Květákové pyré…

Recepty

Ingredience:

1 květák
hrst neloupané rýže Natural
1 cibule, 3 stroužky česneku
slunečnicový olej
mletý muškátový oříšek, sůl, pepř (celý i mletý), kmín
slunečnicová semínka

Postup:

Rozpálíme olej, osmažíme na kostičky pokrájenou cibuli, pak lehce osmahneme i nakrájený květák…
Vše zalijeme horkou vodou (objem takový, aby bylo vše ponořeno ve vodě).
Přidáme rýži, utřený česnek, muškátový oříšek, celý pepř a kmín, osolíme a opepříme…
Vaříme až do změknutí květáku…
Vše rozmixujeme a vpravíme slunečnicová semínka…

Hotovo🙂 dobrou chuť… je to lahůdka!

 

Polévka „kořenovka“

Uncategorized

Recept na výbornou zdravou polévku z kořenové zeleniny.

Ingredience na 1 velký hrnec polévky:

řepkový olej FitOl (švédský řepkový olej k dostání např. ve Sklizenu)
2 cibule
5 stroužků česneku
3 mrkve
3 petržele
kousek najemno nastrouhaného čerstvého zázvoru
sůl, pepř,mletý zázvor, muškátový oříšek

Postup:
Nakrájíme si cibuli, mrkev a petržel na malé kousíčky. Najemno nastrouháme zázvor. Rozpálíme v hrnci olej, přidáme cibuli s česnekem (2 stroužky nechat celé, 3 stroužky utřít nebo jakýmkoli jiným způsobem rozmělnit na kašičku), osmahneme.
Přidáme mrkev, petržel, nastrouhaný zázvor a osmažíme. Vše zalijeme asi 2 litry horké vody, osolíme, opepříme, přidáme trošku mletého zázvoru a muškátového oříšku a vaříme čím déle tím lépe – zkrátka až nám zeleninka pořádně změkne a polévka dostane krásnou barvičku.

 

Tak jsem četla knihu o Hippies…

Uncategorized

…a v ní publicista Ondřej Hanák publikovat závěr díla Jerryho Rubina Pusťte se do toho:

Po celé zemi na schůzích nahradí národní hymnu Bob Dylan…
Nebudou vězení, soudy a policie…
Bílý dům se stane noclehárnou pro kohokoliv, kdo nemá kde spát ve Washingtonu…
Svět se stane jednou velikou komunou s jídlem a bydlením zadarmo…
Všechny hodiny a hodinky budou zničeny…
Holiči se podrobí rehabilitaci a nechají si narůst dlouhé vlasy…
A už nebudou krádeže, když všechno bude zadara…
A nebudou školy a kostely, protože celý svět bude jedinou školou a kostelem…
Ráno budou lidé pracovat na poli, odpoledne se zabývat hudbou a šoustat, kdy se jim zamane….

– No…. bylo by to hezké…. jen si to představte…

Keramika Hill

Novinky, Odkazy

Již před Vánoci jsem objevila kouzlo výrobků Terezy Hillebrantové, kterou jsem našla na Fleru. Její keramika je zkrátka něco nádherného. Posuďte sami…ZDE

Já mám radost z těchto kousků❤ konvičky a minijapanu🙂 a maminka a babička z překrásných hrníčků, které jsem již nestihla vyfotit, neboť se letošní Vánoce staly dary pod stromečkem…

vietnam_10

Pustevny – prosinec 2015

Novinky, Výlety

Vánoční období je pro mě nově spojeno s nějakou tou hezkou návštěvou hor či přírody. Já, mí sourozenci, taťka a Katka jsme i letos po roce skoro na den přesně navštívili Pustevny. Minulý rok jsme šlapali ve sněhu, letos bylo zcela jarní a slunečné počasí…

pustevny_14

Vycházeli jsme z Ráztoky, kam jsme dojeli autem a pak po zelené turistické značce nahoru. Střihli jsme to vzdušnou čarou přes stromky do strmého kopce, abychom tam byli rychleji, z čehož mi však málem vyskočilo srdce😀.

