousek od dálnice 😀

Sotva jsme položili krosny na chodník a vytáhli stopovací papírek, zastavilo nám auto. A jede do San Roque!!!

Jupííí… vysazuje nás na začátku tohoto městečka… Dál jdeme po svých… studujeme mapu na autobusové zastávce – musíme se dostat do čtvrti Albarracin, kde sídlí naše nová workaway hostitelská rodina – je to prý vzdálené asi 4 km a nejezdí tam MHD.

Chtěli jsme zkusit stopovat, ale zanedlouho nám napsala Martina, nová hostitelka, že se pro nás může stavit její muž Dan, který dneska zůstal doma.

Souhlasili jsme, protože vlastně přesně nevíme, kde Finca Rio Seco je…

Jdeme podél cesty, už nezkoušíme stopovat… vlevo od nás se pasou hnědé krávy a koně…Už se moc těším, až si lehnu do teplé, měkké, suché postele a na chvíli se vyspím.

Jsem zvědavá na naše hostitele, nejraději mám ten okamžik, kdy se s nimi seznámíte a kdy zjistíte, jak moc jste si je představovali jinak na základě profilu na workaway.info…

Zastavuje nám jakési auto a z něj nám mává sympatický, zrzavý Angličan Dan. 🙂 Volá na mě otázku: „Teresa?“ Jo. To jsem já. Jupííí 🙂 Nasedáme do auta a asi za 30 sekund jsme ve Fince Rio Seco (myslím, že bychom to došli i pěšky :D.. měli to i hezky označeno, ale nebydleli přímo u cesty).

Jsme před obrovským sídlem, otevíráme bránu, vjíždíme dovnitř… 🙂 vítají nás 4 krásní pejsci – Jules, John, Luna a Bandi. Jsou to zachránění pejsci – což je skvělé vědět, že na světě existují hodní lidé, kteří nenechají odhozené pejsky ve štychu.

Dále se seznamujeme s Martinou 🙂 novopečenou maminkou – má 4měsíčního krásného syna Carla (Karlík). Jinak je to velmi zajímavá osoba 🙂 Teď je na mateřské, ale normálně se živí jako šéfkuchařka veganské kuchyně a taky učí jógu. Má spoustu knížek o těchto záležitostech, což se nám moc líbí… 🙂

Dan nám ukazuje náš pokojíček, koupelnu a tyhle věci. Celý dům je opět rájem na zemi… 🙂

Konečně odhazuju krosnu, jdu se osprchovat a asi na 2 hodinky se vyspat. Potřebuju ze sebe nějak otřepat tu včerejší noc pod hvězdami, nabrat sílu a zahřát se…

Vstávám a zjišťuju, že Pospa někam zmizel. Za chvíli se budím jeho příchodem do pokoje, kdy mi s nadšením oznamuje heslo na wifi a taky to, že se nachází ve svém kuchařském nebi…. Dan mu totiž ukazuje plně vegansko kuchyň s plně veganskými ingrediencemi a učí ho vařit novinky.

Po svém probuzení, cítila jsem se mnohem líp, jsem pomalu sešla do kuchyně klukům pomoct. Chystal se super oběd – vařená zelenina, brokolice na páře a zelí. Bylo to moc dobré a taky dost ostré, ale mňamka.

Pomalu se seznamujeme s našimi úkoly: ráno vstaneme, nakrmímě pejsky (pejsci jsou prosím taky vegani, mají speciální jídlo, které se naučíme jim vařit později), rozděláme oheň v kamnech, rychle povysáváme, utřeme prach, umyjeme nádobí, poskládáme prádlo – prostě co je zrovna potřeba… pak hlavně připravíme něco k snídani, k obědu, k večeři a ponosíme miminko –> každý den je to trošku variabilní – záleží na okolnostech…

Poprvé držím miminko v ruce. Trošku se bojím, ale cítím se moc fajn, protože vím, že jsem si to už dlouho chtěla vyzkoušet vzhledem ke své řekněme budoucí profesi, jestliže se opravdu rozhodnu pro porodní asistentku… Miminko je tak křehké, bojím se, že mu nějak ublížím nebo tak… neumím ho utěšit, ale postupem času si zvykám a nějak to jde 🙂

Dan nás bere na procházku se psy. Nakládáme je do kufru auta a jedeme někam na cestičku u pastvin, kde je může pustit bez vodítka. Procházíme se, povídáme si anglicky… Zjišťujeme, jaké jsou jeho názory na jedení masa, živočišných výrobků atd., na reklamy, na krávy na této pastvině a tak. Je jich tu opravdu hodně. I telátek a koní. Prý nejsou šťastni. Ale když bych to měla porovnat s některými podmínkami pro skot a domácí zvěř u nás, ještě se zde mají poměrně dobře. Ale v konečném závěru se stejně nemají dobře. Protože skončí jako všichni ostatní – na talíři. :/ Člověk o tom musí popřemýšlet, dozvědět se o tom, jak je to s masem, mlékem, vajíčky doopravdy, pak mu dojde, proč existuje veganství a mělo by to tak být u všech. Nikoho ale přemlouvat nebudu. Konečně tady můžeme být striktní vegani… a něco se přiučit…

K večeři děláme salát s rajčaty, avokádem, tofu, mandlemi a pečivem. Velikánská dobrota 🙂

Dnešní večer pro mě nebyl nejlepší, protože jsme si trochu nesedli s Pospou… Pořád nemám nejlepší náladu, ale snad se to spraví, když se teď vyspím… Asi jsem moc unavená, a proto jsem na něj hnusná… připouštím si to… neměla bych to dělat…vždyť se vztekám kvůli blbostem, které pominou, a zase bude dobře… musím si uvědomit, že jsem na cestách, užívám si to, zažívám dobrodružství… 🙂

Dobrooou

43. den – poprvé spíme venku pod širákem

43. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Tak dneska odjíždíme do San Roque – ještě jižněji, než jsme teď. Budík jsme si dali na 7.00 (z Valle de Lunas jsme měli vyjíždět v 11 hodin, takže jsme si chtěli stihnout zabalit, uklidit po sobě a možná ještě něco sníst), ale vstávali jsme až v 8.30.

Sbalili jsme si krosny a rychle jsme to v našem apartmánu uklidili, abychom byli nachystáni na jedenáctou. Jedenáctá odbila… Hosté z Red Moonu už odjeli (čekalo se vlastně na ně – aby jim L s D mohli říct na shledanou) a my pořád nejeli a nejeli. Potkáváme Dominica…Oznamuje, že vyjedeme v poledne, protože ještě něco musí zařídit.

Vybaluju ještě notebook, upravuju pár fotek a příspěvků, chatuju s přáteli na Facebooku. Lesley-Anne (tak jí říká Dominic) asi začala s úklidem Red Moonu a měla nějakou posilu – možná noví workaway dobrovolníci?

Dvanáctá hodina odbila. Pořád nejedeme. Začínám být trochu nervózní, protože vím, jak to dopadlo minule, když jsme vyjížděli až ve tři (ještě téhož dne jsme na místo nestačili dojet). Pospa se jde zeptat Lesley, jak to teda bude. Prý vyjdeme za 20-50 minut, nejpozději za hodinu a půl…

Děláme si ještě narychlo rýži s masalou. Asi ve tři čtvrtě vaření rýže nám naneštěstí došel plyn, takže jsme ji jedli takovou docela křupavou ale dobrou. Jedli jsme přímo z hrnce, ať nešpiníme talíře, a zbytkem jsme naplnili pudlíčko od Marry a Edgara – jako nouzovku na cesty.

Konečně vyjíždíme… Už ani nevím, v kolik hodin to bylo přesně. Rozloučili jsme se ještě se Stefanem, který připravoval maltu za bazénem.

S Dominicem a Lesley jedeme až za Málagu (jedou tam do IKEY). Dominicova jízda mi moc nevyhovuje, nebo mi spíš nevyhovují ty zatáčky a moc velké výškové rozdíly. Je mi blbě :D.