Pustevny, Radhošť – zaplněny lidmi – tedy rodinami s dětmi, sportovci, pejsky, turisty,… všichni se rozhodli využít krásného dne pro výlet do přírody…

Vždy, když dosáhneme našeho „turistického vrcholu“, se snažíme dát si polévku či něco dobrého za odměnu. Tentokrát si skoro nebylo kde sednout…Tak jsem se občerstvila u venkovního stánku s langošemi a trdelníky <3…

Vracíme se za tmy, příjemně unavení – už se těším, až se zase za rok vrátíme…🙂

Kompletní fotky z výletu ZDE, níže malá ochutnávka:

pustevny_3pustevny_4pustevny_12pustevny_5pustevny_13pustevny_15pustevny_17

pustevny_29pustevny_33pustevny_34pustevny_30pustevny_32pustevny_31pustevny_35pustevny_20pustevny_23pustevny_27pustevny_28pustevny_26

 

 

 

 

Tominka

Novinky

Už nejsem sama…🙂

Bydlím teď v Brně ve sdíleném bytě a jaksi jsem zjistila, že mi není dobře, když přijdu domů a nikdo mě tam vlastně nečeká… v čajovně, kde teď pracuji, se cítím velmi dobře, jsem tam obklopena příjemnými lidmi, kteří mě neustále obohacují něčím novým a ukazují mi nové životní postoje apod., ale po práci, když přijdu domů, mě čeká prázdný pokoj, nikdo a nic živého, s kým/čím bych si mohla „povídat“, nikdo a nic, do koho/čeho bych si mohla zabořit ruku, žádný hebký kožíšek a spokojené vrnění, na které jsem zvyklá z mého druhého prvotního domova… No a navíc se mi vždy líbili lidé, kteří nějak pomáhali druhým… jak už lidem, tak zvířatům…

Jak už tomu bývá, začala jsem o celé věci – pořídit si kočku – až moc uvažovat…vymyslela jsem samé výmluvy, proč si kočičku nepořídit… Jednak jsem v bytě, což znamená, že kočička by neměla venkovní výběh, za druhé je tady finanční stránka, můj čas apod. Šlo to ale jedno s druhým a nějak se to všechno vyřešilo samo. Potkala jsem spoustu lidí, kteří mě v pořízení si kočičky podpořili, taktéž jsem se setkala s názory totálně proti,… no a po setkání s jednou milou divoženkou z jižních Čech, která mi dělala pro mě ty nekrásnější dredy pod sluncem😀, po zavítání do skvělého baráčku nedaleko mého současného bydliště, kde se jedna milá slečna starala o dvě opuštěné kočičky a po náhodném zhlédnutí inzerátu na Facebooku mé známé z Olomouce už to bylo jasné.

12294897_10205021079675237_81766342474852082_n

A to jsou první fotky Tominky v rámci inzerátu…

12339300_10205046719116207_6672089105707195825_o

12309779_10205046719156208_4369256368349383725_o

Nenechala jsem se konečně zase ovlivnit názorem, který by byl v rozporu s mým nápadem „pořídím si kočku“ a prostě jsem udělala to, co právě chci… a tak se by se mělo jednat pořád!

Zkontaktovala jsem tu skvělou paní z Facebooku.

Paní spolupracuje s depozitem Píšánek v Uničově, který hledá domov opuštěným kočičkám. Stará se o ně, dává je tzv. do pořádku a pak je nabízí k adopci. Sama přijala některé z nich za vlastní.

Jednou z nabízených kočiček k adopci byla právě Mračenka (kterou jsem přejmenovala na Tominku podle jednoho výjimečného kolegy z čajovny, neboť jsou výrazově v obličeji velmi podobní a neboť má ten kolega (Tomáš se jmenuje) moc rád kočičky a mám ho moc ráda a chci na něj mít nějakou vzpomínku…tak jsem si řekla, proč kočičku nepojmenovat po člověku, který pro vás něco znamená, když to navíc s tou Mračenkou pro mě bylo dost těžké, neboť mi to mračení nepřišlo jako vhodné slovo, ze kterého tvořit jméno pro kočku, ale ze začátku se mi i oslovení „Mrači“ a jméno Mračenka docela zalíbila a zase jsem měla problém s Tominkou :D…).

11.prosince 2015 jsem si udělala do Topolan (okrajová část Olomouce) s novou přepravkou výlet (přepravku jsem koupila z bazaru asi za 200 Kč.. prodával ji pán, který zrušil zverimex, po němž mu něco zbylo… přepravka vlastně byla úplně nová, nesmontovaná, tak jsem si ještě procvičila své technické dovednosti… přepravka drží a doufám, že taky držet bude…)
Taky jsem si z bazaru pořídila uzavřený kočičí záchůdek (díky těmto získaným věcem jsem objevila další dosud nepoznané části Brna, v čemž je taky velké pozitivum)… Všechny věci vč. mističek jsou vlastně z druhé ruky… a proč taky ne? Myslím si, že je dobré znovupoužívat věci, které někdo vyřadil…