V autě ještě diskutujeme o celém našem pobytu ve Valle de Lunas (prý nám napíší dobrou referenci), o plánech do budoucna apod. Domluvili jsme se taky na celkové penězní částce, kterou nám má Dominic s Lesley dát za extra hodiny práce navíc. Dostáváme dalších 100 euro (vydělali jsme si vlastně jen 96 euro (za 12 hodin práce navíc), ale to už Dominic neřešil).

Cestou se stavujeme na benzince, Dominic kupuje benzin, samozřejmě, a nějaké želatinové bonbony. Pár si jich dáváme.

Vysazují nás u velkého obchodního parku, kde je benzinka i kruhový objezd. Loučíme se s nimi, dáváme si tradiční španělské dvě pusy, dostáváme peníze a taky nabídku dát o sobě vědět a přijet zase, kdybychom chtěli. 🙂 Dominic s Lesley odjíždí do víru nákupů a my jdeme po svých na kruhový objezd, kde začínáme se stopováním na Marbellu a Algeciras.

Nečekáme moc dlouho a zastavuje nám nějaký pán v kravatě (ve zkratce kravaťák), který řídí několik supermarketů Mercadona. Vyhazuje nás v centru nějakého města u kruhového objezdu, myslím. Tam jsme čekali docela dlouho a Pospovi se zdálo, že všichni ti lidi v autech jsou strašně negativně nalazení. Možná jo, ale mám pocit, že tohle Pospovi přijde pokaždé, kdy nám do 5 minut nezastaví auto… 😀 začne být zlý… Já o sobě dneska rozhodně nemůžu prohlásit, že jsem v dobré náladě. Naopak. Mám náladu fakt špatnou, protože mi dneska není nejlíp. Je mi furt zima, jsem jakási unavená, no nevím.

Dalším našim stopem je taťka se dvěma dcerami, co má ženu Češku. Bavíme se s ním o Maroku a tak, o Africe, bezpečnosti,… moc nám Afriku nedoporučuje – právě z hlediska bezpečnosti (bílí bohatí lidé x černí chudí lidé, ženy).  Vyhazují nás na jedné benzince, kde Pospa dostává chuť na sladké. Snad nikdy jsme si na benzince nic nekoupili, možná nějaké kafe, už nevím, ale teď, co se nestalo! Pospa přichází se dvěma balíčky M&Ms lentilek a lískooříškovou Milkou. Prý potřeboval cukr. Jo, mi se hodil taky… na chvíli se mi zlepšila nálada. Stopování na té benzince taky nebylo nic moc. Zkoušeli jsme se rozdělit – Pospa před benzinkou, já na výjezdu z benzinky. Po chvíli se Pospa vrátil zpátky ke mně.

Konečně nás vzal týpek surfař, co se nás nejdříve ptá, jestli nevezeme drogy 😀 (jinak by nás nevzal). Jmenuje se Hugo a bydlí v Esteponě. Poslouchá docela hezkou taneční hudbu.

Vyhazuje nás na kruhovém objezdu u benzinky. Trčíme tam strášnou dobu. Začíná se stmívat a nám zbývá ještě asi 40 km do San Roque. Pomalu začínám psát našim novým hostitelům, že dorazíme až zítra.

Konečně nám zastavuje nějaké auto. Je to ale jenom řidič, který se nám snaží vysvětlit, že na tomto kruháči mít moc velké štěstí nebudeme. Máme prý jit na druhý, vzdálený 500 m, kde jezdí více aut na náš směr. Vidí, že jsme zoufalí, tak ztrácí nervy, vystupuje z auta a nakládá nám naše věci do auta – sveze nás na něj.

Už je definitivní tma. Pospik chce dneska stopovat celou noc a já mám krizi jako sviňa. Bolí mě nohy, je mi kosa, cítím se slabě, v krku knedlík… Už to Pospovi nevysvětluju, protože by mi zas řekl, ať jenom nebrečím a okomentoval by tenhle stav následovně „nebuď lenivá“ (už to udělal, když jsem mu v Dominicově autě řekla, že je mi špatně z té jízdy, prý jsem lenivá, protože si připouštím, že je mi špatně – že si prostě neříkám, že mi špatně není)… No, co už… Někdy prostě můj blbý den musel přijít… Já jen vůbec nemám sílu dneska stopovat přes noc. A upřímně ani neveřím, že by nám teď v noci někdo zastavil.