Co se týče krmiva, po domluvě s paní jsem se rozhodla kočku krmit granulkami Royal Canin pro vykastrované kočičky a masem… původně jsem chtěla kočku krmit jen syrovým masem, protože to tak v přírodě prostě je, kočky si samy neuvaří… ale po diskuzi jsem trošku změnila názor… veganská ani vegetariánská kočka samozřejmě nepřipadá v úvahu… kočka je masožravec a maso taky musí dostat… no a do záchůdku má takový jílovitý písek, který dělá hrudky, no a díky celé uzavřenosti záchůdku po čichu ani nepoznáte, že je v bytě kočka… A i kdyby jste to poznali, tak co? Mě by to nevadilo… ale samozřejmě, že je důležité vše udržovat v čistotě…

V Olomouci jsem zavzpomínala na minulý rok, který jsem v ní strávila. Bylo to trošku nostalgické…ale příjemné…Autobusem jsem se dostala do Topolan a na zastávce mě už čekala ta paní, která mě pak zavedla ukázat všechny kočičky, o které se stará. Její práce a práce celého depozita je zkrátka úžasná… zachraňuje kočičí životy nebo zkrátka dělá kočičí životy hezké. Myslím si, že je důležité rozšiřovat zprávy o takovýchto projektech do světa… aby lidé, kteří by rádi kočku, zvážili, jakým způsobem si ji pořídí. Protože na světě je dost koček, které domov nemají a rády by ho. Rozhodně bych kočku nekupovala ale raději pomohla těm, které už se narodily a to na špatné místo a nebo na dobré místo, ale nemají nikoho, kdo by se o ně postaral. Nebo, pokud chcete pomoci kočičkám a sami žádnou mít nemůžete, existují taky možnost, jak přispět a pomoci kočičkám v depozitu (např. koupí krmiva, přispěním na kastraci apod.). Zkrátka kontaktujte depozita, útulky, sledujte inzeráty…

Otázka kastrace je pro mě ještě docela nevyřešená. Jsem mateřský typ, který mateřství zkrátka podporuje a mrzí mě, když je kastrací odepřeno kočce mít koťata. Na druhou stranu vím, že je lepší, aby ta koťátka raději nebyla, než aby je někdo topil nebo aby strádala bez jídla někde v divočině…

Paní mi ukázala svou domácnost, jak v ní funguje s kočičkami. Měla jich tam opravdu velký počet… žily v čistotě a naprosté symbióze… prostě kočičí svět… tohle jsem nikdy v životě neviděla (já se za svůj život doposud starala o tři kočičky – vždycky jsme měli jednu)…No a pak jsme se přesunuly do místnosti v jiném domečku, kde na adopci čekala v první místnosti 3 koťátka a v druhé jedno větší kotě – Tominka a s ní jedna dospělá kočička…

Tominku jsem poznala už ve dveřích (zamilovala jsem se do ní už z fotek na inzerátu… její vzhled je výjimečný… Tomáš (podle kterého je pojmenovaná) říká, že je to EMO kočka :D)… je heboučká, chlupatá s huňatým ocáskem, kouká se na vás tak smutně (srst kolem očí je zvláštně uspořádaná)…. má tmavé tlapky, v kožíšku oranžové nádechy a strašně roztomile mňouká… a je to nejhodnější kočka…kdybych si odmyslela ty tmavé tlapky a jiný obličej, vypadala by trošku jako naše Olinka, která bydlí v Řepištích (tu jsem domů donesla taky já, z Vřesiny, s původním záměrem přinést velkého kocoura jsem přinesla drobnou kočičku, která potřebovala trošku pomoct a dnes je z ní prostě hezká velká zdravá kočička lovící myši a ptáky…, která má svůj svět) .

Tominka měla minulost, kterou nikdo neumí se stoprocentní jistotou určit. Je to asi první jarní kotě r. 2015 a najednou se objevilo v jedné z částí vesnických Topolan bez pánička, nikomu nepatřila (po opětovném zjišťování ničí nebyla)… V rukou paní nabrala na váze a byla vykastrována… Paní má na kastraci jasný názor… nezastává názory, že je dobré kočku nechat poprvé zabřeznout… myslí si, že je to zbytečné, že pak vede kočka stejně dobrý život, i když ty koťátka nemá… vidí celou problematiku jinak… štvou ji lidé, kteří kočku vykastrovat nedají a potom se setkává s topením, s vyhozením koček apod. A to ji rve srdce…

Tominka je docela plachá kočička, u které si člověk musí získat důvěru. Je ale opravdu moc hodná, miloučká, čistotná, heboučká, ráda a dlouze líže ruce i obličej (má takovou úchylku dalo by se říct, ale je to milá úchylka :D) a nahlas vrní… má huňatý obličej, doprovází člověka všude, kam jde (i na záchod)… a je samozřejmě zvědavá a ráda leze do tašek a trhá igelitové sáčky…<3

Je to kočička cestovatelka! Strávila se mnou Vánoce doma v Řepištích (tam byla i venku na vodítku a pokusila jsem se ji tam zkamarádit s Olinkou, což ale nevyšlo :D), ve Vratimově, ve vlaku, v autobuse (které nemá ráda), dokonce se už byla podívat i v čajovně, kde se jí velmi líbilo…😀

Je to zlatíčko… i když vás ve 4 ráno vzbudí…

A ani byste nevěřili, jak si k vám lidé, kteří taky zbožňují kočky, přijdou např. popovídat!!! Za jednu cestu z Brna do Řepišť a zpátky se se mnou díky Tomince dali do řeči samí skvělí lidé!

Mé poselství pro vás – pomozte jakékoli kočičce a pomůžete tak vlastně i sobě… nebudete sami a kočička taky ne…nehledejte výmluvy…nevzpomínejte na negativní zkušenosti… chcete něco? dělejte to, hned, bez čekání na nejlepší příležitost…

A tady jsou moje fotografie Tominky: 

Tominka

Krátce po příjezdu do nového domova… to se mi zase jednou chtělo fotit…:)

Tominka3

Typická Tominka – na okně to má nejradši…

Tominka7

Tominka8

Tominka6

Příprava na skok…

Tominka2

Tominčino okno…

Tominka4

Tominka10

Pečení perníčků - Pavel Solanský_5

Pečení perníčků - Pavel Solanský_3Pečení perníčků - Pavel Solanský_4

 

Pečení perníčků - Pavel Solanský_3Pečení perníčků - Pavel Solanský_5Pečení perníčků - Pavel Solanský_4

 

 

 

 

.

 

Pinterest…

Fotogalerie, Novinky

Sdílím s Vámi svůj profil na Pinterestu, kde připínám a tvořím nástěnky z fotek, které jsem našla na internetu a nějak mě zaujaly, zalíbily se mi apod.

Profil obsahuje nástěnky s těmito tématy: Těhotenství a porod, Maminky a miminka, Děti a miminka, Kojení, Spojení, Inspirace, Láska pro Zemi, Umění, Moje fotografie, Lidé, Special Places (pro tuto nástěnku nemám český překlad, neboť slovo speciální a zvláštní se jako přívlastek k místům, která jsou zobrazena na fotkách, nehodí), Emoce, Free Generation (opět bez českého překladu, prostě Free generation :D)

Časem určitě do těchto nástěnek přibudou další fotky a přibudou i nástěnky s jinými tématy…

Celý koncept Pinterestu se mi moc líbí. Svět je o sdílení…tak se k nám dostanou informace, které nás můžou posunout na naší životní cestě dál, mohou nám pomoci prožít svůj život prostě epicky a krásně apod….

Určitě neváhejte s tvorbou vlastního profilu… některé bytosti může inspirovat to, co nějak obohatilo vás, to, co máte rádi…

ZDE je odkaz🙂

Holandsko – den 4

Novinky, Výlety

Dnes už máme check-out. V 11 musíme opustit pokoj… balíme si věci, sprchujeme se a necháváme si bágly v nějaké speciální místnosti a večer si je vyzvedneme, abychom nemusely chodit po městě s několika kg na zádech. Snídáme ten houbičkový čaj a jdeme do města.

Amsterdam 2015_75

Houbičkový čaj (obsahovaly dle složení žampiony😀 )

Amsterdam 2015_76

Na dnešek máme naplánované trhy.

Amsterdam 2015_77

Napsaly jsme poděkování do knihy hostů (guest book)

Chvilku jsme je hledaly, ale nakonec jsme je našly. Je fajn mít celodenní jízdenku a pochopit, jak tady funguje MHD.

Dneska byl nějaký speciální den galerií a zdejších umělců a výtvarníků.

Amsterdam 2015_78

Zajímavé ukázky z trhů

Amsterdam 2015_79

Měli prý všude v Amsterdamu otevřené galerie pro veřejnost a tak. I tady na trzích jsme zhlédli krásné umění a něco si i koupily.