Pospa je podle mě v krizi, protože poprvé nemáme kde spát (nemáme truck řidiče, nejedeme přes noc, nemáme rozložený stat, nemáme ani místo na stan). Já ale nutně potřebuju přestávku, zahřát se a tak…

Nakonec si jdeme přece jen najít místo na spaní. Na benzince jsme noc přečkat nemohli, protože zavírala už v 11 večer. Na kruhovém objezdu byl sice hezký trávníček, pár palem a jezírko, ale to místo prostě bylo moc nápadné a všichni by nás tam viděli. Rozhodli jsme se složit hlavu někde na kopci vedle cesty, ve vysoké trávě.

Trávy je dost, je vysoká, asi se v ní bude dobře ležet. Hloubíme si důlky na spaní… Pospa má karimatku, já bohužel ne (nechala jsem ji v kamionu a ještě ani nedorazila domů – nechala jsem si ji od Míry (toho kamioňáka) poslat – snad dorazí…), takže jsem si pod sebe roztáhla žlutou pláštěnku. Byla mi fakt kosa… A to jsem na sobě měla svetr a ještě zimní bundu :D, už jsem se těšila do spacáku. Přivázala jsem si pro jistotu šňůrkou krosnu k ruce. I když fakt nepředpokládám, že by nás tady někdo přišel okrást – myslím, že nás tady neuvidí nikdo, kromě zvědavých lidí, co ráno přijedou do práce do budovy dole před námi. Pospa z toho má docela strach.

Balím se do spacáku, nasazuju zimní čepici a rukavice (jak já jsem ráda, že jsme ještě domů neposlali to zimní oblečení), zazipovávám se až nahoru k hlavě a jedinou starost mi teď dělá obří mravenec pode mnou. Snad neležíme na mraveništi… to se časem zjistí.

Koukám nahoru, romantika jako blázen :D, nebe jasné a plné hvězd :D… akorát, že mě zrovna teď vůbec nezajímá, protože je mi zatracená kosa.

Nemůžu usnout, blbě se mi leží 😀 a to jsem se na spaní v přírodě na naší cestě tak těšila… no jo, zima…, pořád sjíždím dolů.

Asi jsem konečně usnula, pak jsem se zas někdy uprostřed noci probudila, pak jsem zas usnula a zase se probudila… Spacák zvenku mokrý, krosna zvenku mokrá, moje nohy a ruce studené jako ledy… Fuj, fakt hrozný pocit vlhkosti! Proti tomu jsme si asi ten stan fakt měli postavit… ale kdo by se s tím štval?

Tak moc se mi chtělo předtím spát, teď toho docela chvilkově lituju, protože se teda moc vyspaně necítím a ještě si připadám mokrá a studená… A to mi prvně dělali starost brouci… a Pospovi asi hadi 😀 protože mě jimi stresoval před spaním, že by tu v té trávě mohli být…

x

42. den – náš poslední pracovní den a vlastně poslední celý den v Órgivě

42. den, Má první velká cesta do zahraničí, Stopem do Španělska

Tak je to tady. Prožili jsme náš poslední plný den ve Valle de Lunas, v Órgivě – tedy v ráji na zemi.

Je neděle a my ji máme přesto tak trochu pracovní. Vstáváme zase kolem deváté a jdeme pracovat.

Pospa čistí bazén, já už ani nedávám na lehátka matrace, tedy ani přehozy, nepřipevňuji houpací síť. Je větrno, ale docela hezký den. Ne moc teplý. Jen trošku zametám kolem bazénu. Nemyslím si, že by někdo z hostů dnes šel do bazénu – tedy v tomto počasí…

Jdu natírat ta okna. Je jich ještě požehnaně. 10.30 – a ještě nás nikdo nepřišel zkontrolovat, jestli něco děláme :D. Včera jsem zaúkolovala Pospu – chtěla jsem po něm, aby mi pomohl obrousit ta okna. Dneska je se mnou natírá.