Amsterdam 2015_80

Amsterdam 2015_81

Amsterdam 2015_82Amsterdam 2015_83

Amsterdam 2015_86Amsterdam 2015_87

Amsterdam 2015_85

Tohle jsou trasy metra různých měst…

Amsterdam 2015_84

Amsterdam 2015_89

Vzory na vyrývání do dřeva…

Amsterdam 2015_88

Dřevěné obaly na mobily…

Amsterdam 2015_90

Po těchto trzích jsme šly na „kytičkové“ trhy, kde se prodávají cibulky holandských tulipánů, bonsaje a různé takové věci a taky jsme navštívili prodejnu sýrů,

Amsterdam 2015_92

Takhle nějak tady vypadaly prodejny sýrů

prodejnu houpacích sítí a smartshop, kde prodávají různé věci z marihuany a taky tam prodávají set na pěstování houbiček, různé tabletky navozující psycho stavy apod.

Amsterdam 2015_91

A tady jste si mohli vybrat z různých druhů marihuany…

Kolem 17.00 jsme se musely už sbírat a jet na hostel, protože jsme chtěly, aby nám platila ještě ta celodenní jízdenka. S Tamčou jsme ještě na poslední chvíli běžely koupit marihuanový muffin. V CoffeShopu, kde jsme byly minule, je měli vyprodané… pán nám poradil, že musíme koupit jedině ty z coffeshopu, že pánové v suvenýrech to mají bez účinné látky. Musely jsme tedy běžet najít jiný coffeshop na Rembrandtově náměstí. Ten byl fakt hezký. Velký, nacpaný lidmi. Koupila jsem čoko marihuanový muffin za 8.90 eur a pak jsme strašně spěchali do metra, aby nás ještě pustily ty stroje na vstupu a výstupu z metra (mají to dobře ošetřené a představte si, že v tramvajích ještě jezdí jeden pověřený člověk, který tam má svou kancelář a kontroluje lidi, jestli si pípnuli jízdenku nebo je jim prodává).

Na hostelu jsme se rozloučily s Danielle (Danielle byla taková milá paní, se kterou jsme bydlely na pokoji, vyzařovala z ní taková zvláštní energie… vzala jsem si na ni kontakt) a potkaly jsme tam 2 Češky, tak jsme s nimi na chvilku ještě pokecaly

Amsterdam 2015_93

V hostelu s Češkami🙂

a já si mezitím přebalila batoh a snažila se narvat ty nové roztahováky do uší. To bylo bolesti…

V 21.00 jsme se zvedly a odešly na vlak. Po cestě jsme dokouřili, co zbylo… zpátky s námi jede hodně lidí, co s námi i přijelo… V autobuse si s Tamčou dáváme ten muffin…

Cesta probíhá v klidu, zase jedem s českými řidiči. Já si pamatuji 2 kontroly. Jednu na hranicích Holandsko-Německo… ten policajt kontrolovat každý pas, koukal do každého obličeje, s hodně lidmi si popovídal, měl poznámky k červeným očím, ptal se přímo, jestli u sebe máme nějaké drogy, jednomu týpkovi prohledal s baterkou batoh, od pár lidí si vzal pasy a občanky a šel je kamsi ven kontrolovat. Strašně nás zdržel – kvůli němu jsme o 3 minuty nestihli RegioJet!!! takže nám s Tamčou propadlo 210 Kč… pak prý byla ještě jedna kontrola (to jsem spala), to prý s baterkou svítil úplně všude a taky někomu prohledával batohy… tak asi dobře, že jsme s sebou nic nevezly :D… ta první kontrola mě úplně vystresovala, ani nevím proč… asi začal působit i ten muffin, bylo mi vlastně fajn, ale zároveň jsem se divně třepala a tak… naštěstí to přešlo…

WP_20151122_006

To je on, muffin šampion…

Kupodivu jsem tuhle cestu prožila fakt v pohodě… Autobus byl zprvu dost plný, ale mě se podařilo vedle sebe nikoho nemít. Držela jsem batoh vedle na sedadle tak jen dlouho, jak jen to šlo. Pak ke mně přišla spát zezadu Tamča, protože jí nešlo vzadu sklopit sedadlo.

No a na Florenci jsme tedy byli v 11.35, nestihly jsme Regio, ale jely jsme dalším ve 12. Cestou jsme viděly první český sníh, doslova jsme projížděly sněhovou bouří, a taky mi bylo blbě, protože jsme objížděli dálnici po dědinách kvůli nějakým opravám na dálnici, tak jsme jeli přes kopce a zatáčky…

A tak skončil náš výletík do Holandska, který byl moc fajn