Kolem 11.30 se z Dominic i Lesley asi konečně probouzí z mrtvých (no kdo by v neděli pracovat, jenom blázni jako my :D, no možná už pracovali, doma, na počítači, nevím, ale venku se neukázali – nechci jim křivdit). Dostáváme oznámení, že jeden pár právě odjíždí z apartmánu Henna Moon. Máme ho tedy jít uklidit.

Jsou to ti, co si to předevčírem tak hlasitě rozdávali přimo nad námi. Nechali po sobě docela nepořádek, ale ne zase tak velký. V ledničce po nich zůstalo plno zajímavých věcí – pizza, hranolky, nějaké pečivo, nedojedený koláč (ten jsme potom vyhráli 😀 – aspoň že tak, protože v neděli nejezdí bakerman… no, řekli jsme si s Pospou, že tady to místo, Valle de Lunas, je posledním místem, kde si dáme tohle pečivo, pak už konec….). Klasicky uklízíme apartmán, nic zajímavého se nestalo. Noví hosté dnes do něj nemají přijet, takže jsme v klidu.

S úklidem končíme asi v 13.20 a jdeme ještě natírat okna. Pospa mezitím stíhal i vařit rýži. Jeli jsme cosi přes čas, ale už jen tak pro pohody. Natírání mě celkem baví.

Dneska jsme jedli rýži se zbytkem zeleniny – dobrotka… zase se to Pospovi povedlo jako ve restauraci… Sedneme si ke stolu, vychutnáváme si jídlo a v tom přichází Lesley s prosbou, zda bychom jí nepomohli ten apartmán načančat, že do půl hodiny přijedou noví hosti…. No, nechtělo se nám, už jsme si sedli, jedli, chtěli jsme mít svůj klid ale šli jsme :D.

Spadl slunečník… Už pár dní vypadal, že to asi nezvládne, tak dneska byl jeho osudný den…

Natíráme ještě pár oken a debatujeme s Pospou překvapivě na téma škola – vtipné zážitky…

Dáváme si kafe – sice ne nijak dobré (jen NESCAFE), protože to nejlepší, pravé kafe Costa Rica ze zdejšího obchůdku, jsme už vypili, a ten koláč, co zbyl po hostech.

Hrušky, které jsme včera koupili, chutnají jak nějaký sirup proti kašli. Fuj, hrušky s tak chemickou příchutí jsem snad ještě nejedla. Pak jsme zjistili, že to není ta hruška, ale jen dřevěné prkýnko, co nasálo nějaký divný smrad a chuť.

K večeři si děláme ten veganský chleba (který měl být na cestu, ale není teda na cestu :D, protože jsme jeho snědli) s avokádovou pomazánkou, rajčetem a cibulí. Potřebujeme dojíst všechny zásoby. Nějaké ovoce si necháváme ještě na snídani.

Dáváme prát oblečení, ať jedeme na jih Španělska hezky čistí :D.

Praní TOLIKA oblečení tady není jen tak. Zkoušíme různé programy, pereme 4 várky, protože nechceme míchat Pospovy mikiny barvené přírodně (prý pouští) s ostatní oblečením.

…..:D 😀 tak už vím, jak vypadá scvrklé oblečení 😀 :D, máme svetr jako pro panenky… ne to jsem přehnala, dáse to obléct, ale je to dost krátké a úzké…

Pospa tam prý nastavil šetrné praní :DDD

Oblečení dáváme do sušičky, aby bylo na zítřejší odjezd vše připraveno.

Už jsou 2 hodiny ráno, čekali jsme hoďku a půl na pračku.

Dneska jsem dostala super masáž olivovým olejem a tím domácím krémem.

Asi rozjedeme business – prodej Pospovým domácích krémů.

Zítra vstáváme už v 7, protože musíme sbalit, něco si uvařit na cestu (bude to asi cizrna, protože to jediné nám zbylo :D) a uklidit tak nějak normálně po sobě apartmán – ten rozdíl, jak vypadal při našem příjezdu a jak vypadá teď, je velice, velice velký….

Smutná zpráva na konec: dneska v noci nám asi zase odítne střecha – je vichr jako blázen… a ještě jedna: nenavštívili jsme Beneficio –> tak se aspoň budeme mít proč vrátit…. 🙂